• úvod
  • témata
  • události
  • tržiště
  • diskuze
  • nástěnka
  • přihlásit
    registrace
    ztracené heslo?
    FINpoezie & texty různých autorů
    FIN
    FIN --- ---
    Josef Kainar

    Blues o jejich slzách

    Proč slzy kanou Proč jen netečou

    To se tak píše
    Buď už chvilku tiše
    Co ti to dal kdo ke čtení
    No kecy

    (Ale ja vím Když pláče
    Schoulená
    A v žalu má až k bradě kolena
    Ty její slzy
    Umějí jen téci)
    NATASHA
    NATASHA --- ---

    POSTSCRIPTUM

    Poezie není nic napsaného,
    je to nejvýše něco rozepsaného nebo

    nedopsaného,
    o ona není nic řečeného a vyslovovaného,
    ale spíš říkajícího a vyslovujícího,
    protože smlčeného nebo mlčícího anebo

    umlčovaného.
    Pak je to vyslovená věc!
    Ale protože jsme taky prolezlé tělo
    a naopak nejen prasklá duše, ale i jednolitý

    duch -
    Nesmí se to smlčet, ale musí se to říct,
    nesmí se to nenapsat, ale musí se to napsat,
    a nesmí se to tajit, ale musí se to vyjevit!



    Ivan Diviš, Sursum, BB art 2004
    KID_MCHUTT
    KID_MCHUTT --- ---
    Ian Andersson (Jethro Tull) - Aqualung

    Sitting on a park bench
    eyeing little girls with bad intent.
    Snot running down his nose
    greasy fingers smearing shabby clothes.
    Drying in the cold sun
    Watching as the frilly panties run.
    Feeling like a dead duck
    spitting out pieces of his broken luck.

    Sun streaking cold
    an old man wandering lonely.
    Taking time
    the only way he knows.
    Leg hurting bad,
    as he bends to pick a dog-end
    he goes down to the bog
    and warms his feet.

    Feeling alone
    the army's up the rode
    salvation à la mode and
    a cup of tea.
    Aqualung my friend
    don't start away uneasy
    you poor old sod, you see, it's only me.
    Do you still remember
    December's foggy freeze
    when the ice that
    clings on to your beard is
    screaming agony.
    And you snatch your rattling last breaths
    with deep-sea-diver sounds,
    and the flowers bloom like
    madness in the spring.
    NATASHA
    NATASHA --- ---
    Čas opět láme chléb nad propastí.
    Co bylo, bude? Zase? V celé kráse? Tedy
    zase ledy? Čas ozvěn,
    nikoli proměn. Ani poprvé,
    ani naposledy. Před ani po. Jen nyní.
    Sítem se propadají zrnka času,
    tlumí vrchovatou míru hlasu:
    Všechno je,
    všechno zpívá,
    všechno mluví.
    Oslovuje. Oslavuje.
    Obnovuje.
    Na věky i nad věky.

    Václav Vokolek, Hercynský les
    Periplum 2000

    FIN
    FIN --- ---
    Paul Simon - Duncan

    Couple in the next room
    Bound to win a prize
    They've been goin' at it all night long
    Well I'm tryin' to get some sleep
    but these motel walls are cheap
    Lincoln Duncan is my name
    and here's my song, here's my song

    My father was a fisherman
    my mama was a fisherman's friend
    and I was born in the boredom and the chowder
    So when I reached my prime
    I left my home in the maritimes
    headed down the turnpike for New England, sweet New England

    Holes in my confidence
    holes in the knees of my jeans
    It's left without a penny in my pocket
    Oo-o wee I's about as
    destituted as a kid could be
    And I wish I wore a ring
    so I could hock it I'd like to hock it

    I seen A young girl in a parking lot
    preaching to a crowd
    singin sacred songs and
    reading from the Bible
    Well I told her I was lost
    and she told me all about the Pentecost
    And I seen that girl as the road to my survi-ival

    Just later on the very same night
    when I crept to her tent with a flashlight
    and my long years of innocence ended
    Well she took me to the woods sayin'
    "Here comes somethin' and it feels so good!"
    And just like a dog I was befriended
    I was befriended

    Oh, oh, what a night
    Oh what a garden of delight
    Even now that sweet memory lingers
    I was playin' my guitar
    lying underneath the stars
    Just thankin' the Lord for my fingers
    for my fingers
    FIN
    FIN --- ---
    Simon & Garfunkel: Kathy's Song

    ------------------------------------------------------------------------------------------
    I hear the drizzle of the rain
    Like a memory it falls
    Soft and warm continuing
    Tapping on my roof and walls.
    And from the shelter of my mind
    Through the window of my eyes
    I gaze beyond the rain-drenched streets
    To England where my heart lies.

    My mind's distracted and diffused
    My thoughts are many miles away
    They lie with you when you're asleep
    And kiss you when you start your day.

    And as a song I was writing is left undone
    I don't know why I spend my time
    Writing songs I can't believe
    With words that tear and strain to rhyme.

    And so you see I have come to doubt
    All that I once held as true
    I stand alone without beliefs
    The only truth I know is you.

    And as I watch the drops of rain
    Weave their weary paths and die
    I know that I am like the rain
    There but for the grace of you go I.
    FIN
    FIN --- ---
    Jaromír Nohavica

    Mikymauz

    1. Ráno mě probouzí tma, sahám si na zápěstí,
    zda-li to ještě tluče, zda-li mám ještě štěstí,
    nebo je po mně a já mám voskované boty,
    ráno co ráno stejné probuzení do nicoty.

    2. Není co, není jak, není proč, není kam,
    není s kým, není o čem, každý je v době sám,
    vyzáblý Don Quijote sedlá svou Rosinantu
    a Bůh je slepý řidič sedící u volantu.

    R: Zapínám telefon - záznamník cizích citů,
    špatné zprávy chodí jako policie za úsvitu,
    jsem napůl bdělý a napůl ještě v noční pauze,
    měl bych se smát, ale mám úsměv Mikymauze,
    rána bych zrušil.

    3. Dobrý muž v rádiu pouští Čikoreu,
    opravdu veselo je, asi jako v mauzoleu,
    ve frontě na mumii mám kruhy pod očima,
    růžový rozbřesk fakt už mě nedojímá.

    4. Povídáš něco o tom, co bychom dělat měli,
    pomalu vychládají naše důlky na posteli,
    všechno se halí v šeru, čí to bylo vinou,
    že dřevorubec máchl mezi nás širočinou.

    R: Postele rozdělené na dva suverénní státy,
    ozdoby na tapetách jsou jak pohraniční dráty,
    ve spánku nepřijde to, spánek je sladká mdloba,
    že byla ve mně láska, je jenom pustá zloba,
    dráty bych zrušil.

    5. Prokletá hodina, ta minuta, ta krátká chvíle,
    kdy věci nejsou černé, ale nejsou ani bílé,
    kdy není tma, ale ještě ani vidno není,
    bdění je bolest bez slastného umrtvení.

    6. Zběsile mi to tepe a tupě píchá v třísle,
    usnout a nevzbudit se, nemuset na nic myslet,
    opřený o kolena poslouchám tvoje slzy,
    na život je už pozdě a na smrt ještě brzy.

    R: Co bylo kdysi včera, je, jako nebylo by,
    káva je vypita a není žádná do zásoby,
    věci, co nechceš, ať se stanou, ty se stejně stanou,
    a chleba s máslem padá na zem vždycky blbou stranou,
    máslo bych zrušil.

    7. Povídáš o naději a slova se ti pletou,
    jak špionážní družice letící nad planetou,
    svlíknout se z pyžama, to by šlo ještě lehce,
    dvacet let mluvil jsem a teď už se mi mluvit nechce.

    8. Z plakátu na záchodě prasátko vypasené
    kyne mi, zatímco se kolem voda dolů žene,
    všechno je vyřčeno a odnášeno do septiku,
    jenom mně tady zbývá prodýchat pár okamžiků.

    R: Sahám si na zápěstí a venku už je zítra,
    hodiny odbíjejí signály Dobrého jitra,
    jsem napůl bdělý a napůl ještě v noční pauze,
    měl bych se smát, ale mám úsměv Mikymauze,
    lásku bych zrušil.

    9.=1.
    10.=1.
    UNSEEN
    UNSEEN --- ---
    Město v moři
    Edgar Allan Poe

    Přeložil Vítězslav Nezval



    Trůn smrti ční bez svatozáře hvězd
    v nejpochmurnějším městě ze všech měst,
    kde táhnou černé mraky od pólů
    a kde při míruplném hlaholu
    je zlo i dobro věčně pospolu.
    Stráž věží, oltář, staré opery,
    (čas neotřásl žádnou, jaký div!)
    jsou plny démonické nádhery
    a vítr neubral jim temných zdiv -
    tam pod nebem, kde mají tajný vchod
    jsou zbytky chmurných, elegických vod.

    V to městě noci věčně černá tma je,
    jen občas z moře světlý prapor vlaje,
    když bouře příšerně je rozzuří -
    nad paláce a stará cimbuří,
    nad štíty, burácejíc jako hrom,
    nad hroty věží, nad královský dóm,
    nad babylónské zdi a hipodrom,
    nad besídky ve stínu mandloní,
    nad květy, vytesané ve sloni,
    nad oltáře a drahocené desky,
    jichž proplítající se arabesky
    proniká réva zářivými blesky -
    tam pod nebem, kde mají tajný vchod
    jsou zbytky chmurných, elegických vod.

    Stín věží dává divnou předtuchu,
    vše zdá se viseti jak ve vzduchu,
    neb z pyšné věže města vyhlíží
    jen smrt za obrovskými pilíři. -
    Hrob zívá - otevřené svatyně
    zívají v této vodní planině -
    leč bohatství tu nedoutná jak stoh
    z diamantových očí starých soch
    a mrtví bez šperků a hedvábí
    zde vody z jejich koryt nevábí,
    vždyť ani vlnka nezčeří se, žel!
    na této poušti z černých, chladných skel
    a vítr neprozradí, že tu kdys
    byl šťastnější a zalidněný mys
    a nejen hladina, jež mrtvě hnije
    a spící, bezoblačná letargie.

    Leč viz, teď rázem rozvlnil se vzduch,
    jakoby vlna rozvířila vodní kruh,
    jakoby klesla věž o jeden schod
    a rozvlnila vlny spících vod,
    jakoby její špičky, jež se šklebí
    dodaly prázdnot zastřenému nebi.
    Teď mají vlny růžovější jas
    a hodiny jsou znovu, znovu zas -
    a když teď z klínu temných oblastí
    se řítí město v žhavém ohni hvězd,
    peklo, jež pozvedá se z propastí
    mu týčí tisíc trůnů na počest.
    UNSEEN
    UNSEEN --- ---
    Ulalume
    Edgar Allan Poe

    Přeložil Vítězslav Nezval



    Byl sychravý den a v deštivém chladu
    listí provázelo každý krok -
    šustíc, provázelo každý krok,
    byla noc v pustém listopadu,
    už nevím ani, který to byl rok -
    u ponurých, auberských vodopádů,
    tak, kde je bařinatý veletok,
    u ponurých, auberských vodopádů.
    tam, kde je bařinatý veletok.

    Šli jsme zde v cypřišovém lesíku
    obrovskou alejí s Psyché, bloudíce -
    s Psyché, mou duší šli jsme, bloudíce,
    já jsem měl plné srdce výkřiků
    a lávy, tekoucí za vichřice
    sirnými proudy z hory Yaniku
    na konci světa, v strašné panice -
    sirnými proudy z hory Yaniku
    až na konec světa, v strašné panice.

    Šli jsme tak vážně, v odměřeném chladu
    a bez myšlenek, zvolňujíce krok -
    bez vzpomínek a zvolňujíce krok
    a nevšímali jsme si listopadu,
    v němž prožívá svou noční dobu rok
    (v němž prožívá svou noc všech nocí rok)
    a nevšímali jsme si vodopádů,
    ačkoliv jsme tu znali každý krok,
    těch chmurných, nekonečných vodopádů
    a bařin, z nichž se prýští veletok.

    A teď, kdy chýlilo se ke svítání
    na hvězdném zvěrokruhu v orloji -
    na nočním zvěrokruhu v orloji
    vynořilo se ve tmách z nenadání
    světlo pod mlhavými závoji
    a vyšel měsíc na nebeské báni
    s růžky, jak dávný rytíř ve zbroji -
    Astartin měsíc na nebeské báni,
    s růžky, jak dávný rytíř ve zbroji.

    A já jsem řekl: "Luna ve svém pláči
    je vroucnější než světlo Diany -
    je vroucnější než teplo Diany,
    viděla mne, jak usedavě pláči
    a přinesla mi balsám na rány -
    a prošla souhvězdím Lva, jenž se mračí
    aby nám ukázala na brány,
    jež vedou k nebi, s lékem na rány;
    ó, vystup doupětem Lva, jenž se mračí
    a dej mi vonný balsám na rány."

    Leč Psyché řekla: "Viděls bledá líčka
    té hvězdy, bledé, jako bývá vrah -
    té hvězdy, bledé jako bývá vrah,
    pojď! nevěřím jí - utečme!, mám strach!
    Děsila nás svou řečí, klopíc víčka
    a viděls, jak se za ní zvedal prach -
    plakala v těžkých mdlobách, klopíc víčka
    a křídly pozvedala chmurný prach -
    ten chmurný, pozemský a těžký prach."

    Já odvětil: "Vždyť je to jenom snění,
    chci se s tím divným světlem poradit -
    chci v jeho kříšťálové záři jít,
    je věštecká a nádherně se pění
    a dává naději a krásný klid,
    má chvějící se, křišťálový svit,
    ach, svěřme se jí až do kuropění,
    a můžem stále rovnou za ní jít,
    bezpečně za ní, až do kuropění,
    až k nebi můžem za ní rovně jít -
    až k nebi, k němuž letí její svit."

    Tak utišil jsem duši políbením
    a zahnal její melancholii -
    úzkost a její melancholii,
    a na konci v té dlouhé aleji
    jsme uviděli legendární hrob,
    ten pověstný a legendární hrob
    a já jsem řekl: "Sestro, přečti mi,
    co ukrývá ten tajuplný hrob." -
    a ona řekla: "Ulalume -
    to je hrob ztracené Ulalume."

    Mé srdce ztuhlo v popelavém chladu
    jak listí, provázející náš krok,
    s šuměním, provázející náš krok
    a řekl jsem: "To bylo v listopadu
    za pusté noci, právě v onen rok,
    kdy putoval jsem v tmavém, nočním chladu
    se strašlivým břemenem, v tom strašném chladu,
    když prožíval svou noc všech nocí rok -
    teď vzpomínám na hukot vodopádu
    a bařin, z nichž se prýští veletok,
    těch strašidelně schurných vodopádů
    a bařin, z nichž se prýští veletok."
    NATASHA
    NATASHA --- ---
    Jsou...

    Jsou knihy,
    které se otvírají samy od sebe.
    I duše souloží. Hle chvíle,
    kdy se mrtvý setkává s ještě nenarozeným...

    Ale tam venku
    je více lidí než člověka,
    ale tam venku
    je více vesmíru než Boha...

    Vladimír Holan
    Spisy IV, Na celé ticho, Paseka 2000
    RICARDERON
    RICARDERON --- ---

    MASO MASKY (J. J. Rovenský)

    polibek masky dá ti zapomenout
    na tvoji duši v masce zarostlou
    a nasadí ti pod obličej tvoji duši
    svou duši zlou a nebo bláznivou
    milencům líbajícím se pod lampou noci
    zlá Orlotramvaj vyrve srdce z čáry na dlani
    a pak ho odnese do hnízda Orlozovny
    ve spárech jisker mladejm k brzké snídani
    až jednou poznáš že jsi místo ženy
    líbal svůj odraz v cizích zrcadlech
    v zrcadlech cizích tváří zamlžený
    jak se ti na nich zimou srážel dech

    FIN
    FIN --- ---
    Neil Young v parafrázi Jaromíra Pelce (Láska je kytarové sólo)

    Hledám holku, která by mi zachránila život.
    Nechci se ponižovat ani prosit.
    Hledám holku, kterou už život párkrát sejmul
    a umí si vážit chlapa, který nelže.
    Ach, je na čase, aby ses objevila.
    Už čekám dlouho, dlouho.
    FIN
    FIN --- ---
    Po svatém způsobu
    žiji.
    K nebesům
    pohlížím.
    Po svatém způsobu žiji.
    Mých koní
    mnoho je.

    Navahové
    FIN
    FIN --- ---
    Staří lidé praví,
    že jenom země je věčná.
    Řekli jste pravdu.
    Pravdu jste řekli.

    Siouxové
    FIN
    FIN --- ---
    Hleď, jak se
    vzpínají.
    Přicházejí
    a ržou,
    přicházejí –
    národ koní.
    Hleď, jak se
    vzpínají.
    Přicházejí
    a ržou.
    Přicházejí.

    Šajeni
    KERBOT
    KERBOT --- ---
    Tim Burton, 1982

    Vincent

    Vincent Malloy is seven years old
    He's polite and always does as he's told
    For a boy his age, he's considerate and nice
    But he wants to be just like Vincent Price

    He doesn't mind living with his sister, dog, and cats
    Though he'd rather share a home with spiders and bats
    There he could reflect on the horrors he has invented
    and wander dark hallways alone and tormented

    Vincent is nice when his aunt comes to see him
    But imagines dipping her in wax for his wax museum
    He likes to experiment on his dog Abocrombie
    In the hopes of creating a horrible zombie
    So that he and his horrible zombie dog
    could go searching for victims in the London fog

    His thoughts aren't only of ghoulish crime
    He likes to paint and read to pass some of the time
    While other kids read books like "Go Jane Go"
    Vincent's favorite author is Edgar Allen Poe.

    One night while reading a gruesome tale
    he read a passage that made him turn pale
    Such horrible news he could not survive
    For his beautiful wife had been buried alive

    He dug out her grave to make sure she was dead
    Unaware that her grave was his mother's flower bed
    His mother sent Vincent off to his room
    He knew he'd been banished to the tower of doom
    where he was sentenced to spend the rest of his life
    alone with the portrait of his beautiful wife.

    While alone and insane incased in his doom
    Vincent's mother burst suddenly into the room
    She said, "If you want, you can go out and play
    It's sunny outside and a beautiful day."

    Vincent tried to talk but he just couldn't speak
    the years of isolation had made him quite weak
    So he took out some paper and scrawled with a pen:
    "I'm possessed by this house and can never leave it again."

    His mother said, "You are NOT possessed and you are NOT almost dead
    These games you play are all in your head
    You are NOT Vincent Price, you're Vincent Malloy
    You're not tormented or insane, you're just a young boy
    You're seven years old, and you are my son
    I want you to get outside and have some real fun."

    Her anger now spent, she walked out through the hall
    While Vincent backed slowly against the wall
    The room started to sway, to shiver and creak
    His horrored insanity had reached its peak
    He saw Abocrombie, his zombie slave
    and heard his wife call from beyond the grave

    She spoke through her coffin and made ghoulish demands
    While through cracking walls reached skeleton hands
    Every horror in his life that had crept through his dreams
    swept his mad laughter to terrified screams

    To escape the badness, he reached for the door
    but fell limp and lifeless down on the floor

    His voice was soft and very slow
    As he quoted "The Raven" by Edgar Allen Poe:
    "And my soul from out that shadow
    that lies floating on the floor
    Shall be lifted
    ...Nevermore."
    KID_MCHUTT
    KID_MCHUTT --- ---
    Filip Topol, 1990

    Chce se mi spát

    Když přídu ráno domu
    sednu si a zapnu televizi
    venku choděj krásný holky
    začíná novej den
    no jo ale co dělat
    chce se mi spát
    Občas se osprchuju
    zatopim v kamnech
    Holky se mi dívaj do oken
    z televize se na mě taky dívaj
    no jo ale co dělat
    chce se mi spát

    Jednou mi jedna řekla
    že vypadám jako James Dean
    ale že je vidět
    že prej moc chlastám
    co na to říct
    chce se mi spát
    Byla moc krásná a voněla
    Kouřila drahý cigarety a furt se smála
    v očích měla plameny
    byla to velká láska
    no jo ale co dělat
    chce se mi spát

    Nechci vypadat jako James Dean
    Nechci kouřit drahý cigarety
    Nechci se smát
    Nechci polykat plameny
    stejně to nejde
    chce se mi spát
    Protože když ráno přídu domu
    sednu si a zapnu televizi
    venku choděj krásný holky
    začíná novej den
    no jo ale co dělat
    chce se mi spát
    FIN
    FIN --- ---
    Jáchym Topol

    VLHKÝ BÁSNĚ A JINÝ PŘÍBĚHY

    jedu k ohradě jedu ve stroji
    mlčím sleduji svůj bod lidi
    domy psy stroje přízraky
    pak stojím čekám dvacet minut
    pak jedu karosou
    vystoupím čekám
    stojím v louži popojdu
    kupuju klobásu čekám
    za zády strhnu kus plakátu
    za zády aby mě neviděli
    zašlapu ho do chodníku je zima a sněží
    stojím čekám jím
    přežeru se jídlem
    hoven se ani nedotknu
    popojdu je zima odhodím tácek
    do bahna do břečky je tam mince
    otisky podpatků prezervativ
    vajgly zbytky kost
    kelímky papír
    ten někdo popsal
    nějakejma vlhkejma básněma
    nebudu je číst
    nemám čas
    FIN
    FIN --- ---
    Petr Kabeš

    V TŘIATŘICÁTÉM ROCE SVÉHO VĚKU
    naučil jsem se používat zubů
    při práci, v kamenné věži čtvrtý měsíc
    pozoruji počasí
    zatínám zuby
    když po západu slunce na ochozu měním
    propálenou sluneční pásku když vítr
    /dnes osmý stupeň podle beauforta/
    podle beauforta mi rve pásku od úst, nemohu mluvit
    do větru na kamenné věži
    ač zmnožil moje chápadla
    nemohu nabídnout zub za zub času dole
    oko za oko bych ale dal
    když slídím po počasí točitými schody
    z kamene
    když píšu svoje jméno
    do rubriky pozorovatel
    FIN
    FIN --- ---
    Ludvík Kundera

    3xRdG=RdG 82
    neboli Balt

    Vyluštěte si to sami
    Jsmeť pápěřím
    v mamutích tlapách iracionality
    a nikdo
    nám nedá nic zadarmo
    Kliknutím sem můžete změnit nastavení reklam