Samotné slovo "filozofie" může být jistě pojato ve svém naprosto oprávněném a zřejmě původním smyslu, zvláště pak, je-li pravdivé tvrzení, že jako první je užil Pythagoras: etymologicky neznamená nic jiného než "lásku k moudrosti", označuje tedy především výchozí dispozice, potřebné k dosažení moudrosti, a naprosto přirozeným rozšířením svého významu může označovat také ono hledání, které pocházející z této dispozice samé, musí k poznání vést. Jedná se tedy jen o předběžné, přípravné stadium, o nastoupení cesty vedoucí k moudrosti, o její nižší stupeň. Záhy však došlo k odklonu, který spočíval v záměně tohoto přechodného stupně s cílem samotným, a dále v nahrazování moudrosti "filozofií", což svědčí o zapomenutí nebo neznalosti skutečné povahy moudrosti. Tak se zrodilo to, co můžeme nazvat "profánní" filosofií, ona údajně výhradně lidská moudrost, spadající tedy pouze do řádu racionálního, která zaujala místo opravdové tradiční moudrosti, nad-racionální a "ne-lidské". K definitivnímu vytvoření "profánní" filozofie jako takové bylo nutné, aby přetrval pouze "exoterismus" a veškerý "esoterismus" byl zcela jasně potlačen. Přehnaná důležitost racionálnímu myšlení byla ještě zdůrazněna, aby tak bylo dosaženo "racionalismu", specificky moderního postoje, který nespočívá jen v naprosté neznalosti, ale v úmyslném potlačování všeho, co patří do nad-racionálního řádu.
René Guénon - Krize moderního světa