_B2SPIRIT_:
Problém je, že pro ty, kteří ještě nerozvinuli trvalé vnitřní ticho (svědka), bude takovéto uvažování/sebezpyt především otázkou intelektu. To, co hledáme tím, že necháváme být - že se pustíme, je pak také myšlenkovým objektem v mysli. Je to tedy přemýšlení o myšlenkách. Mysl hrající si s myslí. A to může trvat velmi dlouho.
Takovéto uvažování může v životě způsobit mnoho problémů - pohled, že všechno je bezvýznamné a ztrátu motivace k životu. Pokud nezažíváme alespoň trošku Toho, o čem mluvíme - svědka/ticha, pak samotný akt uznání neduality (neprojevené Jednoty) a neexistence duality (Jednoty a zároveň mnohosti) může vést k pocitům beznaděje.
Je to podobné, jako kdybychom po ptáčeti, kterému ještě nevyrostla křídla chtěli, aby skočilo z posledního patra. Pták s křídly bude tomu bez křídel říkat: "Pojď, dokážeš to. Prostě skoč. O křídla se nestarej."
Dává to smysl? Prvně musí narůst křídla, pak můžeme létat.
***
The problem is that for those who are yet to cultivate abiding inner silence (the witness) this kind of selfinquiry will be largely intellectual. That which is being sought in letting go is a thought object in the mind also. So it is thoughts about thoughts. The mind playing with the mind. It can go on for a very long time.
This kind of self-inquiry can lead to much trouble in life – an attitude of meaninglessness and a loss of motivation to engage in living. The very act of affirming non-duality (unmanifest Oneness) and the non-existence of duality (Oneness plus diversity) can lead to a sense of hopelessness if one is not experiencing at least a smidgen of the thing itself, the witness.
It is like asking a bird who is yet to grow wings to jump off the top of a building. The bird with fully developed and functioning wings will keep saying to the one with undeveloped wings, “Come on, you can do it. Just jump. Don’t worry about the wings.”
Does this make any sense? The wings have to come first. Then we can fly.
-yogani