Dr. Vladimir Poponin's discovery along with Dr. Peter Gariaev, if true, is revolutionary. It is called the DNA Phantom Effect. It involves physical DNA that somehow attracts and manipulates light in a vacuum chamber, when the light should be random. Upon removing the DNA from the experiment, apparently the light stayed organized. I am no physicist, but I understand the jist of the idea. The implications of this discovery, to me, are almost too good to be true.
http://www.abovetopsecret.com/forum/thread425174/pg1
http://en.wikipedia.org/wiki/Holographic_paradigm

The DNA PHANTOM EFFECT:
http://twm.co.nz/DNAPhantom.htm

The experiments began as patterns of light (or energy) in a vacuum were measured in a controlled environment. All of the air was removed and the light particles (or photons) followed a random distribution. Dr. Poponin then introduced a physical chain of human DNA. In the presence of the human DNA the photons changed positions from a random distribution to a pattern of a wave that aligned with the DNA. The DNA clearly affected the energy of the photons. That was the first surprise.

The next surprise came when they removed the DNA from the chamber. It was expected that the photons would return to the random distribution. But the photons stayed in the wave position created from the introduction of the DNA. As the study continued, so long as the vacuum was not disturbed the photons stayed in the wave position for as long as a month after the DNA was removed.

The human DNA affected the energy even when it was no longer there!
http://www.livethepower.com/blog/230/the-dna-phantom-effect/

"When you are inspired by some great purpose, some extraordinary project, all your thoughts break their bounds. Your mind transcends limitations, your consciousness expands in every direction, and you find yourself in a new, great and wonderful world. Dormant forces, faculties and talents come alive, and you discover yourself to be the greater person by far than you ever dreamt yourself to be..."

- from Maharishi Patanjali, about 2500 years ago

"If you're walking through hell, keep walking"

-- Winston Churchill

(via Truce)

Simplicity does not precede complexity, but follows it.

-- Alan J. Perlis

“The time you enjoy wasting is not wasted time.” - Bertrand Russell

:))

rek sem ji holka, vsechno ti vydrzi tak dlouho
jak dlouho to k tobe putuje

ale to co je navzdy to neprijde nikdy, protoze -proste- to tu je

-- vlasta redl.

// naval nostalgie

jak se zda, hledat nestaci
chce to nekdy umet vzdat

cas mas, boty netlaci, takze se nemusis bat

-- vlasta redl, dohrala hudba

"Vy predpokladate, ze mozek vedomi vytvari. Ja predpokladam, ze vedomi zprostredkovava."

Dr. Robert v knize A.Huxleyho Ostrov

PSY8076: vyborny film.
a nebolo to skor:
I don't want to be a product of my environment. I want my environment to be a product of me.
Takto to dava aj zmysel v anglictine.

to mi pripomina film the departed...:

"I don't want to be a product of my enviroment, i want to environement be a product of me.)"

Don't waste time talking to people who don't want to hear what you have to say. Or who are watching TV. Interact with others who are in motion.

Když jógin volí askezi, tantrik zakládá rodinu. Když jógin uniká všem zvukům, tantrik medituje zásadně ve společnosti, na tržišti nebo v práci. Možná jógini makaj celej život jak barevný jenom proto, aby se v příštím životě narodili jako tantrici, kdo ví:-)

[ KALIPH @ Šrí Ramana Maháriši - cesta Vičáramargy ]

http://ografologii.blogspot.com/2009/02/katie-byron.html
Milovat to, co je

Byron Kathleen Reidová, obchodnice a matka žijící uprostřed pouště v jižní Kalifornii, začala po třicítce trpět těžkými depresemi. Během následujícího desetiletého období se její depres prohloubily, až nakonec poslední dva roky téměř neopouštěla lůžko a vážně pomýšlela na sebevraždu. Pak jednoho rána dospěla Katie (jak se jí říká) uprostřed nejhlubších depresí k uvědomění, které změnilo její život. Najednou viděla, že přesvědčení, že něco by mělo být jiné, než je ("Můj manžel by mě měl více milovat," "Mé děti by mi měly projevovat více vděku"), jí přináší utrpení, ale že když se podobnými myšlenkami nezaobírá, cítí mír. Uvědomila si, že zdrojem jejích depresí není svět kolem ní, nýbrž její postoj ke světu kolem sebe. V záblesku pochopení Katie viděla, že naše snaha najít štěstí se ubírá nesprávným směrem - místo abychom beznadějně usilovali o to, aby se svět přizpůsobil našim představám o tom, jaký by "měl" být, můžeme tyto představy podrobit zkoumání a dotazování, jehož výsledkem je, že přijmeme realitu takovou, jaká je, a tak zažijeme nepředstavitelnou svobodu a radost. Katie vymyslela jednoduchou, avšak účinnou metodu dotazování, nazvanou Work, která pomohla uvést tuto transformaci do praxe. Výsledkem bylo, že žena upoutaná na lůžko a pomýšlející na sebevraždu se proměnila v člověka naplněného láskou ke všemu, co život přináší. Katieino pochopení zákonů mysli odpovídá nejnovějším poznatkům získaným v kognitivní psychologii a její Work je srovnáván se Sókratovými dialogy, učením buddhismu, a programy dvanácti kroků. Avšak Katie vyvinula svou metodu bez jakýchkoli znalostí náboženství či psychologie. Work je založen pouze na přímé zkušenosti jedné ženy o tom, jak utrpení vzniká a jak je lze ukončit. Je překvapivě jednoduchý a dostupný každému bez rozdílu věku a původu a nepotřebujete k němu nic víc než papír, tužku a otevřenou mysl. Katie si okamžitě uvědomila, že předávat lidem svůj vhled nebo odpovědi má minimální hodnotu. Místo toho jim nabízí proces, který jim může poskytnout jejich vlastní odpovědi. První zájemci, kteří použili její metodu, se shodovali v tom, že Work transformoval jejich život, a Katie začala brzy dostávat pozvánky, aby jej učila i ostatní veřejnost.

...

Tento článek je výtahem z knihy Milovat to, co je.

Vítejte ve Worku.


Co je, je

Trpíme pouze tehdy, když jsme přesvědčeni o něčem, co je v rozporu s tím, co existuje. Když je mysl naprosto čistá, pak to, co existuje, je tím, co chceme. Pokud si přejete, aby skutečnost byla jiná, než je, je to něco podobného, jako byste učili kočku štěkat. I kdybyste se třeba rozkrájeli, nakonec na vás kočka nevinně pohlédne a řekne: "Mňau". Chtít, aby skutečnost byla jiná, než je, k ničemu nevede. Přesto když se budete pozorovat, zjistíte, že podobnými myšlenkami se zaobíráte stokrát denně. "Lidé by k sobě měli být milejší." "Děti by se měly chovat slušně." "Můj manžel (moje manželka) by se mnou měl (měla) souhlasit." "Měla bych být hubenější (hezčí, úspěšnější)."

Skrze tyto myšlenky se různými způsoby projevuje naše touha, aby skutečnost byla jiná, než je. Pokud vás toto zjištění deprimuje, je to v pořádku. Veškerý stres, který pociťujeme, vzniká tím, že se bouříme proti tomu, co je.

Lidé, kteří se s Workem teprve seznamují, mi často říkají: "Kdybych se přestal bouřit proti realitě, ochromilo by mne to. Pokud budu realitu bez odporu přijímat, stanu se pasivním. Mohu dokonce ztratit touhu jednat." Odpovídám jim otázkou: "Jak můžete vědět, že to tak je?" Co je více ochromující? - "Kéž bych nebyl přišel o práci," nebo: "Přišel jsem o práci; jaké jsou moje další možnosti?"

Work nám ukazuje, že to, o čem si myslíte, že se nemělo stát, se stát mělo. Mělo se to stát prostě proto, že se to stalo, a můžete si myslet, co chcete, stejně to nezměníte. To neznamená, že budete se vším souhlasit a omlouvat to. Znamená to pouze, že dokážete nahlížet skutečnost bez odporu a beze zmatků, do kterých vás uvrhuje váš vnitřní boj. Nikdo si nepřeje, aby jeho děti onemocněly, či aby se stal obětí dopravní nehody; když však k něčemu takovému dojde, jak vám pomůže, když se proti tomu budete vnitřně bouřit? A přesto to děláme, protože nevíme, jak se svým odporem skoncovat.

Miluji to, co je, ne proto, že jsem duchovním člověkem, ale protože mě bolí, když odporuji realitě. To, že je skutečnost dobrá taková, jaká je, poznáme podle toho, že když se s ní přeme, jsme v napětí a zažíváme frustraci. Necítíme se ani přirozeně, ani vyrovnaně. Když přestaneme realitě vzdorovat, podnikáme jednoduché kroky, vyplývající jeden ze druhého, jednáme laskavě a beze strachu.

...

RAVNOS: Dominika Dery, článek v časopise Proměny, zima 2008-9

"If you have to ask, you'll never know."

Louis Armstrong

"Still round the corner there may wait, A new road or a secret gate."

— J.R.R. Tolkien

"You have to remember that your brain is just a bunch of cells. I look at the cells as a bunch of little children. Some little children I want to play with, and there are other little children that I dont really like what they do, so I just dont play with them. Anybody can do that. You know, the thing about cells is that the more you let them do what they do, the more they do it without you having to tell them to do it.

And that's the beauty of it. When you pay attention to what's going on in your brain, and you take responsibility for the circuitry you are running, you make the rules of a new game. Just pay attention to what you are thinking. You are not your thoughts. Your thoughs are created by a tiny group of cells a size of a peanut, sitting in your left hemisphere. Many of us let that little peanut rule our lives. You have to recognize, that it is just a group of cells that is designed to tell stories, so that we feel safe in the external world. You are not your thoughs. Pay attention to your thoughts and decide if those are thoughts that are creating the kind of life you want created. If it's not, change your thoughts. It's really that simple."



http://www.oprah.com/article/spirit/inspiration/pkgoprahssoulserieswebcast/20080512_oaf_oss_jboltetaylor