• úvod
  • témata
  • události
  • tržiště
  • diskuze
  • nástěnka
  • přihlásit
    registrace
    ztracené heslo?
    KERRAYoO( ) psychedelické memy ( )O๑.. ॐ ..๑O( ) psychedelic memes ( )Oo
    MUTEK
    MUTEK --- ---
    The beauty of freedom is that you do not leave a mark. The eagle in its flight does not leave a mark; the scientist does. Inquiring into this question of freedom there must be, not only the scientific observation, but also the flight of the eagle that does not leave a mark at all.

    Krishnamurti - Flight of the Eagle
    CLUMP
    CLUMP --- ---
    Whatever you say thing "is", it isn't.

    - Harold Bloom, semanticist
    SKYLAR
    SKYLAR --- ---
    enlightenment has to be rediscovered in every day of practice
    The Art of Unix Programming s odkazem na Soto Zen
    KERRAY
    KERRAY --- ---
    Seek freedom and become captive of your desires. Seek discipline and find your liberty.

    Frank Herbert
    [ HLEN @ CITATY ... aneb veci, ktere vam pomohly otevrit oci ... ]
    // puvodne tady od CRYYSTAL --- --- 15:20:08 28.7.2008
    HARDCABB
    HARDCABB --- ---
    Image Hosted by ImageShack.us
    LOOK
    LOOK --- ---
    repast z tib.buddhismu, imho to je pouzitelne i pro lidi tady ...:)


    Praxe Dzogčhenu v každodenním životě
    J.S. Dilgo Khyentse Rinpočhe

    Každodenní praxí dzogčhenu je jednoduše rozvinout naprosté bezstarostné přijetí, otevřenost všem situacím bez omezení.

    Měli bychom realizovat otevřenost jako hřiště našich emocí a jednat s lidmi bez strojenosti, manipulace a strategie.

    Měli bychom zažívat vše naplno, nikdy se nestahovat do sebe jako se svišť schovává ve svém doupěti. Tato praxe uvolňuje ohromnou energii, která je obvykle sevřená procesem udržování pevných referenčních bodů. Vztažnost (referentiality) je způsob, kterým se vzdalujeme přímému zakoušení každodenního života.

    Být bděle přítomen v okamžiku může zpočátku vzbudit strach. Ale přivítáním pocitu strachu s úplnou otevřeností protneme bariéry, vytvořené zvykovými emocionálními vzorci.

    Když se zabýváme praxí objevení prostoru, měli bychom rozvinout pocit naprostého otevření se do celého vesmíru. Měli bychom se otevřít s úplnou prostotou a nahotou mysli. Toto je mocná a běžná praxe odstranění masky obrany vlastního já.

    Neměli bychom v naší meditaci dělat rozdíl mezi vnímáním a polem vnímání. Neměli bychom být jako kočka číhající na myš. Měli bychom si uvědomit, že účelem meditace není jít “hluboko do sebe” nebo se stáhnout ze světa. Praxe by měla být svobodná a nekonceptuální, nevynucená introspekcí a koncentrací.
    Širá, nestvořená, samozářící moudrost prostoru je základem bytí – počátkem i koncem zmatku. Přítomnost bdělého vědomí v prvotním stavu nemá sklon k osvícení nebo neosvícení. Tento základ bytí, který je znám jako čistá nebo původní mysl, je zdrojem, z něhož povstávají všechny jevy. Je znám jako velká matka, jako lůno možností, z něhož se všechny věci vynořují a v němž se rozpouštějí ve své přirozené dokonalosti a absolutní spontánnosti.

    Všechny aspekty jevů jsou zcela jasné a průzračné. Celý vesmír je otevřený a volný – všechno se vzájemně prostupuje.

    Vidíme-li všechny věci jako nahé, průzračné a prosté zatemnění, není čeho dosahovat nebo co realizovat. Podstata jevů se objevuje přirozeně a je přirozeně přítomná v bdělém vědomí přesahujícím čas. Všechno je přirozeně dokonalé tak, jak to je. Všechny jevy se objevují ve své jedinečnosti jako součásti neustále se měnících struktur. Tyto struktury pulsují v každém okamžiku s významem a smyslem; ale nemá smysl lpět na takovém významu mimo okamžik, ve kterém se objevily.

    Je to tanec pěti elementů, v němž je hmota symbolem energie a energie je symbolem prázdnoty. My jsme symbolem svého vlastního osvícení. Bez úsilí nebo jakékoliv praxe, osvobození nebo osvícení je už zde.

    Praxí dzogčhenu v každodenním životě je každodenní život sám. Protože nerozvinutý stav neexistuje, není nutné chovat se nějakým speciálním způsobem nebo se pokoušet dosáhnout něčeho nad nebo mimo to, co skutečně jste. Neměl by zde být pocit úsilí o dosažení nějakého “úžasného cíle” nebo “pokročilého stavu”.

    Usilovat o takový stav je neurózou, která nás jenom podmiňuje a slouží jako překážka volného toku mysli. Měli bychom se také vyhnout přemýšlení o sobě jako o nicotných osobách – jsme přirozeně svobodní a nepodmínění. Jsme skutečně osvícení a nic nepostrádáme.

    Když se zabýváme meditační praxí, měli bychom to cítit tak přirozeně, jako jedení, dýchání a vyměšování. Praxe by se neměla stát specializovanou nebo formální událostí, naplněnou vážností a obřadností. Měli bychom si uvědomit, že meditace překračuje úsilí, výcvik, úmysly, cíle a dualitu osvobození a neosvobození. Meditace je vždy dokonalá; není potřeba cokoliv opravovat. Protože všechno, co povstává je jednoduše hra mysli jako taková, neexistuje neuspokojivá meditace a není třeba posuzovat myšlenky jako dobré nebo špatné.

    Takže bychom měli jednoduše sedět. Jednoduše zůstat na svém místě, ve své vlastní kondici takové, jaká je. Zapomenout sebevědomé pocity, neměli bychom si myslet “já medituji”. Naše praxe by měla být bez úsilí, bez napětí, beze snahy ji ovládat a beze snahy stát se “klidným”.

    Pokud zjistíme, že jsme rušeni kterýmkoliv z těchto způsobů, přestaneme meditovat a jednoduše si na chvíli odpočineme a uvolníme se. Pak znovu pokračujeme v meditaci. Jestliže máme “zajímavé zážitky”, buďto během nebo po meditaci, měli bychom se vyhnout tomu, abychom z nich dělali něco zvláštního. Trávit čas přemýšlením o zážitcích je jednoduše rozptýlení a snaha stát se zajímavým. Tyto zážitky jsou jednoduše znamením praxe a měly by být nahlíženy jako pomíjivé události. Neměli bychom usilovat o to, je znovu zažít, protože by to sloužilo jenom ke zkreslení přirozené spontánnosti mysli.

    Všechny jevy jsou naprosto nové a svěží, absolutně jedinečné a úplně prosté všech konceptů minulosti, přítomnosti a budoucnosti. Jsou zakoušeny mimo čas.

    Souvislý tok nových objevů, odhalení a inspirace, který povstává v každém okamžiku je manifestací naší jasnosti. Měli bychom se naučit vidět každodenní život jako mandalu – zářivou ozdobu zkušenosti, která vyzařuje spontánně z prázdné podstaty našeho bytí. Aspekty naší mandaly jsou každodenními objekty naší životní zkušenosti pohybující se v tanci nebo hře vesmíru. Tímto symbolismem odhalí vnitřní učitel hluboký a nejzazší smysl bytí. Proto bychom měli být přirození a spontánní, chápat a učit se ze všeho. To nám umožní vidět ironickou a zábavnou stránku událostí, které nás obvykle rozčilují.

    V meditaci můžeme vidět skrze iluzi minulosti, přítomnosti a budoucnosti – naše zkušenost se stane nepřerušeným teď. Minulost je pouze nespolehlivou vzpomínkou drženou v přítomnosti. Budoucnost je jenom projekcí našich přítomných představ. Přítomnost sama mizí jakmile se ji pokusíme uchopit. Tak proč se obtěžovat úsilím vytvářet zdání pevného základu?

    Měli bychom se osvobodit od minulých vzpomínek a předpojatostí meditace. Každý moment meditace je úplně jedinečný a plný možností. V takových chvílích nebudeme schopni posuzovat svou meditaci ve smyslu minulých zkušeností, suché teorie nebo pusté rétoriky.

    Ponořit se prostě přímo do meditace právě teď, celou svou bytostí, bez váhání, nudy nebo vzrušení, je osvícením.
    DAJDALOS
    DAJDALOS --- ---
    DAJDALOS
    DAJDALOS --- ---
    Stát, který svěří svou obranu cizincům, vydává se jim na pospas: k starosti, jak se zbavit nepřátel, přidává si mnohem větší starost, jak se zbavit přátel.

    -Vojtěch Zamarovský, Dějiny psané Římem, 361 s.-
    DAJDALOS
    DAJDALOS --- ---
    .. PANE, VÍME, ŽE NENÍ URČENÝ ŘÁD, KROMĚ TOHO, KTERÝ SAMI STVOŘÍME..
    Azraelův výraz se nezměnil.
    NENÍ NADĚJE, JEN MY. NENÍ MILOSRDENSTVÍ, JEN MY. NENÍ SPRAVEDLNOST. JSME JEN MY.
    Oblohu vyplnila tmavá, smutná tvář.
    VŠECHNY VĚCI, KTERÉ JSOU, JSOU NAŠE. ALE MUSÍME SE STARAT, MÍT PÉČI. PROTOŽE KDYŽ NEBUDEME MÍT PÉČI, NEEXISTOVALI BYCHOM. KDYBYCHOM NEEXISTOVALI, PAK BY NEEXISTOVALO NIC, JEN SLEPÉ ZAPOMNĚNÍ.

    -Terry Pratchett, Sekáč, 333 s.-
    KORNY
    KORNY --- ---
    Když ryba plave, plave dál a dál a voda nemá nikde konce. Když pták letí, letí dál a obloha nikde nekončí. Od nejstarších dob se nikdy nevyskytla ryba, která vyplavala z vody, ani pták, který by vylétl z oblohy. Když ryba potřebuje málo vody, použije jí jen málo, když ji potřebuje mnoho, vezme si jí mnoho. Tak je špička její hlavy vždy na vnějším rozhraní (jejího životního prostoru). Kdyby pták někdy vyletěl za toto rozhraní, zemře, a stejně tak ryba. A zároveň pták i ryba jsou tvořeni, žiti životem. Tak jsou zde ryba, voda a život, a všechno to trojí se utváří navzájem.
    Avšak kdyby žil pták, který by chtěl nejdříve zjistit rozměry oblohy, nebo kdyby ryba chtěla nejprve změřit rozlehlost vody - a teprve pak by chtěli letět nebo plavat, nenašli by nikdy svou cestu na obloze nebo ve vodě.

    Šobogenzo
    JOHNY_V
    JOHNY_V --- ---

    (requiem pro psa)
    OOHN
    OOHN --- ---
    TADEAS
    TADEAS --- ---
    It might be good to add that the experience of non-duality will always be a paradox in concept, because it cannot be captured by the mind.

    Does the phrase "stillness in action" make any sense? Maybe not. But that is what the experience of non-duality is. It is not a sterile condition, detached from life. It is just the opposite. It is the fullest possible engagement in an unending flow of Love, because we are That in everything we see everywhere we go. It is unity lived in diversity. More paradoxical words...

    We often hear that non-duality is non-existence and that nothing else is really happening. This boggles the mind too, no doubt, because it defies our everyday experience. Personally, I think the "nothing is happening" description is a poor way to explain it, because it tends to place people in denial of their direct perception of life. This is not healthy. It is non-duality based on a divisive thought. That makes no sense at all. It is the very thing it is denying -- a dualistic view!

    If we are going to speak in paradoxes, let it be in ones that include our everyday experiences, and not denying them. It is only a matter of expanding our perception. Then we gradually come to see the unity in all things -- the appearance of duality residing and playing within non-duality. Then we come to know we are stillness in action, and we don't have to be embarrassed about it, deny it, or pretend it isn't there. It is what it is.

    The nature and flow of life can't be negated by philosophical proclamations or games of logic. But it can be directly perceived and lived in non-duality without even thinking about it. That is the "immovable and moving" silent witness "seeing and being seen" in all that is, and there is no fear in that. It is freedom.

    Regardless of the descriptions we may come up with for non-duality, the actual experience of it will not be changed. It is an evolution in functioning of the nervous system that is accessible to everyone. We may as well use descriptions that are inclusive and inspire us to take the journey of expanding our perception, rather than attempting to deny everything that is going on around us. The latter, when taken as a singular approach, is a very tough road to hoe.

    The interesting thing is that yoga can easily accommodate advaita, but advaita sometimes has a hard time accommodating yoga. What's that about?

    - Yogani
    BROZKEFF
    BROZKEFF --- ---
    O zvrácené kauzalitě: "Žijte následek a dostaví se příčina". --Anonym
    ;)
    Kliknutím sem můžete změnit nastavení reklam