"in eo vivimus"
Obohacení i neklid myšlení naší doby vyplývá bezpochyby z toho, že kolem nás a v nás se stále zřetelněji zjevuje velikost a jednota světa. Přírodní vědy nesmírně rozšiřují propasti času a prostoru kolem nás a neustále objevují nové vazby mezi prvky vesmíru. Z nadšení nad těmito objevy v nás procitá a nabývá na tvaru celý svět přitažlivosti a jednotících sympatatií, které jsou staré jako lidská duše, ale dosud byly spíše sněním než prožitkem. Všude zároveň se objevují - u skutečných myslitelů v promyšlené a nuancované podobě, u polovzdělanců ve formě naivní nebo pedantské -tytéž touhy po širší a lépe uspořádané jednotě, tytéž předtuchy neznámých energií a jejich využití v nových oblastech. Setkání s člověkem, který zcela přirozeně, beze vší strojenosti žije ve výslovném vědomí, že je jedním atomem či jedním občanem vesmíru, je dnes už něčím téměř běžným.
Toto kolektivní procitnutí se podobá zážitku, při němž si člověk jednoho dne uvědomí pravé dimenze svého života. V lidské mase má nezbytně hlubokou odezvu - buď skličuje nebo budí nadšení.
Jedněm se svět jeví..
PTdCH (1881-1955)