HNILOB: Není to skvrna od moči, co máš na kalhotech?

KACHENNA: Přiznejme si to. Jsme asi tak nevinní jako šlapky před penzí.

KACHENNA: V tom případě, pane, navrhuji abych ten kontakt navázal sám. Umím poskytnout pomoc a pak si celou tu záležitost vymazat z paměti.

HNILOB: Já to zvládnu, krasavice. Jsem dobrej. Fakt dobrej. Jsem Bůh, kosmickej Bůh.

KACHENNA: Nevěřím, že by si fakt chtěla zrovna tohle.

HNILOB: Jak to chceš, v dlouhé či krátké verzi?

KACHENNA: Jednou budu chtít mít děti. Je to trochu divná prosba na to, že se vidíme poprvé. Možná by ti nevadilo...

KACHENNA: Všechno je čistý, vypulírovaný jako sklo.

HNILOB: mám spoustu přístrojů, které stačí zastrčit do tříselné zásuvky

KACHENNA: Letošní příděl vody na ledový sprchy jsem spotřeboval, Krytone. Dneska ráno jsem se díval do lodních záznamů. Hele, jestli to půjde takhle dál, moje libido vyvolá sucho.

HNILOB: Pozoruju tě. Škvírou v tvých dveřích. To, co děláš, když jsi sám, je tak legrační.

KACHENNA: Je vědecky prokázáno, že muži potřebují k životu trochu samoty!

HNILOB: No, tak jestli si můžu přát cokoli, naprosto cokoli… Vždycky jsem chtěla… podívat se za roh!

KACHENNA: Jestli máš nějakej úžasnej tajnej plán v rukávu, je čas se s nim vytasit.

HNILOB: Ten Shakespeare, to se musí nechat, fakt uměl skvěle zahlásit.

KACHENNA: V noci si vždycky najdeme trochu času, abychom obdivovali Caravaggia a hovořili o koncepci, obsahu a formě.

HNILOB: No, hm, jsou to staré pět set devítky s automatickou rohovkou, ohnisková vzdálenost 15. Jestli chceš, můžu je vyvalit a půjčit ti je.

MRLAH: Kdy se budu moct podívat?

KACHENNA: Oh, tohle je zlý sen. Prchám před fašounama s vrahem, masovým vrahem a mužem v nylonové košili. Jsem hnusná, otrhaná, lidská troska, plivátko, které páchne jako tchoří latrína. A teď se na mém úchyláckém mantlu rozprskne androidův mozek. Střelím se hned po tobě.

KACHENNA: Ano, myslím, že tě chtějí povýšit na admirála