• úvod
  • témata
  • události
  • tržiště
  • diskuze
  • nástěnka
  • přihlásit
    registrace
    ztracené heslo?
    HAWLISDomácí zprávy a komentáře - co se stalo, co se děje a co bude dál
    WITTGENSTEIN
    WITTGENSTEIN --- ---
    TENCOKACISTROMY: Tak ještě jednou speciálně pro tebe:

    "Dalším nezákonným krokem mělo být naplnění základního kapitálu Testcom Servis s.r.o. převodem finančních prostředků z rezervního fondu příspěvkové organizace Testcom, neboť to zakazuje zákon o rozpočtových pravidlech. Věc má ale háček: obchodní společnost vzniká teprve jejím zápisem od obchodního rejstříku, vedeného rejstříkovým soudem. Soud odpovídá za to, že zapíše do obchodního rejstříku pouze společnost, založenou v souladu se zákonem. Městský soud v Praze ale po odborných konzultacích a prověření všech okolností vzniku Testcom Servis s.r.o. společnost do obchodního rejstříku zapsal, čímž jejímu vzniku dal punc legálnosti. Výsledný obraz této právní zápletky je takový, že nezákonný postup Vladimíra Mlynáře a jeho společníků, stíhaných trestním oddělením Městského soudu v Praze, byl podle právního názoru jiného oddělení téhož soudu zákonný."
    JESSIEATREIDES
    JESSIEATREIDES --- ---
    TENCOKACISTROMY: s tím v tomto případě nemohu souhlasit... účelem justice je něco jiného, než jen čas od času potrestat někoho exemplárně za procesní chybu a pak zase benevolentně mávat rukou nad (sečteno suma sumárum) desítkami miliard z veřejných financí (a je jedno, jestli jsou to fondy k pojištění vkladů v čnb, finance z rozpočtu určené na zavedení IT do škol, prohrané mezinárodní arbitráže v důsledku nedůslednosti zdejších soudů - Tykač, Železný - a tak dál).

    Divím se, že s takovým názorem nezalezete i s lonestarem někam do boudy a studem neklopíte uši...
    VANEK
    VANEK --- ---
    WITTGENSTEIN: Však taky žádná politička nebyla.
    TENCOKACISTROMY
    TENCOKACISTROMY --- ---
    JESSIEATREIDES: ale i exemplarni potrestani je lepsi nez zadny
    JESSIEATREIDES
    JESSIEATREIDES --- ---
    WITTGENSTEIN: nebude to tím, že třeštíková umí i něco jiného, než předstírat ministerskou aktivitu? :o))
    JESSIEATREIDES
    JESSIEATREIDES --- ---
    TENCOKACISTROMY: problém je však v tom, že, jak jsem zde již napsala, zatímco exemplárně trestáme píčoviny, skutečné podvody zůstávají nepotrestané a bez jakékoliv odezvy...
    JESSIEATREIDES
    JESSIEATREIDES --- ---
    a v souvislosti s bankovními průsery sponzorovanými daňovým poplatníkem ještě jedna "pikoška" (=pikantní skutečnost)

    Zákon o dárku pro Kellnera

    14.1.2007 10:07 – Česká republika – Ondřej Kundra

    Zlobbovat zdejší elitu je snazší, než se zdá

    V centrále zdejší největší finanční skupiny PPF se chystají na bujarý večírek. Tým kolem „nejbohatšího Čecha“ Petra Kellnera je totiž na krok od bezmála dvoumiliardové injekce – kterou by měl dostat za to, že pomáhal dvěma sty miliony odškodňovat klienty jedné ze zdejších zkrachovalých bank. Velkorysý dárek by podle rozhodnutí sněmovny měli do kasy Kellnerovy firmy nasypat všichni občané a firmy, kteří tady vlastní konto v bance. Pohled „pod kůži“ případu přináší zajímavé odhalení: zmanipulovat rozhodovací systém v Česku je lehčí, než se leckomu až dodneška mohlo zdát. Ještě ale není vyhráno. Oslavu v sídle PPF může zhatit Ústavní soud.

    Tady Pechal, pište si

    Tak jednotní poslanci dlouho nebyli. Bez ohledu na jinak nelítostný předvolební boj panovala to loňské květnové úterý ve sněmovně až dojemná shoda. Ze 167 přítomných delegátů jich „pro návrh“ hlasovalo 142, proti zvedli ruku jenom tři. Šéf schůze Ivan Langer tak mohl oznámit, že pozměňovací návrh k zákonu o zrušení Fondu národního majetku právě prošel. Že sněm tímhle „pozměňovákem“ odklepnul miliardu a tři čtvrtě pro Kellnerovu finanční skupinu, ale v tu chvíli věděl jen málokdo. V sále několik zasvěcených a venku šéfové PPF. Předtím než budeme pokračovat, musíme v malé přesmyčce do nedávné minulosti vysvětlit, co hlasování předcházelo.
    V roce 1996 se definitivně zpečetil osud Kreditní banky Plzeň. Vedly k tomu nekvalitní a posléze nedobytné úvěry, které jako na běžícím páse schvalovalo její vedení a které způsobily její krach. Za bankrotářské pořádky byl samozřejmě spoluodpovědný majitel ústavu – Česká pojišťovna. Tu v té době vlastnily dva subjekty: stát prostřednictvím bank a Fondu národního majetku (90 %) a PPF (zbytek). Protože si především stát byl vědomý svých řídících chyb, rozhodl se společně s minoritním vlastníkem PPF všechny poškozené klienty plzeňského ústavu odškodnit: rozhodující část zhruba dvoumiliardového odškodného vyplatil lidem stát coby většinový vlastník, PPF se na výplatě podílela asi dvě stě miliony. Nedlouho po výplatě poškozených získala PPF v České pojišťovně zásadní podíl – a dlouhou dobu se pak nedělo nic moc zajímavého.
    Před dvěma lety ale začal příběh nečekaně ožívat. Na veřejnosti neznámý lidovecký poslanec z Plzeňska Jaroslav Lobkowicz totiž předložil společně se čtyřmi dalšími poslaneckými kolegy (Krausem, Ostrým, Doktorem a Braným – každý z jiné strany a všichni ve své partaji experti na finance) zákon, který počítal s odškodněním České pojišťovny za jí vyplacené odškodnění (viz box). Zákon byl jak na míru šitý PPF. Ačkoli svého času vyplatila klientům Kreditní banky přes Českou pojišťovnu dvě stě milionů, Lobkowicz a spol. jí svým návrhem přihrál miliardu a tři čtvrtě.
    Jak se v poslancově hlavě nápad odškodnit tak štědře PPF zrodil? Podle Jaroslava Lobkowicze za všechno může „jistý pan Pechal, stavbyvedoucí z Plzeňska“. „Týden co týden chodil do mojí poslanecké kanceláře s tím, že nebyl za pád banky odškodněn. Pokaždé s sebou přinesl list se sto padesáti jmény těch, kteří podle něj rovněž nebyli za pád banky vyplaceni. Nakonec mě umluvil, takže jsem navrhnul odškodňovací zákon,“ říká Lobkowicz.
    Adresu na pana Pechala ani žádný kontakt na něj poslanec už dnes nemá a list se jmény dalších postižených prý „asi skartoval“. Fakt, že vytížený politik (v minulém volebním období spolupředkládal Lobkowicz 18 zákonů z celé řady oblastí) trpělivě přijímal nespokojeného voliče a nakonec pro něj sepsal zákon, by mohl být úctyhodný. Co kazí dojem, je fakt, že poslanci při tom všem unikla skutečnost, že všichni klienti Kreditní banky byli už dávno odškodněni. „Tak to je pro mě novinka,“ říká Lobkowicz.

    Ne naše, vaše věc

    Odškodňovací norma pětice poslanců nakonec sněmovnou neprošla, loni se ale objevil odškodňovací zákon na jednání sněmovny znovu. Místo Lobkowicze jej navrhl poslanec Michal Doktor (ODS) jako přílepek k zákonu o zrušení Fondu národního majetku. Před volbami byl zákon nakonec úspěšně drtivou většinou schválen.
    Na rozdíl od Lobkowicze nikdo z ideových otců zákona včetně Doktora nechce ke svému angažmá na štědrém dárku pro PPF nic říkat, všechny žádosti o rozhovor odmítají a otázky po motivech svého jednání nechávají bez odpovědi. „Už přesně nevím, kdo nám pokaždé doporučil pro odškodňovací návrh hlasovat, ale asi někdo z našich ekonomických expertů. Každopádně já jim nikdy nefušuji do řemesla, absolutně jim důvěřuji. Když řekne expert, že pro ten a ten návrh máme hlasovat tak a tak, tak hlasujeme,“ říká komunistická poslankyně Kateřina Konečná. Obdobně to ostatně chodí i v ostatních klubech. „Tím, na co nejsem odborník, se nezabývám. Ztotožňuji se s názorem našich expertů,“ popisuje poslankyně ČSSD Hana Orgoníková. „Když říkáte, že jsem hlasovala pro odškodnění, tak jsem se asi řídila podle výše popsané logiky i v tomto případě. Nenapadlo mě pátrat po motivech, zjišťovat si, proč zákon vzniknul.“
    Ovlivnit názor poslaneckého klubu jde, jak se zdá, relativně snadno. Pátrat po důvodech vzniku zákona a motivech zapojení poslanců nenapadlo ani zástupce ČNB a senátory, kteří posléze normu napadli u Ústavního soudu. „Promiňte, ale to je vaše práce, ne naše,“ říká mluvčí ČNB Pavlína Bolfová. „To nás nenapadlo. To je spíš věc médií,“ říká předsedkyně senátního Klubu otevřené demokracie Soňa Paukrtová na otázku, zda se senátoři nezajímali o důvody vzniku zákona, který soukromé společnosti nadělí téměř dvě miliardy z peněz všech bankovních vkladatelů, poté co tu samou částku – převážně z peněz státu – poškození střadatelé již dostali.

    Tlustá čára

    Ačkoli přes parlament a prezidenta prošel odškodňovací návrh hladce, oslavu triumfu musela PPF odložit. Skupina senátorů z Klubu otevřené demokracie totiž pod vedením senátorky Paukrtové podala v říjnu podnět k Ústavnímu soudu, aby odškodňovací normu jako protiústavní zrušil, čímž by tak zabránil výplatě odškodnění. Senátoři si stěžují především na to, že stát neoprávněně zvýhodňuje jeden soukromý subjekt – Českou pojišťovnu – oproti ostatním účastníkům na bankovním trhu.
    Bezprostředně po ústavním podání zareagoval Fond pojištění vkladů (z něj se mají peníze pro PPF vyplácet) a požádal ČNB o souhlas k prozatímnímu zablokování výplaty. Centrální bankéři a ministerstvo financí vzápětí Fondu vyhověli a odklad mu povolili. Pak ale došlo k nečekanému zvratu. Tři dny po souhlasném stanovisku ministerstva financí se do věci vložil šéf tohoto úřadu Vlastimil Tlustý (ODS), úplně změnil původní usnesení ministerstva a v průběhu prosince poslal do ČNB prostřednictvím svého náměstka tři dopisy naléhající na bankéře, aby stejně jako jeho úřad změnili svůj původní názor. „Vážený pane guvernére, ČNB by měla respektovat názor ministerstva a neměla by umožnit Fondu pojištění vkladů odklad zahájení výplat,“ stojí v jednom z dopisů, v nichž Tlustého náměstek Milan Šimáček „v co možná nejkratším termínu” žádá o „stanovisko” bankéřů.
    Důvod spěchu je logický. Ústavní soud má totiž vydat ve věci rozhodnutí během několika týdnů. Jestliže by se ministrovi podařilo přesvědčit bankéře a peníze pro PPF se stačily vyplatit do vynesení rozsudku, zpětně by už o ně nemohla skupina přijít. Národní banka však nátlak odmítla.
    Přes tento částečný happy end ministrovo chování opět – podobně jako v případě sněmu – prozrazuje snadnou ovlivnitelnost zdejšího rozhodovacího systému libovůlí jednoho člověka na klíčovém místě. A taky jak slabý a závislý na ministrově přání je zdejší byrokratický aparát, který má být páteří dobré a otevřené správy: ačkoli ministrovi podřízení nejdříve vydají zamítavé stanovisko, o několik dní později na základě ministrova tlaku otočí o sto osmdesát stupňů, nikdo se přitom na protest neozve, nikdo ministrovi neoponuje; na otázky tisku, co je vedlo k revokaci usnesení, pro změnu zase Tlustý i jeho podřízení odpovídat odmítají. A nelze zavírat oči ani nad tím, jaké neprůhledné vazby vzájemné propojenosti panují v Česku mezi klíčovými politickými hráči a vlivnými finančními skupinami: Tlustý se angažuje ve prospěch výplat pro PPF, zatímco jeho manželka a otec figurují ve firmě JMT CZ, která v minulosti získala dvacetimilionový úvěr od 1. městské banky, již ovládá právě finanční skupina PPF.
    Jestliže Ústavní soud nerozhodne o senátorském podání do začátku března, kdy doběhne první tříměsíční odkladná lhůta, je možné na základě opětovné žádosti Fondu pojištění vkladů schválit ještě jedno, poslední odložení – o čtvrt roku. Pokud bude ministerstvo financí trvat na výplatě odškodnění, podle zákona to už nemůže ČNB zablokovat. „Protože nevím, jestli Fond pojištění vkladů o druhé prodloužení požádá nebo nepožádá, nebudu spekulovat o tom, jak zareaguje naše ministerstvo,“ říká Tlustého nástupce Miroslav Kalousek (KDU-ČSL).
    Pašák Doktor

    Do zákona, který počítá s odškodněním České pojišťovny, poslanci zahrnuli ještě odškodnění za tři další bankovní domy: Union banku, Moravia banku a Plzeňskou banku. Ve všech třech případech mají být vypláceni běžní, ještě neodškodnění střadatelé, v případě Kreditní banky Plzeň to má být soukromý subjekt – Česká pojišťovna. Na odškodnění má být vyčleněno přes tři miliardy korun, z nichž miliardu a tři čtvrtě má získat právě Česká pojišťovna, respektive jí ovládaná skupina PPF.
    TENCOKACISTROMY
    TENCOKACISTROMY --- ---
    JESSIEATREIDES: pokud dela ministr kroky, ktery nejsou v souladu se zakonem, tak to je podle myho nazoru dost spatny. kdyz to udela nekdo mimo statni spravu, jde pred soud. proc by nemel jit ministr ( ktery ma k dispozici cely ministerstvo, aby se to delalo spravne ) ? vzdyt to je vrcholny vysmech.

    navic mam osobni zkusenosti s projektama, ktery byly v tu dobu pod jejich vedenim. kvalita i kvantita byla uboha, a naklady byly neuveritelne vysoky. podle me to darebak je, protoze je za tohle vsechno zodpovednej.
    kdyz tecou velky penize ze statni kasy do soukromych kapes jednotlivcu a spolecnosti, a vysledkem je balast, kterej se horkotezko da pouzivat, tak to je presnej opak toho, co by mel delat.

    samozrejme to neni jenom jeho vina, je to zasluha mnoha lidi.

    JESSIEATREIDES: do "nepodarilo odsoudit" se pocita i, ze se to k tomu soudu ani nedostalo

    LONESTAR: souhlasim
    WITTGENSTEIN
    WITTGENSTEIN --- ---
    A jinak Třeštíková složila funkci: http://zpravy.idnes.cz/ministryne-kultury-helena-trestikova-rezignovala-f8y-/domaci.asp?c=A070124_164106_domaci_mad
    (Nevídané v zemi, kde se politici drží křesel s vervou, kterou by jim i klíště závidělo.)
    VANEK
    VANEK --- ---
    LONESTAR: Banka se pak taky zalepovala ze společného.
    JESSIEATREIDES
    JESSIEATREIDES --- ---
    LONESTAR: nejsou zdrojem relevantních informací, spolek Šalamoun pro mě osobně bezpochyby ano...
    JESSIEATREIDES
    JESSIEATREIDES --- ---
    LONESTAR: i v soukromé bance jsou vklady klientů pojištěné a ve finále se o jejich odškodnění musel postarat stát...

    V této souvislosti se nabízí další kauza (převzato z Respektu 3/2007), kde se jednalo o bankéře KB, tedy muže placené státem a ožebračující - jak jinak - stát:

    KRÁSNÉ ZTRÁTY BEZ ODPOVĚDNOSTI (Erik Tabery):
    Jeden z nejznámějších tunelů zdejších bank končí pro podezřelé manažery osvobozujícím verdiktem. Na jejich vině to ale nic nemění.
    Srovnejme výroky tří mužů, kteří mají mnoho společného: „Ta firma byla tak obří, že žádný člověk na světě by nebyl schopen ji kontrolovat celou. Musel jsem se spoléhat na jednotlivé šéfy, kteří mi podléhali,“ říkal před soudem generální ředitel americké společnosti Enron Jeffrey Skilling.

    „Chtěl jsem být vizionářem, lídrem firmy, a na finanční záležitosti jsem měl lidi, kteří mne o problémech informovali,“ prohlašoval před porotou šéf telekomunikačního gigantu WorldCom Bernard Ebbers.
    „Neneseme odpovědnost za všechny kroky podřízených, kteří nám tajili některé informace,“ namítal před soudem ředitel Komerční banky Jan Kollert.
    Co mají tito mužové společného? Řídili obrovské společnosti a svou práci vůbec nezvládli. První dva Američané je přivedli ke krachu, třetí – Čech – ji pomohl zdecimovat natolik, že ji musel zachraňovat stát.
    A co je odlišuje? To, že zatímco první dva muži dostali shodně natvrdo čtvrt století za mřížemi, ten třetí odcházel minulý týden s vítězoslavným pohledem od soudu.
    Osvobozující verdikt našeho soudu je zprávou pro českou společnost, že zatímco ve Spojených státech nese odpovědnost i za kroky svých podřízených šéf, v Čechách je to přesně naopak. „V bance byl obrovský odborný aparát – střední management, a kdyby členové představenstva odpovídali vždycky za jeho chyby, mohl by si dělat, co chce,“ odůvodnil výrok o nevině předseda soudního senátu Michal Výtisk.
    Musí to být snová práce, pobírat plat v řádech milionů a přitom nemít ani tu nejmenší odpovědnost. Vždycky je přece někdo níž – v aparátu.

    Po silných slovech trapné ticho

    Neuplynul ani týden, co jsme na stránkách Respektu popisovali, jak nečekaně rychle
    utichl jeden z největších korupčních skandálů, tzv. biolihová aféra. Ačkoli o ní média, vyšetřovatelé i politici mluvili jako o největším průšvihu za posledních deset let a napínali zvědavost veřejnosti, dnes je to už jen zapadlá historka. Navíc další z mnoha.
    Stejné emoce před lety budila i kauza Komerční banky. Tehdy se ukázalo, že vedení tohoto finančního domu s klidem přihlíželo, a dokonce i podporovalo vyplácení miliardových půjček společnostem, u kterých přitom přesně vědělo, že je nikdy nevrátí. Informace se začaly sypat na veřejnost (první o nich psal právě Respekt), a tak rychle zasáhl stát – odvolal špatné manažery, ovšem se štědrým zlatým padákem.
    Posléze se potvrdila temná podezření. Tak například společnosti podvodníka Baraka Alona půjčila banka téměř osm miliard korun, a to přesto, že měla zprávy o tom, že ten je zřejmě nikdy nevrátí. Což se také stalo. Podobné to bylo s finančními injekcemi pro Františka Chvalovského.
    Policie stejně jako u biolihu tvrdila, že jde o jasný případ tunelování, kde nese odpovědnost vedení. Silná vyjádření ale brzy vystřídalo ticho, které přerušovalo jen vyptávání novinářů, jak si případ vede. Navíc se posléze pozornost z vedení banky přesunula na Jiřinu Kaplanovou – někdejší sice vlivnou úřednici KB, nicméně ženu, která plnila jen příkazy svých šéfů. Státní zástupce František Fíle to vysvětlil Respektu jasně: „Kollert je kovaný bankéř. Jedná sofistikovaně a propracovaně. Postavit ho před soud bude pro nás složité.“
    Česko stále čeká na den, kdy se zdejší justice pustí právě do těch „kovaných“. Ať už se pohybovali kolem biolihu nebo bank. Pak teprve podobných kauz ubude.

    WITTGENSTEIN
    WITTGENSTEIN --- ---
    LONESTAR: A spolek Šalamoun ano?
    LONESTAR
    LONESTAR --- ---
    rovněž zrovna Blicí listy nepovažuju za zdroj relevantních a objektivních informací ;-)))
    WITTGENSTEIN
    WITTGENSTEIN --- ---
    "Dalším nezákonným krokem mělo být naplnění základního kapitálu Testcom Servis s.r.o. převodem finančních prostředků z rezervního fondu příspěvkové organizace Testcom, neboť to zakazuje zákon o rozpočtových pravidlech. Věc má ale háček: obchodní společnost vzniká teprve jejím zápisem od obchodního rejstříku, vedeného rejstříkovým soudem. Soud odpovídá za to, že zapíše do obchodního rejstříku pouze společnost, založenou v souladu se zákonem. Městský soud v Praze ale po odborných konzultacích a prověření všech okolností vzniku Testcom Servis s.r.o. společnost do obchodního rejstříku zapsal, čímž jejímu vzniku dal punc legálnosti. Výsledný obraz této právní zápletky je takový, že nezákonný postup Vladimíra Mlynáře a jeho společníků, stíhaných trestním oddělením Městského soudu v Praze, byl podle právního názoru jiného oddělení téhož soudu zákonný."

    Kdo by byl řekl, že ta právničina je tak vtipná profese...
    LONESTAR
    LONESTAR --- ---
    nějak se nemohu zbavit subjektuivního dojmu, že v podstatě všichni souhlasíte s tím, že by měli být státní úředníci postihováni za své "přehmaty" - jen ten Mlynář, ten je takovej správnej, hodnej náš, a oni to na něj hodili...
    WITTGENSTEIN
    WITTGENSTEIN --- ---
    TENCOKACISTROMY: Přečti si laskavě pozadí sporu: http://www.blisty.cz/art/31871.html
    LONESTAR
    LONESTAR --- ---
    JESSIEATREIDES: nejde o příjem...
    principem mé poznámky byl fakt, že Moravc byl bankéřem, tedy činovníkem souromé instituce - zatímco Mlynář byl státním úředníkem...
    obecně - čím dříve, častěji a důkladněji budou v této zemi státní úředníci bráni ke konkrétní zodpovědnosti za svá chybná (nebo úmyslně "chybná") rozhodnutí, tím lépe (platí pro všechny rangy státních úředníků), tím lépe pro tuto zemi...

    JESSIEATREIDES
    JESSIEATREIDES --- ---
    TENCOKACISTROMY: a "nepodařilo" odsoudit... mega LOL
    JESSIEATREIDES
    JESSIEATREIDES --- ---
    TENCOKACISTROMY: problém je v tom, že Mlynář není darebák, nic neukradl, jen se dopustil správní chyby, kterou mu následně stvrdil a legalizoval soud...

    ale zřejmě proto půjde sedět. kdyby to byl skutečný darebák, bude se chechtat z postu šéfa aerolinek nebo z dovolené sponzorované Autocontem...
    Kliknutím sem můžete změnit nastavení reklam