Damien
Tebe miluju, Sáro!
Ruply mi kšandy, Sáro,
tak jsem byl bítovej
a vojel tvoji mámu
v prádelně v přízemí.
Nechci se vymlouvat,
šlo o souznění dvou duší
v pudy přízemní.
Vožral jsem tvýho tátu, Sáro,
měl hlavu v hajzlu,
já politický kecy.
V podstatě generační konfrontace
u neznačkovejch deci.
Zmlátil jsem tvýho bráchu, Sáro,
ten buzerantskej debil
na pohřbu intelektuálskejch idiotů
vyškubal mrkev, co jsem zasadil
a nenechal mě pochcat záhon růží,
tak jsem mu krátkej monolog
nakopal pod pas vzadu do okruží.
Nasral jsem bítovecký voly, Sáro,
kradli mi sprostý slova z huby
a srali se mi do řemesla poezie,
tak jsem psal o kytičkách, ptáčcích
a culíkatejch máničkách vyžilý galaxie
a vydával to za bíťáckej hit.
Na první čtení je kumšt se nepoblít.
Tebe miluju, Sáro,
každou noc, kdy se svlíkneš
a nemeleš moc pantem.
Seš sladkej atom chemickýho vzorce
mixnutej kosmonautem.