Vytvořili jsme tento svět. Spolkli jsme jeho nevyzpytatelnost a bez dechu chceme víc. Může být, že náš kolektivní cíl je znovuoživit psyché tím, že ji přimějeme vypořádat se s tímhle labyrintickým psychickým obrazem v každém ohledu? Stvořili jsme tento mnohotvárný, bezčasový a bezprostorový svět, abychom se nakonec naučili v něm žít a užívat naše nezměrné a kakofonické psyché?
Je tohle kolektivní směřování naší historie? Genetický požadavek? Z individuálního hlediska se zdá, jako by současné životní prostředí na nás bylo uvaleno. Kolektivně ale tvrdím opět, že jsme tento svět stvořili. A individuálně i kolektivně jsme vřele přivítali každý jednotlivý projev tohoto procesu, který vytvářel tuto kolektivní změnu. Rozhlas, televize, telefony, žárovky, auta, letadla, nahrávky, počítače - všechny stavební kameny současného života ve všech jeho projevech se rozšířily po celém světě. Nejde z toho obviňovat jen kapitalismus nebo konzumní přístup k životu. Samotná dychtivost, s jakou svět přijal tuhle halucinogenní technologii napříč nejrozličnějšími vrstvami lidí, je důkazem té nejhlubší touhy.
Protože lidská psyché je jedna z velkých přírodních sil, a nejděsivější ohledně téhle časoprostorové technologie je, že nás vystavuje této síle uvnitř nás, což nikdy nic jiného neudělalo. Stojíme vprostřed bouře našeho bytí. Stojíme ve světě, který nestvořil bůh (leda nepřímo), ale stvořily jej naše psyché. Je nepopiratelně naším osudem, takže se musíme postavit čelem skutečnosti, že by tohle mohlo být naše přirozené prostředí. Chtíce nechtíce jsme prolomili všechno, co bylo dříve rigidně dané, všechny hranice, o kterých jsme si mysleli, že jsou samotnou přírodou, a už se nemůžeme nikdy vrátit. Tohle je nová příroda. Sen se stal skutečností. A skrze tuhle skutečnost zní, co by mohla být velká replika naší kultury: "ve snu začíná odpovědnost".
(Hillman/Ventura - Máme za sebou sto let psychoterapie, a svět je čím dál horší)