http://blisty.cz/2007/3/28/art33572.html
Nerozumím ničemu
Jedním z nejděsivějších poučení, jakého se mi dostalo, je to, že celkem vzato dospělí nevědí, co vlastně dělají. Jako dítě ve škole jsem si mylně myslel, že moji učitelé jsou neomylní, znají všechno, chrání je neviditelné silové pole dospělosti. I jako student jsem se mylně domníval, že lidé, kteří mají významné postavení, jsou "dospělejší" než já - že mají v hlavě nějaký duševní počítač, který je vede k správným rozhodnutím, i když s nimi vždycky nesouhlasím.
K pozdnímu prozření u mě došlo kolem pětadvaceti, na mejdanu, kde jsem mluvil s dívkou asi tak mého věku, která byla učitelkou, a přiznala se mi, že většinou učí žáky to, co se sama naučila z jejich učebnice pouze o týden dříve. Pokud se jí daří být před žáky o jednu kapitolu napřed, je to v pořádku, píše v deníku Guardian Charlie Booker a pokračuje:
Pak jsem potkal lékaře, ne o mnoho staršího, než jsem sám, který byl opilec a hlupák. Uvědomil jsem si, že jsem věkem dohnal "dospělé" a že jsou stejně neohrabaní jako já sám. Ale starší generace určitě věcem rozumí líp, myslel jsem si. Musejí, protože jinak by svět skončil v chaosu. Pak mi bylo třicet a uvědomil jsem si, že pořád ještě netuším, co se děje. Teď je mi třicet šest a vím, že pořád toho mnoho nevím. Nikdo toho mnoho neví. Všichni improvizují.
A svět nikdy "nepropadne chaosu" - je trvale v chaosu, protože všichni z nás, od žebráků k císařům, se v tom jen meleme a snažíme se orientovat se v nepředpověditelném vesmíru, jak nejlépe dovedeme. Jsme jen chodící tvůrci chyb. Jsme jen tupá zvířata. Bylo by to stejně chaotické, kdyby světu vládly slepice. Je to pravda a je to děsivé. Zároveň ale svým způsobem nádherné.
Nerozumím zpravodajství. Dívám se na ně a čtu zprávy, ne nijak posedle, ale asi tak, že bych měl být schopen se angažovat jako uvědomělý občan. Ale já tomu nestačím. Nevím, co se děje.
Porozumět řádně významné události často vyžaduje skutečné úsilí, a to je mnohem víc, než co jsou mnozí lidé ochotni učinit. Proto většina z nás toho ví víc o celebritách než řekněme o izraelsko-palestinském konfliktu. Lidi, kteří pracují ve zpravodajství, na to často zapomínají. Ti jsou tím obklopeni pořád. Ve skutečnosti však asi většina lidí zmeškala v dané události předchozí, důležité epizody, a tak se ve věci neumějí řádně orientovat.
Více než kdy jindy potřebujeme dnes Průvodce dneškem pro idioty. Vynikajícím způsobem to dělají internetové stránky BBC, které vysvětlují hlavní zprávy dne dodatečnými, jasně a stručně napsanými informacemi o pozadí tématu, třeba "Kdo je Scooter Libby?" Mělo by to být k dispozici i v televizi, že by člověk zmáčkl červený knoflík a objevily by se k dané věci informace, které nám všem unikly.
Kdybychom všichni o věcech věděli více, byli bychom víc ochotni nabídnout pomocnou ruku, namísto toho, že prostě pokrčíme rameny a doufáme, že se ty zprávy přeženou, anebo že se zabýváme trivialitami. Neříkejte nám, že je něco důležité. Vysvětlete nám proč.