V tmavých jeskyních našich myslí
sny stavějí svá hnízda z pozůstatků dne.
Kněžka paměť ubíjí přítomnost
a obětuje její srdce svatyni mrtvé minulosti.
Drazí moji, víte že jsme nesmrtelní.
Je tedy rozumné zničit si srdce pro ženu, která si to svoje vzala spět?
Lehké je být upřímný, když neříkáme celou pravdu.
Život jako celek nepřikládá smrti váhu.
Zavřeli jsme dveře, aby nevešel omyl,
ale jak má teď vejít pravda?
Co je jako klenot nesmrtelné, nepyšní se věkem,
ale jiskřícím se okamžikem.
Porozumět člověku, to chvilku trvá.
Některé věci pochopíme právě přes jejich protiklady. Zkušenost není to, co člověk potká, ale co člověk udělá s tím, co ho potkalo.
[ BRANA @ Zenové příběhy ]