Připomínám tuto akci, již za necelý týden:

Pravidelné autorské čtení Totemu: v pondělí 18.12. od 19 hodin v Literární kavárně v Řetězové. Hosty budou tentokrát básník a fotograf Igor Malijevský a čerstvý nositel Ortenovy ceny Marek Šindelka.

NATASHA: Už se těším.

PARAZIT:
Není mezi účinkujícími třebas někdo, kdo publikuje na netu? Odkazem by se to hodně osvětlilo - přece jen, diváky je třeba lákat, doba je neúprosná :)

PARAZIT: Nechci nic říkat, ale takhle neurčité info nikoho nenaláká...

9.11. poetický večer- autorské čtení pozie. Stylově různorodí autoři... přijděte si to poslechnout, či případně něco i přečíst...
Biskupská 13 od 19:00 (blízko Petrsáku)
...vlastní alkoholické i nealkoholické nápoje jsou vítány... ať se nám to pěkně zhodnocuje... přiďte.

FIN: Ale já Koláře miluju a Nezvala (30. léta) taktéž. Tedy je to poklona, i když netradičně vyjádřená.:)

Velvyslanectví Mexika, Ministerstvo kultury České republiky a Instituto Cervantes v Praze si vás dovolují pozvat na autorské čtení mexického spisovatele JOSÉ AGUSTÍNA, které se odehraje 13. 11. v 18:00 v Institutu Cervantes, Na Rybníčku 536/6, Praha 2.

(předpokládaně ve španělštině, o případném překladu nic nevím)

Z níže odkazovaného programu bych asi doporučila:

11.11. 19:00h
Petr Král, Marie Šťastná, Petr Hruška
Autorské čtení českých básníků. Hudební doprovod Yvetta Ellerová a SAX & BANG. Uvádí Radim Kopáč.
České centrum, Rytířská 31


A v pondělí 13.11. je další ze čtení Totemu v Řetězové.
Pro chtivé přednesu domluva na mailech Kelly@totem.cz či egil@totem.cz
Jako hosté večera vystoupí Jiří Koten a klavírista Pavel Šulc.

Odjinud:
Abychom neměli dojem, že je literárních akcí málo pramálo, žene se na nás smršť literárních čtení:
http://www.volny.cz/denpoezie/

FIN: Co se jednoho dotýká, druhého nezasáhne, od věků to tak je. Já se kloním ke Tvému názoru.

FIN: Děkuju, Fine.

NATASHA: hm, tentokrát se tak úplně netrefil... rozhodně bych neřekl, že "...Orel velmi, taková zajímavá nezvalovsko-kolářovská taškařice..." to je vysloveně blbá a netrefná definice.

osobně si myslím, že je to jedna z poezií, které mohu s klidným svědomím označit za krásnou a zároveň strašnou. je to síla.

No prosím, referátů tuna:
http://www.sumar.bloguje.cz/426165-at-jsi-petr-nebo-pavel-stejne-budes-asi-kukal.php

můj osobní referát z onoho večera podala přesně natasha
[ NATASHA @ AUTORSKÁ ČTENÍ A JINÉ LITERÁRNÍ AKCE A UDÁLOSTI ]
a já již mohu jen doplnit za sebe, že:
* kukal pavel působí na mě - kromě onoho poklidného lyričení - dojmem rozporuplným: chvíli poslouchám klidné lumírovsko-ruchovčení a pak bing! falešný tón, nepodařený verš. bohužel pravidelně se opakující. asi jako by někdo hrál pokojovou skladbičku ke krbu (symfonii skutečně ne) a každý 10. tón pravidelně zvrzl. to mi pro mě osobně ještě snesitelnou konzumaci půvabně rakousko-uherské formy (ach, my staromilci) dost ztížilo.
* moderátorku bych zastřelil - nebyla pedagogická až příliš, ale naprosto nesnesitelně. někdo podotkl, že moderátor musí udržet autory, aby se mu příliš nerozkecali - dejme tomu, ale lze tak činit s vkusem a ne debilně a skákáním do řeči. jestliže petr kukal = 1, pak pavel kukal = 3 a moderátor = 5. měla by na tom zapracovat.
* no, richard, no. já mu ten talent ku hře na hudební nástroj i závidím, hajzlíkovi.
* apolinaira jsem minul, neboť jsem opustil večer a odebral se vedle (po obou kukalech). po nedávných zkušenostech se ve mně vypěstoval jistý ostražitý a takměř živočišný mechanismus "jak je něco "překvapení" a nebylo avizováno předem, prchej"... dlužno říci, že dle prapodivného výrazu na tváři ricarderonově, s níž po nějaké době uprchl do baru za námi, jsem asi dobře udělal. pochváleny budiž zdravé přírodní instinkty.
* pivem mě polil jaeger - a to jsem o chvilku předtím chytil v letu chajimovu sklenici. tohle už jsem nestihl - no, nejsem neo. uklidňuje mě snad jen to, že jaegere vzápětí polil i sám sebe při mém předstíraném gestu.

24. 11. v Týnské. Detaily již brzy.

Sniff. Zda se, ze probehlo presne to na co jsem se tolik tesila. Chtela jsem hlavne slyset Petra a Ricarderona. Njn, doufam, ze bude nejake priste.

Ano, houslový Ricarderon, nechápu, jak mi to mohlo vypadnout. To asi bude tím špatným vínem, co se v UniJazzu servíruje :)

Určitě by se taky mělo říct, že při čtení hrál Ricarderon na housle a že hrál krásně. Zvuk, který z toho nástroje vyloudil před poslední básničkou ze sbírky "Služský hřbitov", se mi zařízl mrazením až někam do míchy...