Don't waste time talking to people who don't want to hear what you have to say. Or who are watching TV. Interact with others who are in motion.

Když jógin volí askezi, tantrik zakládá rodinu. Když jógin uniká všem zvukům, tantrik medituje zásadně ve společnosti, na tržišti nebo v práci. Možná jógini makaj celej život jak barevný jenom proto, aby se v příštím životě narodili jako tantrici, kdo ví:-)

[ KALIPH @ Šrí Ramana Maháriši - cesta Vičáramargy ]

http://ografologii.blogspot.com/2009/02/katie-byron.html
Milovat to, co je

Byron Kathleen Reidová, obchodnice a matka žijící uprostřed pouště v jižní Kalifornii, začala po třicítce trpět těžkými depresemi. Během následujícího desetiletého období se její depres prohloubily, až nakonec poslední dva roky téměř neopouštěla lůžko a vážně pomýšlela na sebevraždu. Pak jednoho rána dospěla Katie (jak se jí říká) uprostřed nejhlubších depresí k uvědomění, které změnilo její život. Najednou viděla, že přesvědčení, že něco by mělo být jiné, než je ("Můj manžel by mě měl více milovat," "Mé děti by mi měly projevovat více vděku"), jí přináší utrpení, ale že když se podobnými myšlenkami nezaobírá, cítí mír. Uvědomila si, že zdrojem jejích depresí není svět kolem ní, nýbrž její postoj ke světu kolem sebe. V záblesku pochopení Katie viděla, že naše snaha najít štěstí se ubírá nesprávným směrem - místo abychom beznadějně usilovali o to, aby se svět přizpůsobil našim představám o tom, jaký by "měl" být, můžeme tyto představy podrobit zkoumání a dotazování, jehož výsledkem je, že přijmeme realitu takovou, jaká je, a tak zažijeme nepředstavitelnou svobodu a radost. Katie vymyslela jednoduchou, avšak účinnou metodu dotazování, nazvanou Work, která pomohla uvést tuto transformaci do praxe. Výsledkem bylo, že žena upoutaná na lůžko a pomýšlející na sebevraždu se proměnila v člověka naplněného láskou ke všemu, co život přináší. Katieino pochopení zákonů mysli odpovídá nejnovějším poznatkům získaným v kognitivní psychologii a její Work je srovnáván se Sókratovými dialogy, učením buddhismu, a programy dvanácti kroků. Avšak Katie vyvinula svou metodu bez jakýchkoli znalostí náboženství či psychologie. Work je založen pouze na přímé zkušenosti jedné ženy o tom, jak utrpení vzniká a jak je lze ukončit. Je překvapivě jednoduchý a dostupný každému bez rozdílu věku a původu a nepotřebujete k němu nic víc než papír, tužku a otevřenou mysl. Katie si okamžitě uvědomila, že předávat lidem svůj vhled nebo odpovědi má minimální hodnotu. Místo toho jim nabízí proces, který jim může poskytnout jejich vlastní odpovědi. První zájemci, kteří použili její metodu, se shodovali v tom, že Work transformoval jejich život, a Katie začala brzy dostávat pozvánky, aby jej učila i ostatní veřejnost.

...

Tento článek je výtahem z knihy Milovat to, co je.

Vítejte ve Worku.


Co je, je

Trpíme pouze tehdy, když jsme přesvědčeni o něčem, co je v rozporu s tím, co existuje. Když je mysl naprosto čistá, pak to, co existuje, je tím, co chceme. Pokud si přejete, aby skutečnost byla jiná, než je, je to něco podobného, jako byste učili kočku štěkat. I kdybyste se třeba rozkrájeli, nakonec na vás kočka nevinně pohlédne a řekne: "Mňau". Chtít, aby skutečnost byla jiná, než je, k ničemu nevede. Přesto když se budete pozorovat, zjistíte, že podobnými myšlenkami se zaobíráte stokrát denně. "Lidé by k sobě měli být milejší." "Děti by se měly chovat slušně." "Můj manžel (moje manželka) by se mnou měl (měla) souhlasit." "Měla bych být hubenější (hezčí, úspěšnější)."

Skrze tyto myšlenky se různými způsoby projevuje naše touha, aby skutečnost byla jiná, než je. Pokud vás toto zjištění deprimuje, je to v pořádku. Veškerý stres, který pociťujeme, vzniká tím, že se bouříme proti tomu, co je.

Lidé, kteří se s Workem teprve seznamují, mi často říkají: "Kdybych se přestal bouřit proti realitě, ochromilo by mne to. Pokud budu realitu bez odporu přijímat, stanu se pasivním. Mohu dokonce ztratit touhu jednat." Odpovídám jim otázkou: "Jak můžete vědět, že to tak je?" Co je více ochromující? - "Kéž bych nebyl přišel o práci," nebo: "Přišel jsem o práci; jaké jsou moje další možnosti?"

Work nám ukazuje, že to, o čem si myslíte, že se nemělo stát, se stát mělo. Mělo se to stát prostě proto, že se to stalo, a můžete si myslet, co chcete, stejně to nezměníte. To neznamená, že budete se vším souhlasit a omlouvat to. Znamená to pouze, že dokážete nahlížet skutečnost bez odporu a beze zmatků, do kterých vás uvrhuje váš vnitřní boj. Nikdo si nepřeje, aby jeho děti onemocněly, či aby se stal obětí dopravní nehody; když však k něčemu takovému dojde, jak vám pomůže, když se proti tomu budete vnitřně bouřit? A přesto to děláme, protože nevíme, jak se svým odporem skoncovat.

Miluji to, co je, ne proto, že jsem duchovním člověkem, ale protože mě bolí, když odporuji realitě. To, že je skutečnost dobrá taková, jaká je, poznáme podle toho, že když se s ní přeme, jsme v napětí a zažíváme frustraci. Necítíme se ani přirozeně, ani vyrovnaně. Když přestaneme realitě vzdorovat, podnikáme jednoduché kroky, vyplývající jeden ze druhého, jednáme laskavě a beze strachu.

...

RAVNOS: Dominika Dery, článek v časopise Proměny, zima 2008-9

"If you have to ask, you'll never know."

Louis Armstrong

"Still round the corner there may wait, A new road or a secret gate."

— J.R.R. Tolkien

"You have to remember that your brain is just a bunch of cells. I look at the cells as a bunch of little children. Some little children I want to play with, and there are other little children that I dont really like what they do, so I just dont play with them. Anybody can do that. You know, the thing about cells is that the more you let them do what they do, the more they do it without you having to tell them to do it.

And that's the beauty of it. When you pay attention to what's going on in your brain, and you take responsibility for the circuitry you are running, you make the rules of a new game. Just pay attention to what you are thinking. You are not your thoughts. Your thoughs are created by a tiny group of cells a size of a peanut, sitting in your left hemisphere. Many of us let that little peanut rule our lives. You have to recognize, that it is just a group of cells that is designed to tell stories, so that we feel safe in the external world. You are not your thoughs. Pay attention to your thoughts and decide if those are thoughts that are creating the kind of life you want created. If it's not, change your thoughts. It's really that simple."



http://www.oprah.com/article/spirit/inspiration/pkgoprahssoulserieswebcast/20080512_oaf_oss_jboltetaylor

[ GEM @ MEDITACE ]

vyborna metafora, dejte si ji, obdelnici

Buddha wasn´t a Buddhist.

Fear is the Opposite of Faith

faith is the opposite of fear?

Fear Is Nothing More Than Faith In The Devil

Only Thing We Have to Fear Is Fear Itself

The only thing we have to fear is the ‘culture of fear’ itself

Phobia:When Fear is a Disease

Fear is an emotional response to threats and danger. It is a basic survival mechanism

When fear is the motivator

Michelle Obama In Phoenix: "Fear Is A Useless Emotion"

======

myslim ze se s tim strachem moc nadela. jsme pod vlivem archetypu Hrdiny, cela nase kultura. strach je proste strach, no a co.

DARJEEL:
Litany against fear - Wikipedia, the free encyclopedia

I must not fear.
Fear is the mind-killer.
Fear is the little-death that brings total obliteration.
I will face my fear.
I will permit it to pass over me and through me.
And when it has gone past I will turn the inner eye to see its path.
Where the fear has gone there will be nothing.
Only I will remain.

another Bene Gesserit mantra ( btw, "Fear is the mind killer" is a phrase from Aldous Huxley's novel Island, published in 1962 ( three years before Dune was published- but it's probably been used even a thousand times BC ). )

( on the other hand its T. S. Eliot and his "I will show you fear in a handful of dust". )

Tohle by se blackmoreove libilo, stary dobry mem v novem a lakavejsim havu!

http://www.thebricktestament.com/

mozna jeste jak tu probihal ten Tolle:

Moc pritomneho okamziku


http://i.nyx.cz/files/00/00/02/04/204601_676d81ca0a34d04fc33d.pdf



(via SCHWEPZ, diky)

SKAFF: Mohinder, serial Heroes :D

PRAVÉ POZNÁNÍ SE SKRÝVÁ
VE ŠKVÍŘE MEZI NOHAMA REALITY.
(Jaroslav A. Polák)

YMLADRIS: s těmi černochy mi to připomnělo klasický text Marshalla McLuhana z rozhovoru pro Playboy. Vložím zde delší citaci, protože je dodnes zajímavá k zamyšlení:

Marshall McLuhan v rozhovoru pro Playboy (1969)


Playboy: Jste pro legalizaci marihuany a halucinogenních drog?

Marshall McLuhan: Na mém osobním názoru nezáleží, protože všechna taková zákonná omezení jsou neúčinnými a nevyhnutelně uvadnou. Drogy lze v retribaiizované společnosti zakázat asi tak snadno, jako lze v mechanické kultuře postavit mimo zákon hodiny. Mladí budou pokračovat v dopování, bez ohledu na to, kolik z nich skončí ve vězení, a taková zákonná omezení představují pouze kulturní útok a pomstu umírající kultury na kultuře, která ji nahrazuje.
Když už mluvím o umírající kultuře, není náhodou, že v Americe drogy hodně užívali indiáni a potom černoši, a jedni i druzí mají v tomto přechodném věku velkou kulturní výhodu — zůstali totiž blízko svým kmenovým kořenům. Kulturní útok bílé Ameriky proti černochům a indiánům není založen na barvě kůže a na víře v radikální nadřazenost, ať už se skrývá za jakoukoli ideologií. Zmíněný útok vychází z vědomí bílého muže, že černoch a indián, jako lidé hluboko zakořenění v rezonujícím prostoru diskontinuálního, vzájemně provázaného kmenového světa, jsou ve skutečnosti fyzicky a společensky nadřazeni fragmentámímu, odcizenému a disocio-vanému člověku západní civilizace. Takové poznání míří do srdce celého hodnotového systému bílého člověka, nevyhnutelně plodí násilí a genocidu. Je smutným osudem černochů a indiánů, že jsou kmenovými lidmi fragmentárni kultury, lidmi narozenými spíše předčasně než opožděně za svou dobou.

P.: Jak to myslíte?

McL.: Myslím tím, že přesně v té době, kdy se bílá mladší generace vrací ke kmenovosti a všeobecnosti, jsou černoši a indiáni pod ohromným sociálním a ekonomickým tlakem, jenž je nutí jít opačným směrem: civilizovat se a specializovat se, vyrvat své kmenové kořeny, zrovna když zbytek společnosti své kořeny znovu objevuje. Dlouho byli v naprosto podřízeném socioekonomickém postavení a nyní je nutíme k tomu, aby získali vzdělání jako předpoklad k zaměstnání ve starém mechanickém servisním prostředí hardwaru, místo aby se přizpůsobili novému kmenovému prostředí softwaru, nebo elektrickým informacím, jak to dělají bílí mladí lidé ze střední vrstvy. Není třeba říkat, že to působí velikou psychickou bolest, která obratem přerůstá v hořkost a násilí. To můžeme vidět v mikrosvetě drogové kultury: psychologické studie ukazují, že když se černoch a indián nadopují marihuanou, často pak na rozdíl od bělochů propadnou zuřivosti, jejich stav je nepovznáší. Zuří, protože pod vlivem drog rozumějí tomu, že zdroj jejich psychického a společenského ponížení spočívá v mechanické technologii, kterou nyní odsuzuje tatáž bílá nadkultura, která jí vyvinula. Většina černochů a indiánů si podobné odsouzení doslova nemůže dovolit kvůli svému podřadnému ekonomickému postavení.
Tato situace je současně ironická i tragická: sociální a psychické rozdíly mezi rasami se spíše zvětšují než zmenšují, což snižuje šance na pokojné zmírnění napětí a rasové smíření.
Černochy a indiány, zdá se, vždy čeká Špatné zacházení; nejprve trpěli, protože byli kmenovými lidmi v mechanickém světě, a nyní, když .se snaží zcivilizovat a strukturovat v mezích hodnot mechanické kultury, střetávají se s pokusem o návrat ke kmenovosti. Konfliktní situace tak spíše narůstá, než aby se zmírňovala. Obávám se, že budoucnost nevypadá příliš růžově, zvláště pak pro černochy.

P.: Co si myslíte, že se jim konkrétně může stát?

McL.: V nejlepším případě se budou muset bolestně přizpůsobit dvěma konfliktním kulturám a technologiím, vizuálně-mechanické a elektrickému světu; a v nejhorším případě budou vyhlazeni.

P.: Vyhlazeni?


McL.: Vážně se bojím této možnosti, i když Bůh ví, jak rád bych se mýlil. Snažil jsem se ukázat, že jedním z neúprosných důsledků honby za identitou, kterou vyvolala revoluční změna prostředí, je ohromné násilí. Toto násilí tradičně dopadalo na kmenového člověka, který měl odpor k vizuálně--mechanické kultuře, na indiány jako genocida a na černochy jako institucionalizovaná dehumanizace. Dnes se ten proces obrátil a násilí jsou během přechodného období vystaveni ti, kdo se novému kmeni nepřizpůsobují. Ne kvůli barvě kůže, ale proto, že na území nikoho mezi mechanickou a elek-trtckou kulturou je černoch hrozbou, nepřátelským kmenem, který je pro nový řád nestravitelným. Osudem takových kmenů je často vyhlazení.

P.: Co můžeme udělat, aby se tö černošskému obyvatelstvu Ameriky nestalo?

McL.: Myslím, že nejprve by stálo za to upozornit černochy, stejně jako zbytek společnosti, na povahu nové elektrické technologie a na důvody, proč je tak nevyhnutelné, abychom své společenské a psychické hodnoty pozměnili. Černoši by měli pochopit, že jejich hlediska, která vlivem výchovy považují za podřadná či „zaostalá", jsou ve skutečnosti nejvyššími hledisky nového prostředí. Západní Člověk je posedlý pošetilou představou neustálého „pokroku" a na diskontinuální synestetické vzájemné kmenové vztahy se vždycky dívá jako na primitivní, Uvědomí-li si černoši velkou přednost svého dědictví, skoncují se svým sebevražedným skokem do zastaralého mechanického světa.
Existují povzbudivé znaky, které ukazují, že si to nové hnutí „černé síly" se svým důrazem na černošství a návratem ke kmenové hrdosti na africké kulturní a sociální kořeny uvědomuje. Většina amerických černochů je však bohužel stále rozhodnuta přidat se k mechanické kultuře. Kdyby se je povedlo přesvědčit, aby následovali ty, kteří si přejí znovu zažehnout jiskru kmenového vědomí, získali by strategickou výhodu, která by jim usnadnila přechod k nové technologii a zmobilizovala jejich zbylé kmenové hodnoty, jež by jim pomohly přežít v daném prostředí. Měli by být na své kmenové hodnoty hrdí, neboť ve srovnání s vybledlými gramotnými kulturami jejich tradičních pánů hrají všemi barvami.
Ale jak jsem řekl, bílí se staví k černým nepřátelsky právě proto, že podprahově rozeznávají jejich blízkost ke kmenové hloubkové vtaženosti, k simultánnosti a harmonii, které jsou nejbohatším a nejrozvinutějším výrazem lidského vědomí. Proto se bělošské politické a ekonomické instituce mobilizují, aby vyčlenily a utlačily černochy; jde o instituce, od pologramotných spolků po pologramotné politiky, jejichž vyzáblá vizuální kultura jim dovoluje držet se s vytrvalým fanatismem zastaralého hardwaru, specializovaných dovedností, klasifikace, oddělených sousedství a životních stylů, které jsou od toho odvozeny. Nejnižší bělošská intelektuální vrstva se dívá na gramotnost a její hardwarové prostředí jako na čerstvou novinku a symbol dosaženého postavení, a tudíž bude poslední, kdo se vrátí ke kmenovosti, a první, kdo zavdá podnět k tomu, co by snadno mohlo přerůst v otevřenou radikální, občanskou válku. Spojené státy jsou jako národ v každém případě odsouzeny k rozpadu na řadu regionálních a rasových ministátů a občanská válka by tento proces jenom urychlila.

(str. 235-237)

Celý text v PDF zde