Ideální čtení po výletě, pro mnohé možná silná káva, ale i vy vězte, je to nevyhnutelné...
"Můj dobrodinec mi říkal, že když se někdo vydá na cestu čarodějství, začne si postupně uvědomovat, že obyčejný život už navždycky opustil. Tohle poznání je opravdu děsivé, protože to znamená, že už se nikdy nemůže chránit prostředky běžného světa a že musí přijmout nový způsob života, jestliže chce přežít. První, co by měl v této situaci udělat, je stát se bojovníkem. To je velmi důležitý krok i rozhodnutí. Poznání je natolik hrozné, že nedává člověku jinou možnost, než se stát bojovníkem.
V době, kdy se poznání stává záležitostí, která nahání děs, si člověk také uvědomí, že smrt je nenahraditelnou společnicí, která sedí vedle na rohoži. Každá troška poznání, která se stává mocí, má v sobě smrt jako ústřední sílu. Smrt všemu propůjčuje poslední dotyk, a čeho se smrt dotkla, stává se skutečnou mocí.
Ten, kdo se vydává na cestu čarodějství, stojí tváří v tvář bezprostřednímu zániku v každém ohybu cesty, a tak si nevyhnutelně začne svou smrt jasně uvědomovat. Bez vědomí smrti je každý jen obyčejným člověkem, který se zabývá pouze obyčejnými věcmi. Chybí mu nezbytná síla, nezbytné soustředění, které by jeho obyčejný pozemský čas přetvořilo v magickou moc.
Aby se tedy člověk stal bojovníkem, musí si především uvědomovat svou vlastní smrt. A tak je to i správné. Ale nezabývá se svou smrtí, protože kdyby se jí zabýval, nutilo by ho to upínat se jenom k sobě samotnému, a tím by se oslabil. Takže být bojovníkem znamená mít i potřebný odstup. Jenom tak se vědomí bezprostředně hrozící smrti nestane posedlostí, ale zůstane člověku lhostejné."
Carlos Castaneda - Oddělená skutečnost