Buddha
Je zde, mnichové, cosi nezrozeného, v život nepovstalého, nezformovaného. Kdyby toho nebylo, nebylo by cesty ven z toho, co je zrozené, v život povstalé, stvořené, zformované.
Tento mír je to nejvyšší - je to ustání, oproštění se od všech motivů něčím se stávat, konec chytání se opory, svoboda, vyhasnutí lpění - to je nirvána.
Posedlý chtivostí, zmítán nenávistí a zaslepen nevědomostí, s pobloudilou myslí - tak člověk jedná ke své vlastní škodě i ke škodě druhých, tak zažívá zármutek a strast.
Kdo však odloží chtivost, nenávist a nevědomost, kdo pak nejedná ke škodě své ani ostatních, ten již nebude vystaven dalšímu utrpení, zármutku a strasti.
Takto je nirvána zde a nyní viditelná, nadčasová, vlastním vyzkoušením přítomná, jasný cíl představující, moudrými osobně prožívaná.
Ono vyhasnutí chtivosti, vyhasnutí nenávisti, vyhasnutí nevědomosti - právě to se nazývá nirvána.
Různá svědectví těch, kteří prožili první vstup do nirvány:
“Někomu připadá,
… jakoby předměty zmizely zároveň s tím, kdo je viděl.
… Jinému, jako když se nožem utnou popínavé rostliny.
… Nebo: z člověka to odpadne, jako když shodíme těžké břemeno.
… Také jako když se v ruce rozpadne, co jsme předtím drželi.
… Případně jako když uprchneme z vězení.
… Nebo jako když někdo utíká, vtom zakopne - a upadne.
… Jako když náhle sfoukneme svíčku.
… Nebo naopak jako když je najednou všude světlo.
… Uleví se, jako když ustane hádka.
… Není již co pozorovat, vše dočista ustane.”
http://ografologii.blogspot.com/2008/06/buddha.html