• úvod
  • témata
  • události
  • tržiště
  • diskuze
  • nástěnka
  • přihlásit
    registrace
    ztracené heslo?
    KERRAYoO( ) psychedelické memy ( )O๑.. ॐ ..๑O( ) psychedelic memes ( )Oo
    KERRAY
    KERRAY --- ---
    LOOK
    LOOK --- ---
    Clovek je zodpovedny za to, co rekne, a ne za to, jak to druzi pochopi.
    KERRAY
    KERRAY --- ---
    Science hopes to change events that have already occurred
    http://www.sfgate.com/cgi-bin/article.cgi?f=/c/a/2007/01/21/ING5LNJSBF1.DTL

    Ever wish you could reach back in time and change the past? Maybe you'd like to take back an unfortunate voice mail message, or rephrase what you just said to your boss. Or perhaps you've even dreamed of tweaking the outcome of yesterday's lottery to make yourself the winner.

    Common sense tells us that influencing the past is impossible -- what's done is done, right? Even if it were possible, think of the mind-bending paradoxes it would create. While tinkering with the past, you might change the circumstances by which your parents met, derailing the key event that led to your birth.

    Such are the perils of retrocausality, the idea that the present can affect the past, and the future can affect the present. Strange as it sounds, retrocausality is perfectly permissible within the known laws of nature. It has been debated for decades, mostly in the realm of philosophy and quantum physics. Trouble is, nobody has done the experiment to show it happens in the real world, so the door remains wide open for a demonstration.

    It might even happen soon. Researchers are on the verge of experiments that will finally hold retrocausality's feet to the fire by attempting to send a signal to the past. What's more, they need not invoke black holes, wormholes, extra dimensions or other exotic implements of time travel. It should all be doable with the help of a state-of-the-art optics workbench and the bizarre yet familiar tricks of quantum particles. If retrocausality is confirmed -- and that is a huge if -- it would overturn our most cherished notions about the nature of cause and effect and how the universe works.

    Dating back to Newton's laws of motion, the equations of physics are generally "time symmetric" -- they work as well for processes running backward through time as forward. The situation got really strange in the early 20th century when Einstein devised his theory of relativity, with its four-dimensional fabric of space-time. In this model, our sense that history is unfolding is an illusion: The past, present and future all exist seamlessly in an unchanging "block" universe.

    "If you have the block universe view, the future and the past are not any different, so there's no reason why you can't have causes from the future just as you have causes from the past," says David Miller of the Centre for Time at the University of Sydney in Australia.

    With the advent of quantum mechanics in the 1920s, the relative timing of particles and events became even less relevant. "Real temporal order in general, for quantum mechanics, is not important," says Caslav Brukner, a physicist at the University of Vienna, Austria. By the 1940s, researchers were exploring the possibility of time-reversed phenomena. Richard Feynman lent credibility to the idea by proposing that particles such as positrons, the antimatter equivalent of electrons, are simply normal particles traveling backward in time. Feynman later expanded this idea with his mentor, John Wheeler of Princeton University. Together they worked out a theory of electrodynamics based on waves traveling forward and backward in time. Any proof of reverse causality, however, remained elusive.

    Fast forward to 1978, when Wheeler proposed a variation on the classic double-slit experiment of quantum mechanics. Send photons through a barrier with two slits in it, and choose whether to detect the photons as waves or particles. If you put up a screen behind the slits, you will get a pattern of light and dark bands, as if each photon travels through both slits and interferes with itself, like a wave. If, on the other hand, you take a snapshot of the slits themselves, you will find each photon passes through one slit or the other: it is forced to pick a path, like a particle. But, Wheeler asked, what if you wait until just after the photon has passed the slits to make your choice? In theory, you could suddenly raise the screen to expose two cameras behind it, one trained on each slit. It would seem that you can affect where the photon went, and whether it behaved like a wave or particle, after the fact.

    In 1986, Carroll Alley at the University of Maryland at College Park, found a way to test this idea using a more practical set-up: an interferometer which lets a photon take either one path or two after passing through a beam splitter. Sure enough, the photon's path depended on a choice made after the photon had to "make up its mind." Other groups have confirmed similar results, and at first blush this appears to show the present affecting the past. Most physicists, however, take the view that you can't say which path the photon took before the measurement is made. In other words, still no unambiguous evidence for retrocausality.

    That's where John Cramer comes in. In the mid-1980s, working at the University of Washington in Seattle, he proposed the "transactional interpretation" of quantum mechanics, one of many attempts to relate the mathematics of quantum theory to the real world. It says particles interact by sending and receiving physical waves that travel forward and backward through time. In June, at a conference of the American Association for the Advancement of Science, Cramer proposed an experiment that can at last test for this sort of retrocausal influence. It combines the wave-particle effects of double slits with other mysterious quantum properties in an all-out effort to send signals to the past.

    The experiment builds on work done in the late 1990s in Anton Zeilinger's lab, when he was at the University of Innsbruck, Austria. Researcher Birgit Dopfer found that photons that were "entangled", or linked by their properties such as momentum, showed the same wave-or-particle behavior as one another. Using a crystal, Dopfer converted one laser beam into two so that photons in one beam were entangled with those in the other, and each pair was matched up by a circuit known as a coincidence detector. One beam passed through a double slit to a photon detector, while the other passed through a lens to a movable detector, which could sense a photon in two different positions.

    The movable detector is key, because in one position it effectively images the slits and measures each photon as a particle, while in the other it captures only a wave-like interference pattern. Dopfer showed that measuring a photon as a wave or a particle forced its twin in the other beam to be measured in the same way.

    To use this setup to send a signal, it needs to work without a coincidence circuit. Inspired by Raymond Jensen at Notre Dame University, Cramer then proposed passing each beam through a double slit, not only to give the experimenter the choice of measuring photons as waves or particles, but also to help track photon pairs. The double slits should filter out most unentangled photons and either block or let pass both members of an entangled pair, at least in theory. So a photon arriving at one detector should have its twin appear at the other. As before, the way you measure one should affect the other. Jensen suggested that such a setup might let you send a signal from one detector to another instantaneously -- a highly controversial claim, since it would seem to demonstrate faster-than-light travel.

    If you can do that, Cramer says, why not push it to be better-than-instantaneous, and try to make the signal arrive before it was sent? His extra twist is to run the photons you choose how to measure through several kilometers of coiled-up fiber-optic cable, thereby delaying them by microseconds. This delay means that the other beam will arrive at its detector before you make your choice. However, since the rules of quantum mechanics are indifferent to the timing of measurements, the state of the other beam should correspond to how you choose to measure the delayed beam. The effect of your choice can be seen, in principle, before you have even made it.

    That's the idea anyway. What will the experimenters actually see? Cramer says they could control the movable detector so that it alternates between measuring wave-like and particle-like behavior over time. They could compare that to the pattern from the beam that wasn't delayed and was recorded on a sensor from a digital camera. If this consistently shifts between an interference pattern and a smooth singleparticle pattern a few microseconds before the respective choice is made on the delayed photons, that would support the concept of retrocausality. If not, it would be back to the drawing board.

    If the experiment does show evidence for retrocausation, it would open the door to some troubling paradoxes. If you could see the effects of your choice before you make it, could you then make the opposite choice and subvert the laws of nature? Some researchers have suggested retrocausality can occur only in limited circumstances in which not enough information is available for you to contradict the results of an experiment.

    Another way to resolve this is to say that even if the present can influence the past, it cannot change it. The fact that your hair is shorter today has as much influence on your going to the barber yesterday as the other way around, yet you can't change that decision. "You wouldn't be able to talk about altering, but you could talk about causing or affecting," says Phil Dowe, an expert on causation at the University of Queensland in Australia. While it would mean we cannot change the past, it also implies that we cannot change the future.

    If all that gives you a headache, then consider this: if retrocausality does exist, it says something profound about how the universe works. "It has the potential to solve what is one of the biggest problems in modern physics," says Huw Price, head of Sydney's Centre for Time. It goes back to quantum entanglement and "nonlocality" -- one particle instantaneously affecting another, even from the other side of the galaxy. That doesn't sit well with relativity, which states that nothing can travel faster than light. Still, the latest experiments confirm that one particle can indeed instantaneously affect the other. Physicists argue that no information is transmitted this way: Whether the spin of a particle is up or down, for instance, is random and can't be controlled, and thus relativity is not violated.

    Retrocausality offers an alternative explanation. Measuring one entangled particle could send a wave backward through time to the moment at which the pair was created. The signal would not need to move faster than light; it could simply retrace the first particle's path through space-time, arriving back at the spot where the two particles were emitted. There, the wave can interact with the second particle without violating relativity. "Retrocausation is a nice, simple, classical explanation for all this," Dowe says.

    While Cramer last week prepared to start a series of experiments leading up to the big test of retrocausality, some researchers expect reverse causality will play an increasingly important role in our understanding of the universe. "I'm going with my gut here," says Avshalom Elitzur, a physicist and philosopher at Bar-Ilan University in Israel, "but I believe that when we finally find the theory we're all looking for, a theory that unifies quantum mechanics and relativity, it will involve retrocausality."

    But if it also involves winning yesterday's lottery, Cramer won't be telling.
    Did we reach back to shape the Big Bang?

    If retrocausality is real, it might even explain why life exists in the universe -- exactly why the universe is so "finely tuned" for human habitation. Some physicists search for deeper laws to explain this fine-tuning, while others say there are millions of universes, each with different laws, so one universe could quite easily have the right laws by chance and, of course, that's the one we're in.

    Paul Davies, a theoretical physicist at the Australian Centre for Astrobiology at Macquarie University in Sydney, suggests another possibility: The universe might actually be able to fine-tune itself. If you assume the laws of physics do not reside outside the physical universe, but rather are part of it, they can only be as precise as can be calculated from the total information content of the universe. The universe's information content is limited by its size, so just after the Big Bang, while the universe was still infinitesimally small, there may have been wiggle room, or imprecision, in the laws of nature.

    And room for retrocausality. If it exists, the presence of conscious observers later in history could exert an influence on those first moments, shaping the laws of physics to be favorable for life. This may seem circular: Life exists to make the universe suitable for life. If causality works both forward and backward, however, consistency between the past and the future is all that matters. "It offends our common-sense view of the world, but there's nothing to prevent causal influences from going both ways in time," Davies says. "If the conditions necessary for life are somehow written into the universe at the Big Bang, there must be some sort of two-way link."

    -- Patrick Barry
    Retrocausality: Can the present affect the past?

    Researchers have devised an experiment using laser light to demonstrate a property of quantum mechanics: That pairs of entangled photons show identical properties as either a wave or a particle. By using this knowledge, they hope to demonstrate how to influence an event that has already occurred.

    1. A laser beam is directed into a crystal that makes two streams of photons.

    2a. One stream of photons travels through a screen with two slits.

    2b. The other stream of photons travels through an identical screen with two slits BUT is routed through six miles of fiber-optic cable that delays the light by microseconds.

    3a. A detector captures the light and records it as a wave-like or particle-like photon (you don't know which yet).

    3b. The delayed light is sensed by a movable detector. If the detector is closer to the lens it's recorded as a wave-like interference pattern. If its farther from the lens it is recorded as a particle.

    What is happening here: By choosing to measure the delayed photon as either a wave or particle photon, the experimenter forces the other photon to appear in the same way - because they are entangled - even though it reaches the detector earlier.

    Sources: John Cramer, University of Washington; NewScientist, Sept. 2006

    Patrick Barry wrote this piece for the New Scientist, where it first appeared. Contact us at insight@sfchronicle.com.
    INK_FLO
    INK_FLO --- ---
    "Miluji přitahování pozornosti, chci být jejím středem...vlastně chci být něco víc - já chci být pozornost"

    Uzumaki
    ESTEN
    ESTEN --- ---
    KERRAY
    KERRAY --- ---
    BUBBLE: dobra pripominka :)
    KERRAY
    KERRAY --- ---
    až nepříjemně jednostranný a americký filmík o "nejsilnější síle ve vesmíru", spousta hloupoučké manipulace, přesto (a právě proto) to stojí za zkouknutí
    The Secret
    http://btjunkie.org/torrent?do=download&id=379650cb7d6412dc1434208041a43fbe63d5d9d83761.torrent
    KERRAY
    KERRAY --- ---
    Domnivam se, ze je minimalne velmi ucelne stanovit (alespon) dva druhy moci. Prvni ktery plyne z volniho postaveni se na pozici Boha, a druhy, ktery plyne z laskyplneho splynuti s Bohem.

    [ SNOP @ MAGIE**** HERMETIKA****KABBALA ]
    KERRAY
    KERRAY --- ---
    There comes a time when man has to ask himself whether he wants a life of happiness or a life of meaning. Two very different paths. To be truly happy, man must live absolutely in the present. With no thought of what's gone before and no thought of what lies ahead. But, life of meaning - man is condemned to wallow in the past and obsess about the future.

    // think about it... the choice is yours

    Heroes S01E18
    KERRAY
    KERRAY --- ---
    Pleasure by itself does not bring happiness. We can experience pleasure (e.g. eating, sleeping, sex) without an investment of psychic energy. Enjoyment on the other hand, happens only as a result of an unusual amount of attention. Pleasure is fleeting and, unlike enjoyment, does not bring complexity (growth) to the self. If one only invests energy in new directions solely for extrinsic rewards, one may end up no longer enjoying life, and pleasures become the only source of positive experience.

    http://pages.citebite.com/n1k2j1o7l4xef
    MARSHUS
    MARSHUS --- ---
    Suppose you have reached the stage where you are experiencing that the entire physical structure is just vibration. If a sound has come in contact with the ears you will notice that this sound is nothing but vibration. The first part of the mind, consciousness, has done its job: ear consciousness has recognized that something has happened at the ear sense door. Like a gong which, having been struck at one point, begins vibrating throughout its structure, so a contact with any of the senses begins a vibration which spreads throughout the body. At first this is merely a neutral vibration, neither pleasant nor unpleasant.

    The perception recognizes and evaluates the sound, "It is a word-what word? Praise! Oh, wonderful, very good!". The resulting sensation, the vibration, will become very pleasant. In the same way, if the words are words of abuse the vibration will become very unpleasant. The vibration changes according to the valuation given by the perception part of the mind. Next the third part of the mind starts feeling the sensation: pleasant or unpleasant.

    Then the fourth part of the mind will start working. This is reaction; its job is to react. If a pleasant sensation arises, it will react with craving. If an unpleasant sensation arises, it will react with aversion. Pleasant sensation: "I like it. Very good! I want more, I want more!" Similarly, unpleasant sensation: "I dislike it. I don't want it." Generating craving and aversion is the part played by the fourth factor of the mind-reaction.

    Understand that this process is going on constantly at one sense door or another. Every moment something or the other is happening at one of the sense doors. Every moment the respective consciousness cognizes; the perception recognizes; the feeling part of the mind feels; and the reacting part of the mind reacts, with either craving or aversion. This happens continuously in one's life.

    http://www.buddhanet.net/bvk_study/bvk212a.htm
    KERRAY
    KERRAY --- ---
    "You meet saints everywhere. They can be anywhere. They are people behaving decently in an indecent society."

    Kurt Vonnegut's "Stardust Memory"
    KERRAY
    KERRAY --- ---
    neni vsechno prijemne, to ale neznamena, ze to neni zazrak ;)

    [ KOLOUSEK @ CESTA K SOBĚ aneb MÁGEM SAMI SOBĚ ]
    KERRAY
    KERRAY --- ---
    How Not to Talk to Your Kids - The Inverse Power of Praise.
    http://nymag.com/news/features/27840/?imw=Y
    KERRAY
    KERRAY --- ---
    [ SHAREEZ @ Definitely, Love ]
    „Znáš hru na toho Druhého? Je z jednoho příběhu napsaného před sto lety. Jeho autor…“
    „Nech autora autorem a řekni mi, o čem to bylo,“ prosím ho, zatímco procházíme jediným náměstím Saint-Savinu.
    „Potkal jednou jeden muž starého přítele, který se celý život snažil dostat k penězům, ale bezvýsledně. Budu mu muset dát nějaké drobné - řekl si muž. Ještě téhož večera se ale náhodou dozví, že jeho starý přítel je bohatý a že zaplatil všechny dluhy, které si v průběhu let nadělal.
    Jdou do hospody, kam kdysi chodívali společně, a on platí útratu za všechny. Když se jej ptají, jak se dostal k takovému jmění, odpoví, že až donedávna s ním žil ten Druhý. Kdo je ten druhý? -ptají se všichni. Ten, kým mě naučili být, ale kým ve skutečnosti nejsem. Ten Druhý věří, že člověk musí celý život hromadit bohatství, aby na stáří neumřel hlady. Tolik o tom přemýšlí a tolik plánuje, že na život začne myslet až ve chvíli, kdy už jsou jeho dny na tomto světě sečteny. Ale to už je pozdě.
    A kdo jsi ty?
    Jsem ten, kým je kdokoliv z nás, když jde za hlasem svého srdce. Jsem ten, koho okouzlilo tajemství života, kdo věří na zázraky a cítí radost a nadšení ze všeho, co dělá. Ten Druhý však měl strach ze zklamání, a proto mi nedovoloval jednat.
    Existuje přece utrpení - namítají lidé v hospodě.
    Existují porážky. Ale těm se nevyhne nikdo. Proto je lepší prohrát několik bitev, když se bijeme o své sny, než být poraženi či nevědět, za co jsme se bili.
    A to je všechno? - ptají se ostatní.
    Ano. Když jsem to pochopil, jednoho rána jsem se rozhodl, že budu takový, jaký jsem vždy v hloubi duše chtěl být. Ten druhý zůstal v pokoji, sledoval mě, ale já jsem ho k sobě už nepustil, třebaže se mi několikrát pokusil nahnat strach a varoval mě před rizikem, které podstupuji, když nemyslím na to, co všechno by se mi v životě mohlo stát.
    Jakmile jsem však toho Druhého vypudil ze svého života, začala Boží prozřetelnost konat zázraky.“
    CHARION
    CHARION --- ---
    Všechny věci pocházejí z mysli. Když je celá mysl tichá, přestane se cokoliv objevovat. Co je druhý, co je "já"? Protože v této době není ani známka rozlišování, nemůže se ustavit ani jediný atom. Když se nezrodí ani jediná myšlenka, proniknete před lůno a za pytel kůže - jeden bod nepředstavitelného osvícení, celého a nerozlišeného, bez rohů, hran a stop, to se nemůže zkalit; to, co nelze zkalit se nazývá vrozené vědění. Avšak bod vrozeného vědění se nazývá základní dar - nakonec nedostáváme nic víc než náš vlastní podíl. Být prázdný, otevřený, jemně vědomý bez jakýchkoliv obrazů, skutečně slyšet bez ozvěn. Tak je řečeno: "Není to v dosahu oka a ucha." To je nejzazší bod dosažení mystického souladu. Světlo odtud emanuje a vesmír se v tom všude odráží - je to všechno. (Jsou to všechno stavy zakoušené pouze mnichy v sešívaných oděvech.) Ale v podstatě si nepůjčujeme věci z domácnosti někoho jiného - je absolutně nezbytné zřetelně to realizovat osobně. Takové musí být mladé rostlinky mého domu :)

    Když si uvědomíte, že všechny věci jsou prázdné, budete svobodní ve všech stavech mysli a proniknete za každý atom prachu. Prvotní paprsek světla se šíří všude a pak se transformuje podle energií a situací; se vším se setkává ve zdroji - jemně osvětluje všechny věci, prázdné a bez partnera; vítr v borovicích, měsíc ve vodě - jasná harmonie bez putující mysli, bez lpění na jevech. Podstata spočívá v tom být vnitřně prázdný a mít volný prostor, reagovat navenek, přitom se nenechat poplést, jako jaro rodící květiny, jako zrcadlo odrážející obrazy; uprostřed přívalů vřavy budete přirozeně stát klidní nad tím vším.

    Když je váš stav naprosto pokojný a váš život klidný, plný pohody, uvidíte prázdnotu věků; není nic čím by bylo třeba se trápit, nic, co by mohlo překážet. Prázdné, absolutní, jasné, zářící, existuje to žrejmě po celé věky, vždycky nezkalené. Jestliže tuhle věc poznáte kývnutím hlavy, nenásledujete narození a smrt, nesetrváte ve zničení a ani ve věčnosti. Chcete-li provést přiměřenou změnu, proměňujte se spolu s myriádami forem mnohosti jevů. Chcete-li zůstat pokojní, pak pokrývejte a podpírejet stejným způsobem jako obloha a země - objevovat se nebo mizet, zavírat se nebo se otevírat, všechno je na vás.

    Vidět slunce ve dne a měsíc za noci - doba, kdy neexistuje šalba, je, když mnich v sešívaném oděvu kráčí pevně v míru - nejsou tu přirozeně žádné kouty ani švy. Jestliže chcete být takto vyrovnaní a pokojní, musíte ukončit jemné bušení a tkaní v mysli. Chcete přestat reptat? Musíte to odetnout ( prosedět se tím) a odhodit. Pak můžete zářit skrze tohle všechno. Světlo a odraz, oboje je zapomenuto, kůže a maso odpadly, všechny smysly se vyčistily, oči jsou přirozeně jasné. Vaše zdroje jsou úplně kompletní, nezůstáváte nikde viset, ale jste v harmonii ve všech dobách. Přímo v osvícení je temnota, přímo v temnotě je osvícení. Osamocená loďka veze měsíc; v noci odpočívá v rákosí. Ten jeden paprsek světla je nakonec takový.

    Čistá, dokonale jasná - síla oka nemůže dosáhnout svých hranic. Tichý, prázdný, nesmírný - dosah mysli nemůže najít svůj okraj. Kdo zkoumá upřímně a skutečně přijde, považuje to za svou základní půdu - ani Buddhové, ani démoni tam nemohou vstoupit, prach ani špína ji nemohou poskrvnit. Hodí se k hranatému i kulatému, její způsob jednání je naprosto přiměřený. Tehdy nekonečna nepředstavitelných funkcí, jemně se navzájem doplňujících, vyrážejí z této půdy a končí na této půdě. To, co se tam nachází, vlastní každý.

    Není vůbec žádný způsob jak studovat tuto věc; podstata spočívá ve vyprázdnění a otevření těla a mysli, takže jsou obrovské jako prostor - pak budete přirozeně všude kompletní. Toto uvědomění se nemůže zkalit, tato jasnost se nemůže zmást. Měsíc následuje tekoucí vody, déšť jde s pohybem mraků. Nakonec není tolik myslí, aby mohly vyprodukovat tolik věcí - jenom nezadržujte věci vy sami a nic nebude zadržovat vás. Tělo a mysl - jedna takovost, není nic vně těla. Stejná substance, stejná funkce, jedna podstata, jeden charakter. Každý smysl a smyslový vjem je okamžitý a absolutní. Proto bylo řečeno, že svatý nemá žádné "já", ale neexistuje nic, co by nebyl on sám. Je to tak zřejmé, tak jasné - tehdy si uvědomíte, že ať sebrané nebo puštěné, stalo se to bílým býkem na otevřeném prostranství, kterého nemůžete odehnat, ani když se o to snažíte.

    Jednání i odpočinek lidí Cesty je jako plující oblaka bez mysli, jako měsíc v úplňku, jenž se odráží všude. Nic je nezastavuje - jasně, uprostřed myriády forem stojí v klidu. V kontaktu s chodem okolností, nic na ně nepůsobí, nic je nezmate, mají stejnou funkci jako ti, kteří mají stejnou podstatu jako oni. Slova to nemohou komunikovat, myšlení k tomu nemůže dospět. Transcendentní, absolutní, svobodné, za úsilím - je to nepředstavitelně uskutečněno mimo intelekt a emoce. Použije se to na cestě, nabere se to doma - skutečné vidění, které rozumí zrození a smrti a jde za příčinu a podmínku, je kvalitou uvědomění a v základě nikde nepobývá. Proto je řečeno: " Vše pronikající mysl nikde nepobývá."

    Když se zastavíte a odpočíváte, je to jako oceán, který do sebe pojímá sto řek - vše tu získává jednu chuť. Když se do toho pustíte a jednáte, je to jako věčný proud nesený ženoucím se větrem - všechno sem přichází a plyne společně. Neznamená tohle dojít ke skutečnému zdroji, dosáhnout projevení veliké funkce? Mniši v sešívaných oděvech se vhodně mění podle situace - měli by být takoví. Ale kdy jste vůbec ustavili svou mysl a vymysleli materiální okolnosti? Tomuto musíte důkladně porozumět.

    Kráčet v prázdnotě, zapomenout na podmínky, prozařovat za stíny -jeden bod zářící a nezkalené duchovnosti. Mysl minulosti, přítomnosti a budoucnosti je odetnuta, skončilo zapletení hrubých prvků. Prázdní a zázračně jasní, samotni prozařují všemi věky - když mohou být mniši v sešívaných oděvech takoví, pak nejsou svázáni narozením a smrtí. Když jednají, pouští se přes útes, aniž by se mohli něčeho držet; vlákmo pod jejich nohama je přeseknuté, oni úplně transcendují v jediném kroku. Buddhové a patriarchové nevstupují na naši vlastní skutečnou a pravou zářící půdu; toto je naše "já", to je doba, kdy člověk zdědí rodinné záležitosti. Jakmile se zapletete do myšlení, uvíznete v toku rutiny. Prázdní, stále vědomí; jasní, vždycky zářící - bělost rákosových květů a jas měsíce splývají; veslovat na osamělé loďce, uhánět svobodně a nespoutananě- děje se to právě v této době. Ale řekněte mi, kdo je to? Hleďte se rychle rozhodnout.

    Mnich v sešívaném oděvu putující po světě by měl vyprázdit a otevřít svou mysl tak, aby v ní nezbylo ani smítko prachu. Jedině tak může dovedně reagovat, nebýt zadržován věcmi a svazován principy - plně se v nich objevuje a mizí, má svůj podíl na svobodě; jakmile se člověk zaplete do intelekuálních myšlenek, pohřbí se. Podstatné je ztělesnit to plně - tehdy se putující meč a myriáda stavů přirozeně ani nesrážejí, ani nevyhíbají; krabice a víko do sebe dokonale zapadají. Schopni sebrat se zvnějšku a odříznout všechny proudící mezery, to se nazývá společník, který zvládne rodinné záležitosti. Nakonec se odtud vrátí, bílá oblaka vcházejí do údolí, jasný měsíc krouží okolo hor - existuje doba kdy splýváme s "otcem". Z tohoto důvodu je řečeno: " Tři lidé leží na jedné látce a spí na jedné posteli." Uvnitř ani venku nejsou vůbec žádné stopy - spojeni v jeden celek, svobodni jako dešťové mraky, hlubocí jako vody vlhkého podzimu. Dobří lidé, musíte si zapamatovat tuto věc než dosáhnete realizace.

    Prázdní, volní, jasní, klidní; tvrdí, čistí, skuteční - tímto způsobem se odklidí přetrvávají zvyky mnoha životů. Když skončilo znečištění zbývajících návyků, objeví se původní světlo a září skrze vaši lebku.
    Nepřipouští to nic jiného; jasné a otevřené, je to jako obloha a voda, které splývají na podzim, jako sníh a měsíc mající stejnou barvu. Tato říše nemá hranice, je za každým umístěním. Nesmírná a pevná, bez okrajů a švů, musíte tady odhodit naprosto všechno, dřív než dosáhnete realizace. Když jste odhodili všechno, myšlení a řeč jsou tisíce mil daleko: není tu žádný rozlišující princip - jak by tu tedy ještě mohlo být cokoliv, na co by se dalo ukázat? Jenom ten, komu upadlo dno z jeho vědra, bude úplně věřit. Proto je řečeno: " Prostě uskutečněte spojení; když je uskutečněno, můžete vyrazit do činnosti a vstoupit do světa." Dosažení svobody jednání bude zcela evidentní. Zvuk a forma, stín a ozvěna jsou okamžité, beze stop.

    Wanshi Shogaku ( 1090-1157), opat z hory Tendo.

    Přepsal Charion, nejen pro vás ale abych i zlepšil sama sebe ;)
    Kliknutím sem můžete změnit nastavení reklam