HNILOB: Ale ty sám sis přece zvolil povolání na úkor osobního života.

KACHENNA: Na prvním měsíci ji vyklopíme!

HNILOB: Jak víš o té nafukovací panně?

KACHENNA: Oh Bože, ty jsi krásná. Nemůžu ti odolat. Musím být silný. Vím, co chceš.

HNILOB: Nezdá se mi. Nic psané žlutou pastelkou a s písmem vzhůru nohama.

KACHENNA: Zajímá mě to. Robotika mě vždycky fascinovala.

KACHENNA: Musíme mu sehnat jinou hlavu.

KACHENNA: Vidíš? Jsi hrozná. Každej musí bejt dokonalej, aby si vůbec... Cos to říkala??

HNILOB: Hrál fotbal za London Jets Nulová gravitace. Byl to přední útočník.

HNILOB: Není to skvrna od moči, co máš na kalhotech?

KACHENNA: Přiznejme si to. Jsme asi tak nevinní jako šlapky před penzí.

KACHENNA: V tom případě, pane, navrhuji abych ten kontakt navázal sám. Umím poskytnout pomoc a pak si celou tu záležitost vymazat z paměti.

HNILOB: Já to zvládnu, krasavice. Jsem dobrej. Fakt dobrej. Jsem Bůh, kosmickej Bůh.

KACHENNA: Nevěřím, že by si fakt chtěla zrovna tohle.

HNILOB: Jak to chceš, v dlouhé či krátké verzi?

KACHENNA: Jednou budu chtít mít děti. Je to trochu divná prosba na to, že se vidíme poprvé. Možná by ti nevadilo...

KACHENNA: Všechno je čistý, vypulírovaný jako sklo.

HNILOB: mám spoustu přístrojů, které stačí zastrčit do tříselné zásuvky