psychedelickej mem to neni, ale nevim kam jinam s tim..

The Olympics don't mean shit. It doesn't matter if that oaf Phelps is winning shitloads of medals, it doesn't matter that we will lose to the Chinese in total number of golds. The Olympics are nothing more than a giant bullshit propaganda machine for retards. Go outside and achieve something on your own.

ja jsem se treba hafo veci naucil ze zivota - treba pobyvani v Pritomnosti. vytaceli jsme s tchanem med v kocovnem voze. ma tam 12 silnych vcelstev, vezme to tak vzdycky 10-12 hodin prace. bylo to zaparkovane na miste, kam cely den svitilo slunce, takze ve voze bylo tak 45 stupnu. bylo to uz posledni toceni, takze vcely nemely moc pastvu a drzely se vevnitr. byly vsude, na nic se nedalo bez rukavic sahnout, ze stropu visely chuchvalce, topily se v medometu, v kybliku, vsecko bylo umatlane od medu, nedalo se poradne sednout, protoze lezly po kalhotach a hned jsi dostal zihadlo do prdele.. rikal jsem si, kurva jeste tri hodiny, to tu zdechnu, bylo to absurdni, kroutil jsem se jako had, abych unikl z te situace, abych premostil ty tri hodiny, ale nebylo kam utect. byl tu jen ledovec nehybneho vlekouciho se casu. tri hodiny zasranych vcel a hicu. mysl na to tlacila, natahovala se do doby, kdy uz bude klid, chtel jsem to vsechno kolem sebe rozmlatit, myslel jsem ze se zblaznim, nenavidel jsem toho stareho hajzla, ktery si vedle za zastenou pobrukoval a podaval porad dalsi a dalsi ramky zajebane vickama pres celou plochu. Dalo se to velmi dobre identifikovat, co je to ta strast. Pak jsem si vsiml, ze to jde i jinak, ze tato rovnice ma reseni. to reseni bylo vysrat se na vsechno krome preziti jedineho okamziku - tohoto okamziku, stale znovu a znovu. v tom okamziku mysl stala, nebyly zadne myslenky, intelekt byl pouzitelny - na zavolani, byl to velmi uvolnujici stav, spontanni, maximalne energeticky usporny, skutecna reakce na skutecny stav okoli. dnes si ho mohu vyvolat v podstate kdykoliv. nekdy, kdyz to ale nejde, protoze jsem "v pohybu" aniz bych si uvedomil, ze dosahovani je v primem rozporu s tim, co hledam, vzpomenu si ta ten vuz a na to "prijeti". chapiso?...

(KUATO)

Každý člověk, ať dělá jakoukoliv věc, se dle určitého tajného zákona spojuje se skupinou lidí, která projevuje tu samou činnost a takto se do této skupiny zapojuje. Například když nastoupíme do zaměstnání, zapojíme se do tzv. egregoru skupiny pracujících. Když jsme ještě byli na škole, rezonovali jsme se všemi studenty. Podle toho jsme i určitým způsobem prožívali svůj život, neboť jsme byli napojeni na příslušnou skupinovou energii. Mnoho lidí si toto neuvědomuje, ale lze snadno vidět, jak se transformují, jakmile se napojili na novou skupinovou energii, na jiné podvědomí. Ačkoliv existuje určité globální podvědomí, jsou i jeho jednotlivé části, podle toho, do jaké skupiny se zařadíme. Funguje to, i když si to sami nepřejeme. Můžete si např. neustále připadat jako student, nastoupíte sice do zaměstnání, ale pořád máte srdce studenta. Ovšem i přesto se zařazujete do skupiny pracujících a začnete mít starosti pracujících lidí. Dalším příkladem mohou být třeba manželé. Dva lidé, kteří byli nejdříve velmi dobrými přáteli, měli se rádi, pak se z nich stali milenci, milovali se, a nakonec se stali manžely. A najednou, aniž by měli nějaké vlastní starosti, začnou se zapojovat do věcí a starostí skupiny manželských párů, protože jsou již v jiné skupině než předtím.

Člověk by musel mít ohromnou sílu, aby odolal tomuto skupinovému působení. Dobře to lze vidět například na někom, kdo přijde o zaměstnání. Bude smutný, může si i naříkat, apod. Ale proč? Je sice stále stejnou osobou, ale už není v té pracovní energii, v jaké dříve, najednou se zapojuje do zcela jiné energie. Díky tomu se může začít chovat líněji, pracuje méně a méně, anebo už nepracuje vůbec. Stejně jako lidé ve skupině nezaměstnaných, kteří také nepracují. Napojí se prostě na energie těchto lidí. A stejné pravidlo platí i na duchovní cestě. Lidé, kteří se stanou součástí duchovní skupiny, se zapojují do skupiny duchovních lidí a mohou se duchovně vyvíjet. Ti kteří se nezapojí to nijak neovlivní.

Stejné je to i s láskou. Lidé, kteří milují, se zapojují do egregoru všech lidí, kteří milují nebo někdy milovali. Když začínáme milostný vztah, budeme v něm mít i trochu z Romea a Julie, Alexandra a Kleopatry, zkrátka ze všech, kteří jsou přítomni ve skupině milujících, protože je tu určitá skupinová energie, do které se zapojujeme. A ta v nás v dané chvíli určitým jemným způsobem zanechá malou, takřka nepatrnou stopu. Ale již bude v nás. Tím, že se dokážeme zapojit do této nové skupiny se můžeme velmi obohatit. I přesto, že naše emoce zůstanou jedinečné a specifické pouze pro nás, existuje zároveň i něco společného. Určitá láska, která nás spojuje, i když ji každý bude projevovat svým vlastním způsobem.

Zdroj: http://www.jogin.cz/Laska-v-duchovnim-paru/
ps: ale ten článek je super celý :)

...

He proceeded to demonstrate his personal cure for trolling, the Theory of the Green Hair.

“You have green hair,” he told me. “Did you know that?”

“No,” I said.

“Why not?”

“I look in the mirror. I see my hair is black.”

“That’s uh, interesting. I guess you understand that you have green hair about as well as you understand that you’re a terrible reporter.”

“What do you mean? What did I do?”

“That’s a very interesting reaction,” Fortuny said. “Why didn’t you get so defensive when I said you had green hair?” If I were certain that I wasn’t a terrible reporter, he explained, I would have laughed the suggestion off just as easily. The willingness of trolling “victims” to be hurt by words, he argued, makes them complicit, and trolling will end as soon as we all get over it.

...

http://www.nytimes.com/2008/08/03/magazine/03trolls-t.html?hp=&pagewanted=all

A serpent dwelt in a certain locality. No one dared to pass by that way, for whoever did so was instantaneously bitten to death by that serpent. Once a holy man passed by. As usual the serpent pursued that sage with a view of biting him, but when it approached the holy man, it lost all its ferocity and was over-powered by his gentleness.
Seeing the snake, the holy man said, “Well, friend, do you want to bite me?” The snake was abashed and made no reply. At this the sage said again, “Hearken, friend, do not injure anyone in future.” The snake bowed and nodded assent. After the sage had gone his own way, the snake entered its hole, and thenceforth began to live a life of innocence and purity without even wishing to harm anyone.
In a few days the snake had lost all its venom and was no more dangerous, and so people began to tease it. Some pelted stones at it and others dragged it mercilessly by the tail. Thus there was no end to its troubles. Fortunately, sometime after, the sage again passed that way seeing the bruised and battered condition of the poor snake, was very much moved to pity and inquired about the cause of its distress.
At this the snake replied. “Sir, I have been reduced to this state, because I have not been injuring anyone since I received your instruction. But alas! They are so merciless!”
The sage smilingly said “Dear friend, I only advised you not to bite anyone, but I never asked you not to hiss and frighten others. Although you should not bite any creature, still you should keep every one at a considerable distance from you by hissing.”

Ramakrishna Paramahamsa

necetl jsem, ale zaujalo me: Alfred Jules Emile Fouillee - The Evolution of Idea-Forces

The French psychologist Fouillee remarked that pure ideas do not exist: each one has an energetic aspect. Consequently, every idea tends to actualize itself and would do so completely, were it not for the existence and pressure of many other ideas, differing and often opposed to it, which also tend to actualize themselves.

The beauty of freedom is that you do not leave a mark. The eagle in its flight does not leave a mark; the scientist does. Inquiring into this question of freedom there must be, not only the scientific observation, but also the flight of the eagle that does not leave a mark at all.

Krishnamurti - Flight of the Eagle

Whatever you say thing "is", it isn't.

- Harold Bloom, semanticist

enlightenment has to be rediscovered in every day of practice
The Art of Unix Programming s odkazem na Soto Zen

zenove lego



[ SIGY @ kresleny stripy :: garfield, dilbert, red meat, wulffmorgenthaler, calvin & hobbes, unseen, mutts a dalsi! ]

Seek freedom and become captive of your desires. Seek discipline and find your liberty.

Frank Herbert
[ HLEN @ CITATY ... aneb veci, ktere vam pomohly otevrit oci ... ]
// puvodne tady od CRYYSTAL --- --- 15:20:08 28.7.2008

repast z tib.buddhismu, imho to je pouzitelne i pro lidi tady ...:)


Praxe Dzogčhenu v každodenním životě
J.S. Dilgo Khyentse Rinpočhe

Každodenní praxí dzogčhenu je jednoduše rozvinout naprosté bezstarostné přijetí, otevřenost všem situacím bez omezení.

Měli bychom realizovat otevřenost jako hřiště našich emocí a jednat s lidmi bez strojenosti, manipulace a strategie.

Měli bychom zažívat vše naplno, nikdy se nestahovat do sebe jako se svišť schovává ve svém doupěti. Tato praxe uvolňuje ohromnou energii, která je obvykle sevřená procesem udržování pevných referenčních bodů. Vztažnost (referentiality) je způsob, kterým se vzdalujeme přímému zakoušení každodenního života.

Být bděle přítomen v okamžiku může zpočátku vzbudit strach. Ale přivítáním pocitu strachu s úplnou otevřeností protneme bariéry, vytvořené zvykovými emocionálními vzorci.

Když se zabýváme praxí objevení prostoru, měli bychom rozvinout pocit naprostého otevření se do celého vesmíru. Měli bychom se otevřít s úplnou prostotou a nahotou mysli. Toto je mocná a běžná praxe odstranění masky obrany vlastního já.

Neměli bychom v naší meditaci dělat rozdíl mezi vnímáním a polem vnímání. Neměli bychom být jako kočka číhající na myš. Měli bychom si uvědomit, že účelem meditace není jít “hluboko do sebe” nebo se stáhnout ze světa. Praxe by měla být svobodná a nekonceptuální, nevynucená introspekcí a koncentrací.
Širá, nestvořená, samozářící moudrost prostoru je základem bytí – počátkem i koncem zmatku. Přítomnost bdělého vědomí v prvotním stavu nemá sklon k osvícení nebo neosvícení. Tento základ bytí, který je znám jako čistá nebo původní mysl, je zdrojem, z něhož povstávají všechny jevy. Je znám jako velká matka, jako lůno možností, z něhož se všechny věci vynořují a v němž se rozpouštějí ve své přirozené dokonalosti a absolutní spontánnosti.

Všechny aspekty jevů jsou zcela jasné a průzračné. Celý vesmír je otevřený a volný – všechno se vzájemně prostupuje.

Vidíme-li všechny věci jako nahé, průzračné a prosté zatemnění, není čeho dosahovat nebo co realizovat. Podstata jevů se objevuje přirozeně a je přirozeně přítomná v bdělém vědomí přesahujícím čas. Všechno je přirozeně dokonalé tak, jak to je. Všechny jevy se objevují ve své jedinečnosti jako součásti neustále se měnících struktur. Tyto struktury pulsují v každém okamžiku s významem a smyslem; ale nemá smysl lpět na takovém významu mimo okamžik, ve kterém se objevily.

Je to tanec pěti elementů, v němž je hmota symbolem energie a energie je symbolem prázdnoty. My jsme symbolem svého vlastního osvícení. Bez úsilí nebo jakékoliv praxe, osvobození nebo osvícení je už zde.

Praxí dzogčhenu v každodenním životě je každodenní život sám. Protože nerozvinutý stav neexistuje, není nutné chovat se nějakým speciálním způsobem nebo se pokoušet dosáhnout něčeho nad nebo mimo to, co skutečně jste. Neměl by zde být pocit úsilí o dosažení nějakého “úžasného cíle” nebo “pokročilého stavu”.

Usilovat o takový stav je neurózou, která nás jenom podmiňuje a slouží jako překážka volného toku mysli. Měli bychom se také vyhnout přemýšlení o sobě jako o nicotných osobách – jsme přirozeně svobodní a nepodmínění. Jsme skutečně osvícení a nic nepostrádáme.

Když se zabýváme meditační praxí, měli bychom to cítit tak přirozeně, jako jedení, dýchání a vyměšování. Praxe by se neměla stát specializovanou nebo formální událostí, naplněnou vážností a obřadností. Měli bychom si uvědomit, že meditace překračuje úsilí, výcvik, úmysly, cíle a dualitu osvobození a neosvobození. Meditace je vždy dokonalá; není potřeba cokoliv opravovat. Protože všechno, co povstává je jednoduše hra mysli jako taková, neexistuje neuspokojivá meditace a není třeba posuzovat myšlenky jako dobré nebo špatné.

Takže bychom měli jednoduše sedět. Jednoduše zůstat na svém místě, ve své vlastní kondici takové, jaká je. Zapomenout sebevědomé pocity, neměli bychom si myslet “já medituji”. Naše praxe by měla být bez úsilí, bez napětí, beze snahy ji ovládat a beze snahy stát se “klidným”.

Pokud zjistíme, že jsme rušeni kterýmkoliv z těchto způsobů, přestaneme meditovat a jednoduše si na chvíli odpočineme a uvolníme se. Pak znovu pokračujeme v meditaci. Jestliže máme “zajímavé zážitky”, buďto během nebo po meditaci, měli bychom se vyhnout tomu, abychom z nich dělali něco zvláštního. Trávit čas přemýšlením o zážitcích je jednoduše rozptýlení a snaha stát se zajímavým. Tyto zážitky jsou jednoduše znamením praxe a měly by být nahlíženy jako pomíjivé události. Neměli bychom usilovat o to, je znovu zažít, protože by to sloužilo jenom ke zkreslení přirozené spontánnosti mysli.

Všechny jevy jsou naprosto nové a svěží, absolutně jedinečné a úplně prosté všech konceptů minulosti, přítomnosti a budoucnosti. Jsou zakoušeny mimo čas.

Souvislý tok nových objevů, odhalení a inspirace, který povstává v každém okamžiku je manifestací naší jasnosti. Měli bychom se naučit vidět každodenní život jako mandalu – zářivou ozdobu zkušenosti, která vyzařuje spontánně z prázdné podstaty našeho bytí. Aspekty naší mandaly jsou každodenními objekty naší životní zkušenosti pohybující se v tanci nebo hře vesmíru. Tímto symbolismem odhalí vnitřní učitel hluboký a nejzazší smysl bytí. Proto bychom měli být přirození a spontánní, chápat a učit se ze všeho. To nám umožní vidět ironickou a zábavnou stránku událostí, které nás obvykle rozčilují.

V meditaci můžeme vidět skrze iluzi minulosti, přítomnosti a budoucnosti – naše zkušenost se stane nepřerušeným teď. Minulost je pouze nespolehlivou vzpomínkou drženou v přítomnosti. Budoucnost je jenom projekcí našich přítomných představ. Přítomnost sama mizí jakmile se ji pokusíme uchopit. Tak proč se obtěžovat úsilím vytvářet zdání pevného základu?

Měli bychom se osvobodit od minulých vzpomínek a předpojatostí meditace. Každý moment meditace je úplně jedinečný a plný možností. V takových chvílích nebudeme schopni posuzovat svou meditaci ve smyslu minulých zkušeností, suché teorie nebo pusté rétoriky.

Ponořit se prostě přímo do meditace právě teď, celou svou bytostí, bez váhání, nudy nebo vzrušení, je osvícením.

http://www.thatgamecompany.com/flow.html
http://intihuatani.usc.edu/cloud/flowing/flowhelp.htm

Stát, který svěří svou obranu cizincům, vydává se jim na pospas: k starosti, jak se zbavit nepřátel, přidává si mnohem větší starost, jak se zbavit přátel.

-Vojtěch Zamarovský, Dějiny psané Římem, 361 s.-

.. PANE, VÍME, ŽE NENÍ URČENÝ ŘÁD, KROMĚ TOHO, KTERÝ SAMI STVOŘÍME..
Azraelův výraz se nezměnil.
NENÍ NADĚJE, JEN MY. NENÍ MILOSRDENSTVÍ, JEN MY. NENÍ SPRAVEDLNOST. JSME JEN MY.
Oblohu vyplnila tmavá, smutná tvář.
VŠECHNY VĚCI, KTERÉ JSOU, JSOU NAŠE. ALE MUSÍME SE STARAT, MÍT PÉČI. PROTOŽE KDYŽ NEBUDEME MÍT PÉČI, NEEXISTOVALI BYCHOM. KDYBYCHOM NEEXISTOVALI, PAK BY NEEXISTOVALO NIC, JEN SLEPÉ ZAPOMNĚNÍ.

-Terry Pratchett, Sekáč, 333 s.-

Když ryba plave, plave dál a dál a voda nemá nikde konce. Když pták letí, letí dál a obloha nikde nekončí. Od nejstarších dob se nikdy nevyskytla ryba, která vyplavala z vody, ani pták, který by vylétl z oblohy. Když ryba potřebuje málo vody, použije jí jen málo, když ji potřebuje mnoho, vezme si jí mnoho. Tak je špička její hlavy vždy na vnějším rozhraní (jejího životního prostoru). Kdyby pták někdy vyletěl za toto rozhraní, zemře, a stejně tak ryba. A zároveň pták i ryba jsou tvořeni, žiti životem. Tak jsou zde ryba, voda a život, a všechno to trojí se utváří navzájem.
Avšak kdyby žil pták, který by chtěl nejdříve zjistit rozměry oblohy, nebo kdyby ryba chtěla nejprve změřit rozlehlost vody - a teprve pak by chtěli letět nebo plavat, nenašli by nikdy svou cestu na obloze nebo ve vodě.

Šobogenzo