EXISTUJE OBJEKTIVNI REALITA, NEBO JE VESMÍR PŘELUD?
---------------------------------------------------------------------------------------------------------
V 1982 se konala pozoruhodná událost. Na univerzitě v Paříži výzkumný tým vedený fyzikem Alain Aspect provedl experiment, který by se mohl ukázat jako
jeden z nejvýznamějších experimentů ve 20.století. Neslyšeli jste však o tom ve večerních zprávách. A pokud nemáte ve zvyku číst vědecké časopisy, tak
jste pravděpodobně nikdy neslyšeli ani jméno Aspect, ačkoli jsou zde tací, kteří věří, že jeho objev může změnit tvář vědy.
Aspect a jeho tým odhalili, že za jistých okolností subatomární částice jako jsou elektrony schopny okamžitě komunikovat spolu navzájem bez ohledu na
vzdálenost, která je odděluje. A jedno jestli jsou od sebe daleko 10 centimetrů nebo 10 miliard kilometrů.
Nějakým způsobem se zdá, že každá částice ví, co ta druhá dělá. Problém je,že takový to akt porušuje dlouho udržovanou Einstienovu zásadu, že žádná
komunikace nemůže probíhat rychleji než je rychlost světla. Ponevadž cestování rychleji než rychlost světla je stejné jako zlomení časové
bariery. Tato děsivá výhlídka způsobila, že někteří fyzici zkoušeli příjít s propracovanými teoriemi, jak uspokojivě vysvětlit Aspectův nález.
Tak například David Bohm z Londýnské univerzity veří, že Aspectův objev znamená, že objektivní realita neexistuje, a to navzdory zdání vší pevnosti
vesmíru, je v podstatě přelud, obrovský a okázalý podrobný hologram. Aby jsme porozuměli, proč Bohm činní toto překvapující tvrzení, musíme
nejdříve trochu porozumět, co je hologram. Hologram je třídemenzionální fotogragfie, vytvořená pomocí laseru.
Aby byl vytvořen hologram, předmět který je fotografován je nejprve zalit světlem laseroveho paprsku. Pak ten druhý laserový paprsek je odrazem světla
toho prvního a výsledný interferenční vzorec (oblast kde se oba laserové paprsky mísí) je zachycen na film.
Když je film vyvolán, vypadá jako nesmyslná zmeť světelných a tmavých čar. Ale jakmile je vyvinutý film osvětlen jiným laserem, objeví se
tří-dimezionální obraz původního předmětu. Tři-rozměrnost takového obrazu není jediná pozoruhodná charakteristika
hologramu. Jestliže hologram růže je rozdělen na půl a pak osvětlen laserem, každá polovina bude stále obsahovat celý obraz růže.
Vskutku, dokonce jestliže tyto poloviny budou zvovu děleny, každý kousek filmu bude vždy obsahovat menší, ale nedotčenou verzy původního obrazu.
Narozdíl od normální fotografie, každá část hologramu obsahuje všechny informace o celku.
"Celek v každé části" , jež je přirozenou vlastostí hologramu nám poskytuje úlně nový přístup k porozumění organizaci a řádu života. Po většinu své
historie, západní věda pracovala s předsudkem, že nejlepší cesta k poznání fyzikálních fenoménů, ať žáby nebo atomu, je rozpitvat je na kousky a
studovat jejich příslušné části.Hologram nás učí, že k některým věcem ve vesmíru nemůžeme přistupovat tímto způsobem. Jestliže se pokoušíme rozebrat
něco konstruované holograficky,nedostaneme kousek z kterého je to uděláno, dostaneme pouze menší celek.
Tento vhled nabídl Bohmovi jinou cestu k porozumění Aspectova objevu. Bohm věří, že důvod, proč subatomární částice jsou schopny zůstat spolu v
kontaktu, bez ohledů na oddělující vzdálenost, není proto, že si posílají nějakých druh záhadných signálů sem a tam, ale protože jejich oddělenost je
iluze. Argumentuje, že v určité hlubší úrovni reality takové částice nejsou individuálními entitami, ale jsou vlastně vyjadřením téhož základního něčeho.
Aby lidem umožil lépe si představit, co má na mysli, Bohm poskytuje následující ilustraci.
Představme si akvárium obsahující rybu. Představme si též, že nejsme schopni vidět akvárium přímo a naše vědění o tom něm a co se v něm děje, přichází z
dvou televizních kamer, jedna namířena na na předek a druhá ze strany. Jak se díváme na dva televizní monitory, možná budeme předpokládat, že ryby
na každé z obrazovek, jsou odděléné entity. Konec konců, protože kamery jsou nastaveny v různých úhlech, každý obraz bude lehce rozdílný. Ale jak budeme
pokračovat v dívání se na ty dvě ryby, posléze si uvědomíme, že zde je jistý vztah mezi nima.
Když se jedna otočí, další také udělá lehce rozdílnou, ale odpovídající otočku; když jedna směřuje dopředu, druhá vždy směřuje ke straně. Jestliže
zůstaneme nevědomí o skutečné situaci, možná dokonce dojdeme k závěru, že jedna ryba musí být okamžitě komunikovat s druhou, ale tak to jasně není.
Toto, říká Bohm, je přesně to, o co se děje mezi subatomátními částicemi v Aspectově experimetnu.
Podle Bohma, zřejmé spojení nadsvětelnou rychlostí mezi subatomárními částicemi, nám říká, že zde je hlubší úroveň reality, které se neučastníme,
mnohem komplexnější dimense za naší vlastní, která je analogická akváriu. A dodává, že se díváme na objekty, třeba jako oddělené jedna od druhé, protože
vidíme jenom část reality. Takové částice nejsou oddělené částice, ale aspekty hlubší základní jednoty, která je konečná (ultimately) jako holograf a nedělitelná jako předtím
zmíněná růže. A protože všechno ve fyzikální realitě je složeno s takových vzorů, vesmír sám je projekce, hologram.
Vedle jeho fantomové přirozenosti, takový vesmír by měl i jiné dosti překvapující rysy. Jestliže zjevná oddělenost subatomárních částic je
iluzorní, znamená to, že hlubší úrovně reality ve vesmíru jsou navzájem propojeni.Elektrony v atomu uhlíku v lidském mozku jsou spojeny se subatomovými
částicemi, které obsahuje každý losos, který plave, každé srdce, které tluče a každá hvězda, která bliká na nebi.
Vše proniká vše, ačkoli lidé můžou kategorizovat, přihrádkovat, a dále členit různé fenomény ve vesmíru, všechna rozdělení jsou umělá a všechna
příroda je jednotná pavučina.V holografickém vesmíru, čas a prostor nemůže být dále nazírány jako fundamentální. Protože pojmy jako poloha, selhává ve vesmíru, v kterém nic
není opravdu oddělené od všeho ostatního, čas a tří-dimezionální prostor, jako obraz ryby na TV monitoru, musí být názírán jako projekce tohoto
hlubšího řádu. V jeho hlubší úrovni je realita jakýsi druh superhologramu, v kterém minulost, přítomnost a budoucnost existují současně. To znamená, že s
vhodnými nástroji může být možné někdy dosáhout superholografické úrovně reality a vytrhnout výjevy z dlouho zapomenuté minulosti
Co ještě superhologram obsahuje je otevřená otázka. Dejme tomu, že superhologram je matrice (matrix), který dává zrod všemu ve vesmíru,
obsahuje každou subatomární částice, které byli nebo budou - každé utváření hmoty a energie, který je možný, od sněhových vloček ke kvasarům, od velryb
ke gamma paprskům. Může to být viděno jako druh kosmického skladiště "Všeho co je". Ačkoli Bohm připouští, že neznáme zatím žádný způsob, jak poznat, co ještě
jiného může ležet ukrytého v superhologramu. Odvažuje se též říci, že nemáme žádný důvod předpokládat, že neobsahje více. Nebo jak tvrdí, možná že
superholografická úroveň reality je jen pouhý stupeň, za ktyrým leží "nekonečnost dalšího rozvoje".
Bohm není jediný badatel, který našel důkaz, že vesmír je hologram. Standfordský neurofyziolog Karl Pribram pracoval nezávisle na poli výzkumu
mozku a též se dostal k důkazu o holografické podstatě reality. Pribram došel k holografickému modelu při uvažovaní nad hádankou jak a kde
je uložena v mozku pamět a vzpomínky. Po desetiletí dlouhých studii ukázal, že spíše než omezená na a určitou oblast, je pameť rozptýlena po celém
mozku. Po serii zásadních experimentů v roce 1920, mozkový specialista Karl Lashley objevil, že bez ohledu jako část mozku krysy odstranil, nebyl schopen
vykořenit její pamět jak provést komplexní úkol, který se naučila před operačním zákrokem. Jediný problém byl, že nikdo nebyl schopen přijít s
vysvětlením mechanismu tohoto podivného ukládání paměti, a sice to, že "celek je v každé části". Pak v roce 1960 se Pribram setkal s holografickým modelem a uvědomil si, že
našel vysvětlení, které vědci hledali. Pribram věří, že vzpomínky nejsou zakódovány v neuronech, nebo málych seskupeních neuronu, ale ve vzorcích
nervových impulsů, které křižují mozek skrz na skrz stejně tak vzory laserové interference křižují celou oblast filmu, který obsahuje
holografický obraz. Jinými slovy, Pribram věří, že mozek sám je hologram. Pribramova teorie také vysvětluje, jak lidský mozek může hromadit tolik
informací v tak malém prostoru. Bylo odhadnuto, že lidský mozek má kapacitu zapamatovat si něco v řádu kolem 10 miliard (bilionů)* bitů informací během
průměrného lidského života ( nebo přibližně ten samé množství informací obsažené v pěti svazcích Encyklopedia Britannica.)
Podobně, bylo objeveno, že vedle jeho jiných schopností, hologram vlastní ohromující kapacitu pro ukládání informací - jednoduše při změně úhlu, pod
kterým dva paprsky zasáhnou kus fotografického filmu. Tak je možné zaznamenat mnoho různých obrazů na ten samý povrch. Bylo demonstrováno, že
jeden čtvereční centimetr filmu může pojmout až 10 miliard (bilion) bitů informace. Naše záhadná schopnost rychle si vybavit jakoukoliv informaci, kterou
potřebujeme z ohromného množství uskladněných informací se stává mnohem více pochopitelnější, jestliže mozek funguje podle holografických pricipů.
Jestliže se váš přítel zeptá, aby jste mu řekli co vám příjde na mysl, když řekne slovo "zebra", nemusíte nemotorně třídit po zpátku skrze ohromné a
bunečné abecední soubory abyste dospěli k odpovědi. Namísto toho se nám vybaví asociace jako "pruhovaná", "podobná koni", a "zvíře pocházející z
Africy" , všechno nás to napadne oklamžitě. Vskutku, jedna z nejvíce udivujících věcí kolem lidského myšlenkového procesu je, že každý kus informace se zdá být okamžitě souvztažný s každým
ostatním kouskem informace. Protože každá část hologramu je nerozlučně navzájem propojená s každou další částí. Je to možná prvotřídní příklad
navzájem souvztažného systému v přírodě.
Uskladnění paměti není jediná neurofyziologická hádanka, která se stává více jasnější ve světle Pribramova holografického modelu mozku. Další je, jak
mozek může překládat lavinu frekvencí, kterou přijímá přes smysly (světelné frekvence, zvukové frekvence, a tak dále) do konkrétního světa našeho
vnímání. Kódování a dekódování frekvencí je přesně to, co hologram dělá nejlepe. Právě hologram funguje jako jakási čočka, překládací zařízení
schopné přeměnit zjevně nesmyslnou změt frekvencí do souvislého obrazu, Pribram věří, že mozek také zahrnuje čočku a užívá holografické principy,
aby matematicky konvertoval frekvence, které příjímá skrze smysly do našeho vnitřního světa vnímání.
Působivé množství důkazů naznačuje, že mozek užívá holografický princip. Proto není divu, že Pribrama teorie, získává rostoucí podporu mezi
neurofyziology.Argentinsko-italský badatel Hugo Zucarelli nedávno rozšířil holografický model do světa akustických jevů. Rozpačitý z faktu, že lidé mohou
lokalizovat zdroj zvuků, aniž by museli pohnout hlavou, i když jen naslouchají jedním uchem. Zucarelli dospěl k tomu, že holografický princip
může vyslvětlit tuto schopnost. Zucarelli také vyvinul technologii holophonického zvuku, metodu záznamu schopnou reprodukovat akustickou polohu s téměř tajemným realismem.
Pribramova víra, že naše mozky matematicky konstrují "tvrdou" reality opíráním se o vstupy z okruhů frekvencí, je také experimentálně podložena.
Bylo shledáno, že každý z našich smyslů je sensitivnější k mnohem širší řadě frekvencí, než se původně myslelo.
Výzkumníci odhalili, například, že naše zraková soustava je citlivá na zvukové frekvence, že náš smysl čichu je částečně závislý na tom, co je dnes
nazvané "osmické frekvence", a dokonce buňky v naších tělech jsou citlivé na širokou řadu frekvencí. Takový to nález nám naznačuje, že je to jenom v
holografické působnosti vědomí, že takové frekvence jsou vytříděny a rozčleněny do konvenčního způsobu vnímání.
Ale ještě překvapivější výsledek dostaneme, když spojíme Pribramův holografický model mozku spolu s teorií Davida Bohma. Co se stane? Jestliže
je hmatatelný svět jen druhotná skutečnost a co je "tam venku" je jen změt frekvencí, a jestliže je také hologram a jen vybírá určité frekvence z této
změti a pak je matematicky transformuje do smyslového vnímání, co se stane s objektivní realitou?
Řečeno zcela jednoduše, přestává existovat. Jak východní náboženství dlouho avizují, materiální svět je Mája, iluze, ačkoliv si můžeme myslet, že jsme
fyzické bytosti, pohybující se skrz fyzický svět, je to též iluze. Jsme vlastně "přijímače" plovoucí skrz kaleidoskopický oceán frekvencí, a co
my vybereme z tohoto oceánu a proměníme do fyzické skutečnosti je jen jeden kanál pro výňatek ze superhologramu.
Tento překvapující nový obraz skutečnosti, syntéza Bohmova a Pribramova pohledů, byla pojmenována jako holografické paradigma, a ačkoli mnoho vědců
se k němu postavilo se skepticismem, jiné to přitáhlo. Malá, ale rostoucí skupina výzkumníků věří, že to může být jeden z nejpřesnějších modelů
reality, ke kterému věda dosud dospěla. Více jak to, většina věří, že může řešit některá mysteria, která nebyla vědou předtím vysvětlitelná a dokonce
ustanovit paranormální jevy jako součástí přírody. Četní badatelé, včetně Bohma a Pribrama, si všimli že mnoho parapsychologický fenoménů se stává
mnohem více srozumitelnější v termínech holografického paradigmatu.
V vesmíru ve kterém individuálních mozky jsou ve skutečnosti nedělitelné části většího hologram a všechno je neskonale vzájemně propojené, telepatie
může být pouze zpřístupnění holografické úrovně. Je mnohem snažší porozumět, jak informace může cestovat, od mysli osoby "A" k mysli osoby "B" na daleké vzdálenosti a pomáhá pochopit mnoho
neřešitelných hádanek v psychologii. Zvláště Grof cítí, že holografické paradigma poskytuje model pro porozumění mnoha záhadných fenoménů, které
lidé zažívají během změněných stavech vědomí. V roce1950, zatímco vedl výzkum LSD jako psychoterapeut, Grof měl jednu pacientku, ženu, která náhle došla k přesvědčení o totožnosti ženy s druhem
prehistorického plazu. Během v průběhu její vize, ona nejen že podala detailní popis, že tento ženský znak byl vnímán jako by to bylo zapouzdřené
ve jakési formě, a všímla si též, že samci tohoto druhu měli barevný flek na straně hlavy. Co bylo pro Grofa překvapující, že ačkoli žena neměla žádnou dřívější
znalost o takových věcech, pozdější rozhovor se zoologem potvrdil, že u jistých druhů plazů, hraje barva v oblasti na hlavě vskutku důležitou úlohu
jako spouštěč sexuálních podnětů. Skutečnost této ženy nebyla ojedinělá. Během průběhů jeho výzkumů se Grof setkal s příklady pacientů indentifikující se vlastně s každým druhem na
evolučním stromě. Co více, shledal, že takové zkušenosti často obsahují tajemné zoologické detaily, které se ukazují jako přesné.
Regrese do zvířecího království nebyli jedinou hádankou psychologických fenoménů, se kterými se Grof setkal. Také měl pacienty, kteří se zdáli
proniknout do jakéhosi druhu kolektivního nebo rasového nevědomí. Lidé s malým nebo žádným vzděláním náhle daváli detailní popis pohřebních praktik z
dob Zarathustry a scén z Hinduistické mytologie. V jiné kategorii zkušeností, osoby dali přesvědčiví popis z cest mimo tělo, záblesků
budoucnosti, a regresí do zjevně minulích inkarnací.
V pozdějším výzkumu, Grof se setkal s tím samým rejstříkem fenoménů i u terapeutických sezení, které nezahrnovali užítí psychdelických látek.
Ptorože společným prvkem takových zkušeností, který se objevoval, byla transcedence individuálního vědomí za obvyklé hranice ega a omezení času a
prostoru, Grof je nazval "transpersonální zkušenosti" , a pozdních 60 letech pomohl založit větev psychologie nazývanou "transpersonální psychologie" ,
jejíž studiu se potom plně věnoval.
Ačkoli do nově založené Asociace transpersonální psychologie vstupovalo stále více podobně myslících profesionálů, a přestože se stala
transpersonální psychologie respektovanou větví psychologie, ani Grof ani ostatní nebyli shopni dlouho poskytnout vysvětlení pro takové bizarní
psychologické fenomény, kterými byli svědky. Ale to se změnilo s příchodem holografického paradigmatu.
Jak si Grof nedávno všiml, jestliže je mysl jen část kontinua, labyrint, který je spojený nejen s každou další myslí, která existuje a nebo
existovala, ale s každým atomem, organismem, a oblastí v ohromném prostoru a času, fakt , že je schopna příležitostně dělat vpády do tohoto labyrintu, a
mít transperosnální zkušenosti, se už dále nemusí zdát tak divné.
Holografické paradigma má také dopady pro takzvané tvrdé vědy jako biologie. Keith Floyd, psycholog ve Virginii, poukázal, že jestliže pevná realita je
jen holografická iluze, nemůže být déle pravdivé tvrzení, že mozek produkuje vědomí. Spíše, je to vědomí, které vytváří zdání mozku - stejně tak jako
těla a všeho kolem, co interpretujeme jako fyzické. Takový obrat v způsobu v náhledu na biologické struktury způsobil, že výzkumníci poukazují, že medicína a naše porozumění léčicímu procesu může
být též transformován holografickým paradimagmatem. Jestliže zřejmá fyzikální struktura našeho těla je jen holografická projekce vědomí, je
jasnější, že každý z nás je více zodpovědný za naše zdraví, než původní medicínské znalosti připouštějí. Co nyní nahlížíme jako zázračné uzdravení z
nemoci, může být vlastně změna ve vědomí, která se následně projeví ve změně hologramu těla.
Podobně, sporná nová lečebná technika jako je vizualizace může učinkovat stejně dobře, protože v holografické sféře myšlenkové obrazy jsou stejně
realné jako "realita". Dokonce vize a zkušenosti zahrnující "nadpřirozené" skutečnosti, se stávají vysvětlitelné holografickým paradigmatem. Ve své knize "Dary neznámých
věcí", biolog Lyall Watson popisuje jeho setkání s Indonéskou šamankou, která vykonávající rituální tanec, byla schopna vytvořit úplný háj stromů
náhle mizejících ve vzduchů. Watson líčí, že jak on a ostatní udivení diváci sledovali tu ženu, způsobila, že se stromy znovu objevili a pak zvnovu
zmizely a objevili, několikrát za sebou. Ačkoli nynější vědecké porozumění je neschopné objasnit taková dění, stávají se obhajitelné a pochopitelné jestliže "tvrdá" skutečnost je pouze
holografický projekce.
Snad se dohodneme o tom co je "tam" nebo "není tam", protože co my nazýváme shodnou realitou, je formulovano a vyjadřeno v úrovni lidského nevědomí, v
kterém všechny mysli jsou nekonečně navzájem propojeny. Jestliže toto je pravdivé, bude mít holografické paradigma hluboké důsledky,
nebot to znamená, že takové zkušenosti jako jsou Watosnova nejsou obecnou zkušeností jen proto, že naše mysli jsou programovány vírou, že to nejde. V
holografickém vesmíru nejsou žádná omezení v rozsahu v jakém můžeme měnit strukturu reality.
Co my vnímáme jako realitu je jenom plátno, čekající na nás, aby jsme na něj mohli kreslit obrazy, které chceme. Vše je možné, od ohýbání lžíce silou
mysli až po neuvěřitelné události, které zakusil Casteneda během jeho setkání s Donem Juanem, nebot magie je naše vrozené právo, ne tedy více
zázraky, to jen naše schopnost programovat realitu, jak chceme, když jsme třeba ve snu.
Vskutku, dokonce naše základní názory na realitu se stávají podezřelé, nebot v holografickém vesmíru, jak Pribram poukázal, že i náhodné údálosti musí
být viděny jako založené na holografických principech a tak i determinovány. Synchronicity nebo významné schody okolností náhle dávají smysl a všechno v
realitě tak musí být viděno jako metafora, nebot dokonce i ty největší náhody vyjadřují nějakou hlubší symetrii.
Zda-li Bohmovo a Pribramovo holografické paradigma bude přijato vědou nebo bude ignorováno zůstává otázkou, ale jisté je, že už mělo vliv na myšlení
mnoha vědců. A i kdyby bylo shledáno, že holografický model neposkytuje to nejlepší vysvětlení pro okamžitou komunikaci, která se zdá probíhat mezi
subatomárními částicemi, přinejmenším, jak poznamenal Basil Hiley, fyzik z Londýna, Aspectův objev " naznačuje, že musíme být připraveny radikálně
uvažovat o novém pohledu na realitu.