• úvod
  • témata
  • události
  • tržiště
  • diskuze
  • nástěnka
  • přihlásit
    registrace
    ztracené heslo?
    FINpoezie & texty různých autorů
    KERBOT
    KERBOT --- ---
    Tim Burton, 1982

    Vincent

    Vincent Malloy is seven years old
    He's polite and always does as he's told
    For a boy his age, he's considerate and nice
    But he wants to be just like Vincent Price

    He doesn't mind living with his sister, dog, and cats
    Though he'd rather share a home with spiders and bats
    There he could reflect on the horrors he has invented
    and wander dark hallways alone and tormented

    Vincent is nice when his aunt comes to see him
    But imagines dipping her in wax for his wax museum
    He likes to experiment on his dog Abocrombie
    In the hopes of creating a horrible zombie
    So that he and his horrible zombie dog
    could go searching for victims in the London fog

    His thoughts aren't only of ghoulish crime
    He likes to paint and read to pass some of the time
    While other kids read books like "Go Jane Go"
    Vincent's favorite author is Edgar Allen Poe.

    One night while reading a gruesome tale
    he read a passage that made him turn pale
    Such horrible news he could not survive
    For his beautiful wife had been buried alive

    He dug out her grave to make sure she was dead
    Unaware that her grave was his mother's flower bed
    His mother sent Vincent off to his room
    He knew he'd been banished to the tower of doom
    where he was sentenced to spend the rest of his life
    alone with the portrait of his beautiful wife.

    While alone and insane incased in his doom
    Vincent's mother burst suddenly into the room
    She said, "If you want, you can go out and play
    It's sunny outside and a beautiful day."

    Vincent tried to talk but he just couldn't speak
    the years of isolation had made him quite weak
    So he took out some paper and scrawled with a pen:
    "I'm possessed by this house and can never leave it again."

    His mother said, "You are NOT possessed and you are NOT almost dead
    These games you play are all in your head
    You are NOT Vincent Price, you're Vincent Malloy
    You're not tormented or insane, you're just a young boy
    You're seven years old, and you are my son
    I want you to get outside and have some real fun."

    Her anger now spent, she walked out through the hall
    While Vincent backed slowly against the wall
    The room started to sway, to shiver and creak
    His horrored insanity had reached its peak
    He saw Abocrombie, his zombie slave
    and heard his wife call from beyond the grave

    She spoke through her coffin and made ghoulish demands
    While through cracking walls reached skeleton hands
    Every horror in his life that had crept through his dreams
    swept his mad laughter to terrified screams

    To escape the badness, he reached for the door
    but fell limp and lifeless down on the floor

    His voice was soft and very slow
    As he quoted "The Raven" by Edgar Allen Poe:
    "And my soul from out that shadow
    that lies floating on the floor
    Shall be lifted
    ...Nevermore."
    KID_MCHUTT
    KID_MCHUTT --- ---
    Filip Topol, 1990

    Chce se mi spát

    Když přídu ráno domu
    sednu si a zapnu televizi
    venku choděj krásný holky
    začíná novej den
    no jo ale co dělat
    chce se mi spát
    Občas se osprchuju
    zatopim v kamnech
    Holky se mi dívaj do oken
    z televize se na mě taky dívaj
    no jo ale co dělat
    chce se mi spát

    Jednou mi jedna řekla
    že vypadám jako James Dean
    ale že je vidět
    že prej moc chlastám
    co na to říct
    chce se mi spát
    Byla moc krásná a voněla
    Kouřila drahý cigarety a furt se smála
    v očích měla plameny
    byla to velká láska
    no jo ale co dělat
    chce se mi spát

    Nechci vypadat jako James Dean
    Nechci kouřit drahý cigarety
    Nechci se smát
    Nechci polykat plameny
    stejně to nejde
    chce se mi spát
    Protože když ráno přídu domu
    sednu si a zapnu televizi
    venku choděj krásný holky
    začíná novej den
    no jo ale co dělat
    chce se mi spát
    FIN
    FIN --- ---
    Jáchym Topol

    VLHKÝ BÁSNĚ A JINÝ PŘÍBĚHY

    jedu k ohradě jedu ve stroji
    mlčím sleduji svůj bod lidi
    domy psy stroje přízraky
    pak stojím čekám dvacet minut
    pak jedu karosou
    vystoupím čekám
    stojím v louži popojdu
    kupuju klobásu čekám
    za zády strhnu kus plakátu
    za zády aby mě neviděli
    zašlapu ho do chodníku je zima a sněží
    stojím čekám jím
    přežeru se jídlem
    hoven se ani nedotknu
    popojdu je zima odhodím tácek
    do bahna do břečky je tam mince
    otisky podpatků prezervativ
    vajgly zbytky kost
    kelímky papír
    ten někdo popsal
    nějakejma vlhkejma básněma
    nebudu je číst
    nemám čas
    FIN
    FIN --- ---
    Petr Kabeš

    V TŘIATŘICÁTÉM ROCE SVÉHO VĚKU
    naučil jsem se používat zubů
    při práci, v kamenné věži čtvrtý měsíc
    pozoruji počasí
    zatínám zuby
    když po západu slunce na ochozu měním
    propálenou sluneční pásku když vítr
    /dnes osmý stupeň podle beauforta/
    podle beauforta mi rve pásku od úst, nemohu mluvit
    do větru na kamenné věži
    ač zmnožil moje chápadla
    nemohu nabídnout zub za zub času dole
    oko za oko bych ale dal
    když slídím po počasí točitými schody
    z kamene
    když píšu svoje jméno
    do rubriky pozorovatel
    FIN
    FIN --- ---
    Ludvík Kundera

    3xRdG=RdG 82
    neboli Balt

    Vyluštěte si to sami
    Jsmeť pápěřím
    v mamutích tlapách iracionality
    a nikdo
    nám nedá nic zadarmo
    FIN
    FIN --- ---
    Eugen Brikcius

    K čemu je mi avízo
    že po mně jde revizor
    trpí tím jen moje vize
    cestování bez revize
    FIN
    FIN --- ---
    Petr Kabeš

    ČESKÝ PLAMEN

    Vyvěrá pal ve špalku hlavy,
    polknout jej nelze, běžíš polibek
    uhnout, dopadneš pohlavím,
    hoříš to místo, soptíš krajinu koptu.
    FIN
    FIN --- ---
    Ivan Magor Jirous

    Probudila mne vůně Tvého těla.
    Copak jsi na mne nezapomněla?
    Říkal jsem si:
    tak takhle je mi.
    Probudil jsem se mezi liliemi.
    FIN
    FIN --- ---
    Ivan Magor Jirous

    13. 6. 85

    Není pravda, že je mi smutno,
    smutno mi totiž není.
    A není pravda, že jsem sám,
    jsem jenom osamělý.
    FIN
    FIN --- ---
    Ivan Magor Jirous

    S hospodským na flétnu si pískám.
    Smím?
    S hospodským na flétnu si pískám.
    A kudy?
    Tudy je ta díra ve světě.
    S hospodským na flétnu si pískám.
    FIN
    FIN --- ---
    Robert Kubánek

    Neřeks co zejtra
    Takže to co včera?
    Budeme pít víno z Vinohrad
    (a flaška nezůstane celá
    a do rána se prochlastat)
    Dyť noci, sakra, stejný jsou
    Pořád se motaj
    křivě jdou
    s pitomou, krutou muzikou
    FIN
    FIN --- ---
    Egon Bondy - jedna pamětní...

    Zůstává mi záhadou
    jak mohou mladí básnící v roce 1989
    psát pseudosymbolistickou pseudosurrealistickou
    v každém případě ale unuděnou ufňukanou lyriku
    Zmizel v této zemi všechen talent?
    Jistě ne
    Naprostá posranost
    vtloukaná do hlavy zlatými českými rodiči už od jeslí
    vydává tu své plody

    Nebyl bych věřil kdybych se o tom na vlastní oči
    nepřesvědčil
    že totalitní režim pokud trvá déle než 20 let
    dokáže tohle udělat i s mladými
    (A ve "svobodném světě" to máte jakbysmet)
    FIN
    FIN --- ---
    T. R. Field

    Práci čest!

    Podle chvalného se u nás zvyku
    ve dne v noci pracuje.
    Ve dne dělník dělá ------- do kbelíku
    v noci občan ------- obcuje!
    FIN
    FIN --- ---
    T. R. Field

    T. R. Field

    Narodil se úplně blbý.
    Matka ho s jistým sebezapřením donosila v batohu.
    V první obecné se zbláznil z abecedy.
    Později přetrpěl zápal povřísel.
    V mužných letech, když si to všechno uvědomil,
    vrhl se v sebevražedném úmyslu na koleje
    dráhy spisovatelské.
    RICARDERON
    RICARDERON --- ---

    Oldřich Mikulášek

    Rozsudek

    Co slov jsi pozdvihla
    z bezvýznamné role
    do role mých katů!

    Zastřele ležím u zdi,
    pověšen za hrdlo visím,
    hlavu mám sťatu -
    z jediné věty holé:
    už jdi...

    FIN
    FIN --- ---
    Jan Skácel

    PODZIM S MRTVÝM JESTŘÁBEM

    Krajina v mlhách Podzim hodil
    kamenem zlatým ze všech sil
    a u trati se v telegrafních drátech
    s výkřikem jestřáb oběsil

    Na nebi slunce jako jáma
    do dálky běží telegrafní drát
    a jako prázdná rukavice z peří
    mrtvola ptáka visí za pařát
    FIN
    FIN --- ---
    Josef Kainar

    LIST

    Ta nejlehčí a nejkrásnější dýka
    vypadla z rukou podzimu.
    Na hrotu
    dvě kapky krve.

    Takovou chtěl bych napsat jednou báseň.
    Aby se, břitká, nesla tiše k zemi
    a aby měla na hrotu
    dvě kapky krve.

    Mé nebo cizí,
    na tom nesejde.
    FIN
    FIN --- ---
    Olga Walló

    PŘÍLIŠ STARÝ ZAJÍC

    do slechů mráz chlad do krve
    liška je lesní pes
    Poprvé
    mi to šlo snáz než dnes

    zimy jsou tuhé vrány jdou krást
    leckterý z nás už není
    Napodruhé
    to ještě bylo k unesení

    do kostí třas hlad vzápětí
    pod sněhem vřes
    I po třetí
    to bylo snazší než dnes

    na tlapkách led za brokem brok
    ztuhle ční les
    Naposled
    to bude snazší než dnes

    Už krátím krok
    THORR
    THORR --- ---
    Jevgenij Jevtušenko (ruský básník, nějak jsem pozapomínal směry atp. ale myslím že se znal třeba se Seifertem, tohle napsal v roce 68, asi nejúžasnější co jsem kdy k tomuto tématu četl!)

    Tanky jedou Prahou

    Po Praze tanky duní.
    Rozbřesk zas do tmy ponořený.
    Valí se železa tuny
    po pravdě, která v tisku není.
    Pod těmi tanky se kácí
    pokus obrátit stránku.
    Ty tanky jedou po vojácích,
    co sedí uvnitř tanků.

    Co k tomu, bože, povíš?
    Jak popsat ten hnus slovy?
    Ty tanky jedou po Husovi,
    po Petöfim a Puškinovi.
    Po Praze jedou nové
    motorizované biče.
    Kušuj, naivní Manilove,
    Nozdrjov ti nedovolí křičet!

    Strach se vždy z ubohosti rodí,
    fízlové si ho cení.
    Nozdrjov ho nemanželsky zplodil.
    Je parchant zaslepených.
    Dupete po cti, po svědomí.
    Ty zrůdné tanky boří mosty.
    Za chimérou se Prahou honí
    strach vyzbrojený ubohostí.

    Valí se po hrobech plných věnců,
    po dětech, jež se na svět hlásí.
    Štemply spojené do růženců
    mění se v housenkové pásy.
    Když naše tanky přijížděly,
    tak jsem k nim rozjásaně spěchal.
    Kývali na mě svými děly
    a já byl šťastný jako blecha.

    Dnes život přeorat mi chtějí,
    zahrabat všechno, co jsem našel.
    Ty tanky jedou po nadějích
    a zase jsou ty tanky naše!
    Než zdechnu jako staré psisko,
    až nezbude už pranic,
    zašeptám těm, co jsou mi blízko,
    poslední svoje přání:

    Ať na mem hrobě nic víc není,
    než nápis, co odolá zkáze:
    "Sovětský básník. Uvláčený
    Ruskými tanky v Praze."
    MEDVIDEK
    MEDVIDEK --- ---
    Poděkování

    Poděkujme jak děti za jablko
    za vše co bývalo a znovu kdysi bude
    za to že věrná po dni přicházela noc
    za zarputilé ráno

    Poděkujme jak děti za jablko
    za to že příští dávno je už za námi
    že nás měl čas
    jak rybář rybu v síti

    Poděkujme jak děti za jablko
    a bez výčitek bez pokorné pýchy
    za radost která pomohla nám přebolet
    za odebraný dar

    Poděkujme jak děti za jablko...

    AUTOR: Jan Skácel

    Kliknutím sem můžete změnit nastavení reklam