a v souvislosti s bankovními průsery sponzorovanými daňovým poplatníkem ještě jedna "pikoška" (=pikantní skutečnost)
Zákon o dárku pro Kellnera
14.1.2007 10:07 – Česká republika – Ondřej Kundra
Zlobbovat zdejší elitu je snazší, než se zdá
V centrále zdejší největší finanční skupiny PPF se chystají na bujarý večírek. Tým kolem „nejbohatšího Čecha“ Petra Kellnera je totiž na krok od bezmála dvoumiliardové injekce – kterou by měl dostat za to, že pomáhal dvěma sty miliony odškodňovat klienty jedné ze zdejších zkrachovalých bank. Velkorysý dárek by podle rozhodnutí sněmovny měli do kasy Kellnerovy firmy nasypat všichni občané a firmy, kteří tady vlastní konto v bance. Pohled „pod kůži“ případu přináší zajímavé odhalení: zmanipulovat rozhodovací systém v Česku je lehčí, než se leckomu až dodneška mohlo zdát. Ještě ale není vyhráno. Oslavu v sídle PPF může zhatit Ústavní soud.
Tady Pechal, pište si
Tak jednotní poslanci dlouho nebyli. Bez ohledu na jinak nelítostný předvolební boj panovala to loňské květnové úterý ve sněmovně až dojemná shoda. Ze 167 přítomných delegátů jich „pro návrh“ hlasovalo 142, proti zvedli ruku jenom tři. Šéf schůze Ivan Langer tak mohl oznámit, že pozměňovací návrh k zákonu o zrušení Fondu národního majetku právě prošel. Že sněm tímhle „pozměňovákem“ odklepnul miliardu a tři čtvrtě pro Kellnerovu finanční skupinu, ale v tu chvíli věděl jen málokdo. V sále několik zasvěcených a venku šéfové PPF. Předtím než budeme pokračovat, musíme v malé přesmyčce do nedávné minulosti vysvětlit, co hlasování předcházelo.
V roce 1996 se definitivně zpečetil osud Kreditní banky Plzeň. Vedly k tomu nekvalitní a posléze nedobytné úvěry, které jako na běžícím páse schvalovalo její vedení a které způsobily její krach. Za bankrotářské pořádky byl samozřejmě spoluodpovědný majitel ústavu – Česká pojišťovna. Tu v té době vlastnily dva subjekty: stát prostřednictvím bank a Fondu národního majetku (90 %) a PPF (zbytek). Protože si především stát byl vědomý svých řídících chyb, rozhodl se společně s minoritním vlastníkem PPF všechny poškozené klienty plzeňského ústavu odškodnit: rozhodující část zhruba dvoumiliardového odškodného vyplatil lidem stát coby většinový vlastník, PPF se na výplatě podílela asi dvě stě miliony. Nedlouho po výplatě poškozených získala PPF v České pojišťovně zásadní podíl – a dlouhou dobu se pak nedělo nic moc zajímavého.
Před dvěma lety ale začal příběh nečekaně ožívat. Na veřejnosti neznámý lidovecký poslanec z Plzeňska Jaroslav Lobkowicz totiž předložil společně se čtyřmi dalšími poslaneckými kolegy (Krausem, Ostrým, Doktorem a Braným – každý z jiné strany a všichni ve své partaji experti na finance) zákon, který počítal s odškodněním České pojišťovny za jí vyplacené odškodnění (viz box). Zákon byl jak na míru šitý PPF. Ačkoli svého času vyplatila klientům Kreditní banky přes Českou pojišťovnu dvě stě milionů, Lobkowicz a spol. jí svým návrhem přihrál miliardu a tři čtvrtě.
Jak se v poslancově hlavě nápad odškodnit tak štědře PPF zrodil? Podle Jaroslava Lobkowicze za všechno může „jistý pan Pechal, stavbyvedoucí z Plzeňska“. „Týden co týden chodil do mojí poslanecké kanceláře s tím, že nebyl za pád banky odškodněn. Pokaždé s sebou přinesl list se sto padesáti jmény těch, kteří podle něj rovněž nebyli za pád banky vyplaceni. Nakonec mě umluvil, takže jsem navrhnul odškodňovací zákon,“ říká Lobkowicz.
Adresu na pana Pechala ani žádný kontakt na něj poslanec už dnes nemá a list se jmény dalších postižených prý „asi skartoval“. Fakt, že vytížený politik (v minulém volebním období spolupředkládal Lobkowicz 18 zákonů z celé řady oblastí) trpělivě přijímal nespokojeného voliče a nakonec pro něj sepsal zákon, by mohl být úctyhodný. Co kazí dojem, je fakt, že poslanci při tom všem unikla skutečnost, že všichni klienti Kreditní banky byli už dávno odškodněni. „Tak to je pro mě novinka,“ říká Lobkowicz.
Ne naše, vaše věc
Odškodňovací norma pětice poslanců nakonec sněmovnou neprošla, loni se ale objevil odškodňovací zákon na jednání sněmovny znovu. Místo Lobkowicze jej navrhl poslanec Michal Doktor (ODS) jako přílepek k zákonu o zrušení Fondu národního majetku. Před volbami byl zákon nakonec úspěšně drtivou většinou schválen.
Na rozdíl od Lobkowicze nikdo z ideových otců zákona včetně Doktora nechce ke svému angažmá na štědrém dárku pro PPF nic říkat, všechny žádosti o rozhovor odmítají a otázky po motivech svého jednání nechávají bez odpovědi. „Už přesně nevím, kdo nám pokaždé doporučil pro odškodňovací návrh hlasovat, ale asi někdo z našich ekonomických expertů. Každopádně já jim nikdy nefušuji do řemesla, absolutně jim důvěřuji. Když řekne expert, že pro ten a ten návrh máme hlasovat tak a tak, tak hlasujeme,“ říká komunistická poslankyně Kateřina Konečná. Obdobně to ostatně chodí i v ostatních klubech. „Tím, na co nejsem odborník, se nezabývám. Ztotožňuji se s názorem našich expertů,“ popisuje poslankyně ČSSD Hana Orgoníková. „Když říkáte, že jsem hlasovala pro odškodnění, tak jsem se asi řídila podle výše popsané logiky i v tomto případě. Nenapadlo mě pátrat po motivech, zjišťovat si, proč zákon vzniknul.“
Ovlivnit názor poslaneckého klubu jde, jak se zdá, relativně snadno. Pátrat po důvodech vzniku zákona a motivech zapojení poslanců nenapadlo ani zástupce ČNB a senátory, kteří posléze normu napadli u Ústavního soudu. „Promiňte, ale to je vaše práce, ne naše,“ říká mluvčí ČNB Pavlína Bolfová. „To nás nenapadlo. To je spíš věc médií,“ říká předsedkyně senátního Klubu otevřené demokracie Soňa Paukrtová na otázku, zda se senátoři nezajímali o důvody vzniku zákona, který soukromé společnosti nadělí téměř dvě miliardy z peněz všech bankovních vkladatelů, poté co tu samou částku – převážně z peněz státu – poškození střadatelé již dostali.
Tlustá čára
Ačkoli přes parlament a prezidenta prošel odškodňovací návrh hladce, oslavu triumfu musela PPF odložit. Skupina senátorů z Klubu otevřené demokracie totiž pod vedením senátorky Paukrtové podala v říjnu podnět k Ústavnímu soudu, aby odškodňovací normu jako protiústavní zrušil, čímž by tak zabránil výplatě odškodnění. Senátoři si stěžují především na to, že stát neoprávněně zvýhodňuje jeden soukromý subjekt – Českou pojišťovnu – oproti ostatním účastníkům na bankovním trhu.
Bezprostředně po ústavním podání zareagoval Fond pojištění vkladů (z něj se mají peníze pro PPF vyplácet) a požádal ČNB o souhlas k prozatímnímu zablokování výplaty. Centrální bankéři a ministerstvo financí vzápětí Fondu vyhověli a odklad mu povolili. Pak ale došlo k nečekanému zvratu. Tři dny po souhlasném stanovisku ministerstva financí se do věci vložil šéf tohoto úřadu Vlastimil Tlustý (ODS), úplně změnil původní usnesení ministerstva a v průběhu prosince poslal do ČNB prostřednictvím svého náměstka tři dopisy naléhající na bankéře, aby stejně jako jeho úřad změnili svůj původní názor. „Vážený pane guvernére, ČNB by měla respektovat názor ministerstva a neměla by umožnit Fondu pojištění vkladů odklad zahájení výplat,“ stojí v jednom z dopisů, v nichž Tlustého náměstek Milan Šimáček „v co možná nejkratším termínu” žádá o „stanovisko” bankéřů.
Důvod spěchu je logický. Ústavní soud má totiž vydat ve věci rozhodnutí během několika týdnů. Jestliže by se ministrovi podařilo přesvědčit bankéře a peníze pro PPF se stačily vyplatit do vynesení rozsudku, zpětně by už o ně nemohla skupina přijít. Národní banka však nátlak odmítla.
Přes tento částečný happy end ministrovo chování opět – podobně jako v případě sněmu – prozrazuje snadnou ovlivnitelnost zdejšího rozhodovacího systému libovůlí jednoho člověka na klíčovém místě. A taky jak slabý a závislý na ministrově přání je zdejší byrokratický aparát, který má být páteří dobré a otevřené správy: ačkoli ministrovi podřízení nejdříve vydají zamítavé stanovisko, o několik dní později na základě ministrova tlaku otočí o sto osmdesát stupňů, nikdo se přitom na protest neozve, nikdo ministrovi neoponuje; na otázky tisku, co je vedlo k revokaci usnesení, pro změnu zase Tlustý i jeho podřízení odpovídat odmítají. A nelze zavírat oči ani nad tím, jaké neprůhledné vazby vzájemné propojenosti panují v Česku mezi klíčovými politickými hráči a vlivnými finančními skupinami: Tlustý se angažuje ve prospěch výplat pro PPF, zatímco jeho manželka a otec figurují ve firmě JMT CZ, která v minulosti získala dvacetimilionový úvěr od 1. městské banky, již ovládá právě finanční skupina PPF.
Jestliže Ústavní soud nerozhodne o senátorském podání do začátku března, kdy doběhne první tříměsíční odkladná lhůta, je možné na základě opětovné žádosti Fondu pojištění vkladů schválit ještě jedno, poslední odložení – o čtvrt roku. Pokud bude ministerstvo financí trvat na výplatě odškodnění, podle zákona to už nemůže ČNB zablokovat. „Protože nevím, jestli Fond pojištění vkladů o druhé prodloužení požádá nebo nepožádá, nebudu spekulovat o tom, jak zareaguje naše ministerstvo,“ říká Tlustého nástupce Miroslav Kalousek (KDU-ČSL).
Pašák Doktor
Do zákona, který počítá s odškodněním České pojišťovny, poslanci zahrnuli ještě odškodnění za tři další bankovní domy: Union banku, Moravia banku a Plzeňskou banku. Ve všech třech případech mají být vypláceni běžní, ještě neodškodnění střadatelé, v případě Kreditní banky Plzeň to má být soukromý subjekt – Česká pojišťovna. Na odškodnění má být vyčleněno přes tři miliardy korun, z nichž miliardu a tři čtvrtě má získat právě Česká pojišťovna, respektive jí ovládaná skupina PPF.