Imho mas i jinou metodu nez pokus-omyl: studovat. Omyly nevyloucis stejne, prave proto, ze kazdy jsme individualita, nicmene spouste jich se vyhnes prave tim, ze uz je udelali jini. A naopak nekteri vyjasnili, ze tudy to jde a hodne daleko a propracovali to, a pak muzes proste jenom navazovat.
Clovek do sveta vrusta. Imho nejdulezitejsim pojmem pro tento proces je pojem zamernosti, zameru, ve smyslu smeru pohledu, smeru onoho vrustani. Zcela neomezena moc expanduje isotropne ;-) Omezeni vlastne vzdy znamena nejakou strukturu, ve smyslu kanalizace one moci. Kdyz to udelam chybne, tak udelam betonova koryta, a kdyz se strida pocasi, budu mit sucho nebo potopu. Kdyz to udelam dobre, budu mit spis krajinu, ceske luhy a haje, reka se krouti a rozleva, pritekaji k ni potucky, mokrady, baziny, stoky. V takovem prostredi lze mluvit o zivotu. Roury, to neni zivot, a naopak globalni zaplava taky neprospiva.
Jak se omezovat, abys byla schopna zit? Nevim. Vim, ze to musi vypadat jako strom, ne jako tovarna, ale jak toho dosahnout? Zamenit "musim" za "muzu", nicmene "muzu" chapat v pravem smyslu, tj. nejen "muzu vse", ale i "muzu se omezit". Muzu se zavazat na cely zivot k praci, stejne jako muzu si jen tak lenosit.
Jo a pochopitelne laska, na tu se nesmi zapomenout :-)
Velke dilo, nakolik ho chapu, je prave rozlit se uplne vsude, byt vsude a vsude stejne a uplne materializovane, nicmene byt takto vsude zcela individualne. Melír, prave kontinuum, ktere neni rozplizlosti, naopak, je totalni urcitosti vsech svych bodu, ktere neztraceji svou individualitu i pres to, ze nejsou rozpojeny, ale spojeny, ze mezi nimi neni mezera. Totalni [o/vy]mezeni, pritakani zivotu.
[ SNOP @ Magie, telepatie, mystika, nadpřirozeno, proste vše co se ve škole ještě neučí... ]