YMLADRIS: Tohle nás učili v 7mi návycích od FranklinCovey.
A pak jsme měli praktické cvičení.
Měli jsme vyložit argumenty pro svůj názor a pak zreprodukovat to, co říkal ten druhý. Nejdřív bylo téma euthanázie, na to se vrhly dvě kolegyně a potom já s kolegou jsme měli přednést své argumenty jeden pro a druhý proti trestu smrti. Všichni jsme se o to co budeme hájit hlásili dobrovolně, já dost vehementně, až z toho ostatní měli trochu srandu.
A já nebyl schopen zreprodukovat to co ten kluk říkal, aniž bych měl v podtextu svůj nesouhlas, možná i pocit, že můj názor je tomu jeho nějak nadřazený. Zkusil jsem to několikrát a kolegové ani lektorka pořád nebyli spokojeni. Myslím, že v závěru už jsem to zvládnul alespoň po obsahové stránce a ostatní spíše popouzelo, že mi ten nesouhlas pronikal do prozódie, ale i to o něčem vypovídá.
Rozhodně to byl zážitek, který si pamatuji doteď a ten pocit, že bych rád říkal něco jiného a přesto z mých úst vycházely jaksi autonomní věty...trochu z toho mrazí, tím spíše, že ten názor, za který jsem se bral jsem považoval za svůj, uvážený a snad i docela dobře promyšlený.