• úvod
  • témata
  • události
  • tržiště
  • diskuze
  • nástěnka
  • přihlásit
    registrace
    ztracené heslo?
    FINpoezie & texty různých autorů
    FTN
    FTN --- ---
    Proč zase strkám prstíčky do rány
    Vymýšlím problém tam kde prý není

    O Štědrém večeru až ochutnám banány
    modlím se za děti odsouzených

    Nadílka roků balíček měsíců
    Milión radostí neštěstí jedinců

    Kolik je stíhaných? Jsem jedním z nich
    co pro vás opsali pár českých knih

    Proč ale trestají i nebohé děti?
    Proč slaví Vánoce bez táty - v pěti

    Mláďátka v pelíšku nespálí holomráz
    Volal jsem Ježíšku a přijel Děda Mráz

    Do ticha cely zní zvonění okovů
    Svědomí vězení samotek panelákových domovů

    Změnil se nepřítel a nebo my?
    Ráno se probouzím z nejistoty

    Co najdu pod stromkem? Dopisy ze tmy
    Kdo z nás je svobodný? já, ty, oni, my?

    Tátové ulétli na perutích víry
    Jsou doma u svých omilostněni

    Koledy zpívají i holé zdi
    Bachaři zavření do vězení

    Projevy z dr᝻áků - lži jako loni
    O mříže bijí vánoční zvony

    Kdy se klíč otočí kdy se co změní?
    Kdy přijde spasitel k nám do vězení?

    Nìkdo je obětí předurčen ke spáse
    Já či ty? Nezdá se

    že by se měnily lidé či dějiny
    Ať hodí kamenem kdo z vás je bez viny

    Slova se zdráhají vypadnout na stránku
    Uvázat síly zla utáhnout vázanku

    Betlémská oprátka hvězdička krásná
    Žárovka samotky holá a jasná

    Vladimír Merta, 1987
    MAART
    MAART --- ---
    Jan Skácel
    Dům

    Až se můj život schýlí,
    nakloní,
    takový přál bych si mít dům:

    Dubový by měl práh,
    podrovnávku z opuky,
    do sadu okno,
    sadu starého
    s babičkou bílou, vetchou jabloní.

    Můj dům by měl dveře bez petlice
    a okna nezasklená,
    aby každý mohl vejít dovnitř,
    slepice s kuřaty,
    déšť, vítr, mlha,
    moje milá,
    s radostí žal i vážná, tichá chvíle.
    Nikdo by třikrát klepat nemusel,
    nikdy by zámek nezaskřípěl.

    Okolo mého domu
    takovou vybral bych si krajinu:

    Les, co by děcko dohodilo kamenem,
    pod lesem rybník, hladký jako dlaň,
    kterou jen práce větru občas zvlní,
    lán pšenice, šeptající lán,
    nad pšenkou nebe
    se stříží obláčků,
    s chomáči nečesané vlny.

    Blizoučko mého domu
    taková by stála hospoda:

    Proboha jen ne malovaná,
    zato však se stoly,
    na kterých spočinuly ruce
    tolika unavených lidí,
    že vyhladily desku,
    jak by to žádný hoblík nedokázal.

    V té hospodě by nikdo nesměl kázat
    o tom, co hledal a co nenalezl,
    podkůvce ztracené,
    promlčeném stesku,
    o tom, jak těžko slavíka lapit,
    jak život utíká a kolik ještě dní...

    V mé hospodě mlčeli by chlapi,
    kteří se nahlas mluvit nebáli.
    FIN
    FIN --- ---
    Carl Sandburg
    (Horoskop orloje, přeložil Jan Zábrana)


    Vzpomínám na tvá bílá ramena
    a smích,
    co jimi otřásal.

    Vzpomínám,
    jak jsi ten smích
    z bílých ramen setřásla.
    LITTLEFOX
    LITTLEFOX --- ---
    Když zvedne zahrada víčka svých pařenišť
    (jen o kousíček dál, u řeky, na nábřeží),
    je duben, vzpomeň si, křehký jak listí, svěží,
    od skal se odráží sluneční zlatá tříšť.

    Ve větru na šňůře vlá prádlo, modré, bílé,
    jdou kolem cikáni, smějí se. Krásná chvíle.

    Po řece pluje džbán a láhev. Kdo z nich pil?
    Odešel daleko a už se nevrátil.

    Odešel hledat ráj, tak jak já jej hledám,
    odešel daleko k tajemným abecedám,

    jí mokré haluze a bloudí po krajích,
    kde vlna, strom a zvěř se zlehka slévají.

    A slunce hraje na skleněnou
    píšťalu, flétnu. Robert Desnos


    Ivan Blatný, Melancholické procházky
    SONA1
    SONA1 --- ---
    trocha klasiky:

    Praze (Halas, Torzo naděje)

    Malověrní Čas kostižerný
    jí jenom krásu dal
    a z polí stenných křik iluminoval
    kamenné texty portálů a zdí
    Tak bude vždy
    Malověrní
    Tak bude vždy

    Za vraty našich řek
    zní tvrdá kopyta
    za vraty našich řek
    kopyty rozryta
    je zem
    a strašní jezdci Zjevení
    mávají praporem

    Je lehké listí vavřínů
    a těžký padlých sníh

    Já vím Já vím
    Jenom ne strach Jen žádný strach
    takovou fugu nezahrál sám Sebastian Bach
    co my tu zahrajem
    až přijde čas až přijde čas

    Kůň bronzový kůň Václavův
    se včera v noci třás
    a kníže kopí potěžkal
    Myslete na chorál
    Malověrní
    Myslete na chorál

    BOFO
    BOFO --- ---
    Je to zem, kde básník je hovno,
    pravil Antonín Sova, učitel Hrubínův.
    Je to zem, kde ze tří nějvětších z nich
    vydal svědectví jedině Zahradníček,
    Seifert pozdě, Holan nikdy.
    Je to zem, kam naházíš-li deset
    Dantových Božských komedií,
    skončí pod třemi recenzemi a pak v Pečkách
    na ohromném smetišti a vzadu čoudí Velim.
    Je to zem uzamklá ne snad na deset západů,
    ale ta, která nemíní komunikovat
    v domnění, že je pupkem světa.
    Ale ona není pupkem, je jeho slinivkou břišní,
    orgánem, na který lépe nesahat.

    (I. Diviš: Verše starého muže, 1995)
    MAART
    MAART --- ---
    Praha Jana Palacha

    Miroslav Holub

    Vyšlo v časopise Listy, týdeníku Svazu československých spisovatelů, 23. ledna 1969, ročník II., číslo 3

    A tady dusají Picassovi býci.
    A tady pochodují Daliho sloni
    na pavoučích nohách.
    A tady bijí Schoenbergovy bubny.
    A tady jede pán de la Mancha.
    A tady Karamazovi nesou Hamleta.
    A tady je jádro atomu.
    A tady je kosmodrom Luny.
    A tady stojí socha bez pochodně.
    A tady běží pochodeň bez sochy.
    A je to prosté. Kde končí
    Člověk, začíná plamen.
    A pak v tichu slyšet drmolení
    Červů popela. Neboť
    Ty miliardy lidí v podstatě
    Drží hubu.
    BOFO
    BOFO --- ---
    BUĎ ŠŤASTEN!
    Tvoje ústa nepromlouvají,
    tvými ústy je promlouváno
    tvoje srdce nebije
    tvým srdcem je bito
    o zem a o bránu jiného srdce
    o bránu muk a o bránu slasti
    a BUĎ ŠŤASTEN, že je tomu tak,
    tvá všechna rozhodnutí jsou jen zdánlivá,
    tvá rozhodnutí z tebe samého
    mohla by být jen rozhodnutími smrti,
    zatímco život, být živ, být žit, a přesto žít -
    toť zaživa sic umírat, ale přec jen v ZÁZRAKU!
    (Ivan Diviš)
    FIN
    FIN --- ---
    Mezi tupci
    Jiří Kolář (Prométheova játra 1950)

    Žít mezi tupci
    je daleko těžší
    než-li žít se zvěří
    Zvěř odhání oheň
    zbraň i slovo
    se zvířaty lze žítv pokoře a odříkání
    v ochočení sebe sama
    ale s tupcem
    a mezi tupci?
    Nepomůže nic
    Zde slovo není slovem
    oheň není ohněm
    zbraň není zbraní
    pokora pokorou
    odříkání odříkáním není
    mezi tupci jsi stále sám
    a co děsivějšího
    stáváš se zvolna
    chtěj nechtěj jedním z nich
    Řekni tupci
    že život je něco jiného
    než pohodlí
    že je to neustálý boj
    tím plnější čím těžší
    že radost je podmíněna námahou
    láska čistotou
    pravda samozřejmostí
    smutek opravdovostí
    že ptá-li se na člověka
    musí se ptát na tajemství
    že hledí-li na sebe
    nevidí nic
    nechá-li duši stranou
    -------------------------
    Pane zachraň mne!
    LITTLEFOX
    LITTLEFOX --- ---
    Charles Bukowski
    projížďka peklem

    lidé jsou otrávení, nešťastní a zoufalí, lidé jsou
    zahořklí a pomstychtiví, lidé jsou zklamaní a bojácní, lidé
    jsou naštvaní a nenápadití
    a já mezi nimi projíždím na dálnici a to, co jim
    zbývá, vyjadřují stylem své jízdy –
    někteří jsou záštiplnější, nepříjemnější než jiní –
    někteří nechtějí být předjížděni, někteří se v tom jiným snaží
    bránit
    - někteří se pokoušejí blokovat vám přejezd mezi pruhy
    - někteří nesnášejí auta novějších, dražších typů
    - jiní v takových autech nesnáší starší modely.

    dálnice je přehlídka laciných a malicherných emocí, je to
    lidstvo v pohybu, většina lidí vyjela z místa, které nenávidí
    a jede někam, kde to nenávidí stejně tak či
    ještě víc.
    dálnice jsou ukázkami toho, co se z nás stalo a
    většina bouraček a smrtí je kolizemi
    neúplných bytostí, bídných a šílených
    životů.

    když jedu po dálnici, vidím duši obyvatel
    svého města a je hnusná, hnusná, hnusná: žití udusilo
    srdce.
    KATHARO
    KATHARO --- ---
    Blud, hloupost, skrblictví, hřích plný nepravosti,
    nám sedá na duších a těla trápí nám,
    a my pak skýtáme krm milým výčitkám
    jak pobudové vším, jež na své kůži hostí.

    C.B.
    KATHARO
    KATHARO --- ---
    Jak jsem byl ohromen
    výroky velkých mistrů
    a chtěl také s nimi spřádat
    nesmrtelná slova
    Nechci teď říct
    že jsem se stal obětí velikášství
    a klauniád
    Ale když kočka přede
    netouží po věčnosti

    Gato
    SONA1
    SONA1 --- ---
    Jan Skácel:

    Třmeny

    V září, když kořen v zemi uhnije
    a podzim píská na psí kost,
    po stepi vítr žene katránový keř.

    Uťatá hlava letí po větru
    a je mi úzko, je mi skoro k pláči,
    najednou nevím,
    jestli k smrti stačí
    odhodit křivou šavli,
    volat: Neudeř!

    V září a v podzimním větru
    po stepi běží,
    běží na obzoru
    kutálen větrem katránový keř.

    Blízko je k vraždám, k stínání a zlu,
    je blízko k tatarskému koni,
    tma roste z trav a z osin kavylu,
    mosazné plíšky na postroji zvoní,
    udidlo koňskou tlamu rve...

    V září a v podzimním větru
    po stepi beží,
    po pouzdřanské stepi,
    kutálen větrem katránový keř.
    BUBLINKY
    BUBLINKY --- ---
    Jiří Kolář - Dny v roce a roky v dnech, 22. červenec - pondělí

    Co všechno by chtěl člověk nazvat básní, co
    všechno za báseň vydává, co všechno prohlašuje
    za poezii. Sláva času, třikrát sláva! Sláva smrti,
    třikrát sláva!
    Jak krásná věc je čistý list papíru. Mám okamžiky,
    kdy potřebuji přikrýt si listem čistého papíru
    ruce, zakrýt obličej, kladu si jej na tvář jako ruku
    milenky, dotýkám se ho rty.





    Jiří Kolář - Dny v roce a roky v dnech, 7. září - sobota

    Chceš-li páchat zločiny nejhlubšího zrna,
    chceš-li rozsévat tupost a hloupost, nad kterou
    by se zastavilo nebe, uskutečňovat nesmysly,
    které by se zdály přijatelné i bláznu, nečiň to
    sám, jestliže nechceš, aby tě stihl vzápětí
    spravedlivý a krutý trest. Čím větší množství
    stoupenců upoutáš, tím snadněji se staneš pánem
    a pak je ti dovoleno vše.
    Talent poznáš okamžitě. Nedívej se jinam nežli
    na sebe, chceš-li jej hned poznat. Prolomí led
    tvé krve, vzkypí tvou nenávist, vynutí na tvém
    srdci touho sprovodit jej ze světa anebo stejně
    těžkou a nevídanou lásku, což je jedno.





    SONA1
    SONA1 --- ---
    Výpisky z mladické četby Topola, hezké vzpomenout, furt je to dobré:

    ...většinou jsem šel do města
    motat se po pár těch ulicích
    nějak naložit s mladým životem
    můj adresář je plnej telefonů
    tvůj tam taky byl
    ale někdy to nestačí
    ta touha se vymazat
    je nějakej fašismus
    a na erbu světa je idiot s kvérem
    a na doživotí světovej je doktor blbec
    a tak ať sem aspoň kaprál svýho zvěřince
    a pořád mi vadí
    když někoho zavražděj nediv se
    a rozhodně nechtít nic moc
    a určitě aspoň kousnout do tý boty v ksichtě
    a "všichni kdo žijí naj naději" cha
    a Vrána odmítá vypovídat
    Dymour zmizel pod kolama
    Meluzín v blázinci
    a mně šeptá Ježíšek k vánocům dárek:
    rozbal si ten balík pitomče ale provázky
    si schovej navaž je na sebe život
    je tvrdej
    pro toho kdo je měkkej vyju jako pes

    (Konverzace in Miluju tě k zbláznění)

    ---------------------------------------

    ...pořád budeš čekat že se to změní
    ale časem ti přestane vadit
    i to že v tvým bytě v tvým pokoji
    v tvý kůži v tvým zrcadle v tvejch hadrech
    a s tvejma nehtama v tvejch očích
    pořád ten samej přátelskej kretén
    a zpívá ti pořád tu samou písničku:
    "zlatý časy jsou zrovna teď"

    (Srdce skáče ve svým koši in asi taky Miluju tě k zbláznění)

    (obé fragment)
    FIN
    FIN --- ---
    VEHUIAH
    VEHUIAH --- ---
    Jan Zábrana
    88

    Ve světle končící noci
    pod sprchou jejích očí
    a zpytovaná špína
    na něm narůstala
    ... tehdy prvně
    si dosáhl sám na sebe
    a pak už pořád dosahoval.

    Ozvalo se krátké zachroptění
    v žárovce,
    když se drátek přepálí a spadne,
    vyšroubovala srdce stejně hravě
    jak žárovku z objímky
    a od té doby se to s ním táhne,

    nic se nehnulo z místa,
    šest let přelezlo plot
    usínání a probouzení
    a pořád se to s ním táhne,

    znova stojí
    ve světle končící noci,
    pod sprchou jejích očí
    a zpytovaná špína
    na něm narůstá,
    znova s tím půjde na rentgen
    d á t s e p r o h l í d n o u t,
    znova to riskne.

    Mě podrž
    No jo Tak dobře
    Co má bejt


    znova se s ní půjde milovat,
    jen už si k tomu nebude brát srdce,
    vyšroubované stejně hravě
    jak žárovka objímky,

    znova ten teplý čpavý pot
    ze smaltovnické pece podpaždí,
    znova se nad ním totéž tělo zavře
    v stoupavých minutách sem a tam,
    sladkých jak fíky a drobně zrnitých jak fíky,

    znova, to všechno znova,
    po obědě, když uloží děti spát
    a dokud on je v práci:
    pojď, pojď mě milovat,

    nic se nehnulo z místa,
    jen břicho ploché jak umyvadlo
    s chrchlavou odtokovou dírou uprostřed
    je změklé, samá vráska od porodů,
    nic se nehnulo z místa,
    jenom ona má záchranné pásy špeku pod kůží,
    jenom on má dvouhrbého velblouda dvou koutů na čele,

    jenom už nejsou krásní,
    už jim to ani nijak extra nesluší,
    nic se nehnulo z místa
    a přesto,
    jejich mládí je pryč

    No jo Tak dobře Co má bejt
    Jdem na To víš
    Źe na tebe jsem letěl vždycky


    To jenom ty, lásko,
    teď voníš
    jako nohy v keckách
    na sklonku srpnového dne
    po tréninku,

    jenom byt,
    kde jako po bitvě
    se před léty tak šťastně probouzeli nazí
    s bezbarvou medůzou spermatu ve zvarhanělém moři prostěradla,
    rozválcovaní jak šesták na koleji lokomotivou milování,
    ve sněhobílém tratolišti vajglů z předešlého večera,
    kde snídali víno a koňakem si otírali spánky,
    kde nebyly žádné zlaté prsteny, jen stálé zlaté časy,
    kde kruhy kouře vydýchanéz plic
    seděly za svítání na záclonách jak malí modrošedí ptáci,
    kde jednou zrána klečel a studivýma pochromovanýma klíšťkama
    stříhal nehty z jejích štíhlých nohou,

    ten byt
    je teď po ránu
    plný dětského křiku,
    už se tam nemohou
    procházet nazí
    ona a její muž,
    ne, to už nemohou,
    to už teď nejde -
    teď hned jak vstanou
    si musejí vzít
    něco na sebe.


    (ze sbírky Utkvělé černé ikony, souborně ve svazku Básně, MF-Torst, 1993)
    VEHUIAH
    VEHUIAH --- ---
    Paul Celan
    Fuga smrti

    Černé mléko jitra večer je pijem
    pijem je v poledne ráno a pijem je v noci
    pijem a pijem
    kopeme hrob tam v povětří není tam těsno
    Muž bydlí v domě hraje si s hady on píše
    píše když stmívá se do Němec tvé vlasy zlato Margareto
    dopíše vychází před dům a hvězdy se třpytí zahvízdá na svoji smečku
    hvízdne na svoje Židy a velí kopat hrob v zemi
    velí nám hrajte k tanci jen hrajte

    Černé mléko jitra v noci tě pijem
    pijem tě ráno a v poledne pijem tě večer
    pijem a pijem
    Muž bydlí v domě hraje si s hady on píše
    píše když stmívá se do Němec tvé vlasy zlato Margareto
    Tvé vlasy popel Sulamit kopeme hrob tam v povětří není tam těsno

    Volá hlouběji ryjte vy tady a ostatní zpívejte hrajte
    k opasku sahá v ruce má zbraň jí mávne a modré má oči
    hlouběji zaryjte rýče vy tady vy ostatní hrajte dál k tanci

    Černé mléko jitra v noci tě pijem
    pijem tě v poledne ráno a večer tě pijem
    pijem a pijem
    Muž bydlí v domě tvé vlasy zlato Margareto
    tvé vlasy popel Sulamit hraje si s hady
    Volá sladčeji hrajte smrt to smrt je z Německa mistr
    volá temněji přejeďte struny těch houslí pak budete povětřím stoupat co dým
    pak najdete hrob tam v oblacích není tam těsno

    Černé mléko jitra v noci tě pijem
    pijem tě v poledne smrt je z Německa mistr
    pijem tě večer a ráno a pijem a pijem
    smrt je z Německa mistr modré má oko tvář bledá
    trefí tě kulkou z olova trefí co hledá
    muž bydlí v domě tvé vlasy zlato Margareto
    štve svoji smečku na nás a dává nám ve vzduchu hrob
    hraje si s hady a sní to smrt je z Německa mistr

    tvé vlasy zlato Margareto
    tvé vlasy popel Sulamit

    přeložil Radek Malý
    Fuga smrti se už v tomto auditku kdysi dávno objevila v překladu Ludvíka Kundery Tady je Malého esej o básni a srovnání dalších deseti překladů.



    VEHUIAH
    VEHUIAH --- ---
    Pavel Rajchman
    V modrém světle

    Stojíme v modrém světle.
    Oba nazí, oba opilí, obklopení vůní
    z továrny na perník.
    - Můj pyj jak olovnice k zemi. Má píč
    orosená kapkami z ranních rostlin. -
    (Pod žebry šátráme, duše chceme!)
    Modré světlo
    překrývá tma kolemjdoucích očí...
    Naše zuby o sebe tinknou...
    ...kohouta rozkousnou...
    Kdo zakokrhá? Ano..., ten pán
    s rty od omítky... a oblohy.

    (ze sbírky Androgyn, Český spisovatel, 1996)
    LITTLEFOX
    LITTLEFOX --- ---
    Bohumil Hrabal
    Zdraví a kráse vstříc
    kosmetikou Elida



    Buďme pak potom statečni a plni snění,
    když ze všech míst sem táhne smrt a chlad,
    pak mozek sám, který jsa zcela rozštěpený,
    na všechny strany stříká protiklad,

    že není, kde se zachytiti a není více hvězd
    a lásky není, ani luny brunátné za stmívání
    a ani hovor milostný a skřípot písku cest.
    Jen jídlo, šaty, soulož, práce. A zívání,

    co dělati než nadejde čas jíti spát,
    jen prchlý pohled v zrcadle, tak jako vrah,
    když na mrtvolu v prostěradle pohlédne.

    A básník, který dostal úkol život hlídat
    a v lásce bdět, směje se idiotsky u vrat
    a chlastá z lahve. Je půlnoc nebo poledne?

    (ze sbírky Barvotisky)
    Kliknutím sem můžete změnit nastavení reklam