Současný pravicový populismus reaguje na skutečné problémy neoliberálního světa. Kromě ekonomické stagnace nabízí také balzám na existenciální deficit současného kapitalismu, na banální nihilismus světa vykuchaného kapitalistickými poučkami. Pravicovou odpovědí je, přirozeně, nacionalismus. To ale neznamená, že je to jediné řešení, kterým můžeme odvrátit pocit vykořenění, obnovit sounáležitost a převzít kontrolu nad vlastními životy.
Příchod toho, čemu jsem začal říkat kapitalistický realismus - všeobecné přijetí myšlenky, že ke kapitalismu neexistuje alternativa -, tak znamenal i konec všech těchto tvarujících, smyslových, kognitivních i libidinálních možností. Už navždy jsme měli být omezeni jen těmi starými způsoby vidění, slyšení, přemýšlení, milování. Realistický pohled na svět, který hegemonie kapitalismu vyžaduje, je ve své podstatě depresivní. Tahle kolektivní deprese je přitom úhledně rozdělena do několika kategorií. Zaprvé máme všichni hrozně malá očekávání. V zásadě čekáme, že už se nikdy nic nového stát nemůže. Pak máme pocit, že věci, co už se staly, možná vlastně nebyly tak dobré. No a nakonec přijmeme, že se nikdy nic nestalo a ani stát nemohlo a nemůže. Čím je tato deprese běžnější a přijímána jako něco normálního, tím těžší je si jí aspoň všimnout. Radikálně nižší životní očekávání už jsou v podstatě vrozená. Čas se zplošťuje.
Je potřeba uznat, že touha není životní energie, která se samovolně objeví, když těla zbavíme sevření institucí. Touha je mnohem spíš výsledkem libidinální manipulace - a v současnosti je naše touha ovlivňována kapitálem a jeho armádou PR manažerů, brand agentů a specialistů na reklamu. Nikdo netouží po kapitalismu jako takovém - kultura je tvořena libidinálními součástkami, které nemají ke kapitálu jednoznačný vztah. Proto nás kapitál musí neustále rozptylovat, deprimovat, dělat z nás závisláky, aby nás okouzlil a podrobil.
Kdybychom se ale přestali vymezovat negativně, skrze náš odpor ke kapitálu, jak bychom mohli svůj pozitivní projekt nazvat? V současné chvíli nemá naše touha jméno, jakkoliv je skutečná. Naše touha se týká budoucnosti - chceme utéct z neprostupného zploštělého terénu nekonečného opakování rytmu kapitálu - a také z budoucnosti přichází. Z takové, kde jsou nové způsoby vnímání, toužení, přemýšlení znovu možné. Přesto tuhle budoucnost můžeme zahlédnout jen v záblescích. Ale je na nás, abychom jí vytvořili, ačkoliv nás už na nějaké úrovni sama utváří. Stává se z nás nová kolektivní entita, která s sebou nese dosud nevídanou možnost mluvit v první osobě čísla množného. Během tohohle procesu se nějaké vhodné jméno pro objekt naší touhy objeví. A my budeme připraveni si ho všimnout.
K-punk: Výběr z textů - Mark Fisher | Databáze knihhttps://www.databazeknih.cz/knihy/k-punk-vyber-z-textu-497629