prohrabavam se starym diskem a nasla jsem texty

--


a tys me taky zneuzil. zneuzil si me tim, zes me chtel. tvoje telo se chvelo jen co se priblizilo k mymu a touzil si svyho ptaka vytahnout a namocit ve me, vubec se nestaras vo to, ze si tim beres i moji psychiku, moji prisne strezenou panenskost. to ze jsem se ti v ty chvili chtela otevrit, ze se mi kunda chvela jako zahrivanej reaktor sama vod sebe, je vedlejsi. hned jak bych se od tebe vzdalila byt jen na pul metru opet bychom si byli cizi.

ja nevim proc tohle mam. ze uz nechci do sebe pustit zadnyho chlapa.

miluju muzsky a zeny sou mi vetsinou protivny. krome jediny, ona je nad veci a chybi ji skoro vsechny zensky neduhy co je tak nesnasim.

rano prisla ke me do bytu, protoze celou noc nekde pila a pak zapomela na svyho pritele ktery odjizdi, zapomela si i telefon a potrebovala si pujcit muj.

pak sme si dali caru a sli sme na kafe jeste s danielem. ranni kava je jedinej zvyk, co me dokaze i pres veskery mozny utrpeni co si clovek dokaze po ranu predstavit, udrzet pri smyslech. hlavne se ve vlastnim kvartyru moc nezdrzovat a necekat jestli to nebude lepsi kdyz se pocka jeste 10 minut.

mezi nama, vzdy je to horsi, a je alespon dobre to predpokladat. to je nejlepsi zpusob jak si zivot vystavet na prijemnych prekvapenich.

morning log
========
aaaaargh, titulky k serialu zaklinac!
abych melo rano na co koukat pred spanim
jsem lepsi a lepsi a lepsi. asi jsem si o vanocich prece jen naspala nejake rezerve
3 hodiny!

varim si cim dal silnejsi kafe s cim dal min vody - kolik lzicek? nevim. sypu to do dzezvy od oka, a podle dobrych mravu vzdy radsi pridam nez uberu
hura! autopilot pomaly prepina do manual modu
rano jsem mela telefonat, ten kdo mi volal poznal ze mluvi s robotem! sbohem trenink IT helpdesku :)

miskoletko by chtel byt hadem, protoze ten kdyz jde, tak lezi, a nejradsi by byl hadem ve sve vyhrate posteli.
ales tereze vymyslel prezdivku: she who leaves pants everywhere

mornig, sunshine!

NIGHT LOG
========
nebat se, nic jineho ti nezbyva (pyco) //pozn.: pockat, ja se neceho bojim? vlastne uz skoro niceho ceho sem se bala minuly rok se nebojim, kdyz jo tak jen chvilku. nebo kdyz mam proc.
zavrit oci, slapnout na plyn (nesedis v aute)
nevim kdo jsem a pripada mi, ze vsechno co jsem byla, o jak to bylo super, uz nejsem. vcetne vlastnosti a zajmu. rikam ze se citim stare a M. mi da skoro po hube. (je mu o 10 let vic, haji hlavne sve pravo na spokojenost ve vyssim veku ;)
vzpominame na stare casy a glosujeme nove.
3 az 6 mesicu meho zajmu je v coudu. rozhlizim se. blbe znameni. musim rychle dodelat co delam, a neukoncit to, ale osvezit. to bude moje silna/slaba stranka.
hm.
boli me zuby, to snad neni mozne, aby me sabotovalo vlastni telo.
chci chtit.
jupajda!
nikdy jsem nechtela zdrave veci. a kdyz, tak jenom nezdravym zapalem.
zaniceni, zapal, neexistuje pro to jiny vyraz?
jsem tu uveznena. prede mnou prace do ktere se nemuzu prinutit. 4:00 AM.
snad za 44 minut nespacham...................

prilis jsem si zvykla poslouchat sve nevedomi. jestli se cejtim dobre. vyjednava se mnou o spanku, o jidle a tak. spanek je nejhorsi, tam ma jednoznacne prevahu.

vymyslim si odmeny, pristupuju na vyjednavani:
pokud budes ted makat, vecer pujdes na premieru jezise, kde se budes moct opit, a budes se tam citit super sebevedome, jako nekdo kdo ma pridanou hodnotu (neni luzr&nemakacenko)
--to je pekna onanie ale funguje pekne.

Poprve v zivote prekonat Krizi?? Jinak nez tim ze proste Odejdu?
mohla bych.
uz mi neni lasko 20 let.
jen nevim jak. aha. v tom je vtip.
nejak se nesmeju.
mohla bych zacit::
(smala jsem se 10 sekund a pripadala si jako Igor ale asi to nejak zahadne zabralo:
--
oznameni nejakeho problemu v designu a klasifikace problemu: "toje napicu"
toe pekne oznaceni zavažnosti.

4:55! nezabila jsem se
dokonce mam lepsi naladu uz 25 minut

rano si koupim nove rukavice - tyhle odstrizene se mi uz vyparaly. na palcich.

za 10 minut tohle nebude night log.
ted nevim jestli to tam mam poslat, nebo do dev/null/

piju kafe, a je za 8 minut 6
online je probudivsi se M. a Catzilla

[ UNSEEN @ 7 důvodů, proč máte/nemáte doma zvířecího přítele (by Namathur) ]

ja jsem teda psala za NEmam doma zadneho, ani zvireciho pritele, ale tohle mi prijde super vtipny

tak nevim, esli je to tak úplně přítel, ale zvíře to je, pokud kočky nepřekvalifikovali na viry:

- murphy loví stíny v koutě a tak vím, že na světě je blbější tvor, než já
- murphy jen žere, spí a vylučuje a tak vím, že na světě je zbytečnější tvor, než já
- murphy spí cca 12 hodin denně a tak vím, že na světě je línější tvor, než já
- murphy si líže nohy a koule a tak vím, že na světě je větší prase, než já
- murphy by nevydržel ani dvě rány pěstí a tak vím, že na světě je slabší tvor, než já
- murphy byl před měsícem kastrován a tak vím, že na světě je větší smolař, než já
- murphy večer co večer poškrábe mé děti a poslintá huď mé ženy, takže se už nemusím o nic starat

[ rétorika - dialektika - stylistika - argumentace // komunikace na internetu a jeji aspekty ]

mimo jine i o disinhibici, cili padani zabran kdyz chybi primy prenos emoci hlasem nebo vzduchem mezi tely (to je ta laska pres interrefernet)

posledni dobou se citim jako archaicky clen komunity second lajfu prvni textove verze
web 2.0 je porad jen web. Premecek porad sedi ve svem pokojiku obklopen vonnymi tycinkami, cigarami, a ma tam jen visici kus igelitu ze stropu a ten stolecek s popsany poznamkami (dluhy a telefonni cisla), na kterem lezi textove-graficka konzole. V podstate je jako takovy hacker-you-know, hacker ze sousedstvi (Hlubino, Hlubino jsem tvuj) dodava si stravu, tekutiny a narkotika, aby se udrzel v jistem stavu, zapada do kybersveta, z ktereho obcas vypadne do prace a tak. porad jeste musi mit ruce na klavesnici, ale hypnoza je to uz ted slusna, i kdyz ma jenom notebook.

jedine co se mi nelibi, ze bohatost jeho sveta zplostujeme do jakehosi obrazku, ale to uz odbocuju. navic je to klasika. to se deje. nemuzes neco popsat. ale na zaklade te veci muzes popsat "neco jineho"
jedine co muzes, je neco propast ;)) ale to se deje ted
ted
i ted, stale, propasti, jsem tvoje! chci vse co jsem propasla - a to je ten demon.

http://www.stevepavlina.com/blog/2006/04/how-to-get-up-right-away-when-your-alarm-goes-off/

YMLADRIS: tak stern je inteligentni spratek co to ma hodne ruzne nacteny, a ma dost koule (drzosti) to je jasne ;)
libuje si v meta ironii, mnohovyznamovosti a tom, ze jej neni mozne dost dobre nachytat - ale to je zaroven dobre, to neni o nachytavani, ale o hrani si (elit se slovy, abych tak rekla :))
tj. pridej se nebo Tak nic.

a ten rozhovor s tomasem jsem nestihla rano precist,
jen sem si to sem prolinkovala

TRUCE: aniz bych nejak prozivala pana Tomase, pripada mi vtipne jak tam Sterna osocuje z "zidovske povysenosti". to mi pripada uplne presny - ze stern si o sobe mysli ze drzi panaboha za ruku (v jeho pripade treba Poznani nebo tak), cimz je na tom lepe nez dejme tomu obycejny plebs

furt sem premyslela co mi na sternovi "vadi" (blbe slovo)

wassup!
http://www.youtube.com/watch?v=ndzWVnD7-vQ&NR=1

TRUCE: priznavam, ze to bylo trochu trapne, neomalene, buranske, vytahovat na predniho ceskeho medialniho psychoanalytika sex a moc :]

Na reklamě je však úžasné to, že stereotypy (až na výše uvedené nešikovné výjimky)
brutálně depolitizuje. Je jí lhostejné, komu stereotyp historicky slouží. Skáče po jakékoli
společenské samozřejmosti, za kterou si vyslouží alespoň krapítek souhlasu a přitakání. Její
ideologií je Mýtus sám. Samozřejmost jako taková. Reklama je tak synonymem nikoli
metafyzické Lži, ale Stvrzování světa, je to továrna na výrobu souhlasu se systémem, nikoli
proto, že v pozadí stojí jacísi spiklenci a manipulátoři, ale proto, že chci-li něco prodat na trhu a
ve světě proměněném v trh, nesmím zpochybňovat tento svět a tento trh. Musím kupujícímu
nabídnout takový obraz, který okamžitě přijme za součást sebe sama, který odežene všechny
nejistoty, pochybnosti a rozpornosti, utiší plačící dítě v nás a zapěje ukolébavku všem našim
kolektivním frustracím a neurózám. Ta hojivá látka na rány personální i kolektivní duše se
nazývá mýtus. Reklama ji nevymyslela, jen ji ze své podstaty musí ordinovat. Pop jakbysmet.

TRUCE: souhlasila bych se Sternem.
Napriklad ze socialniho hlediska je moje hovno veskrze individualisticke. Potreba nenechat se ovladat tim, ze by mi s uklidem spiny a zapachu bylo treba pomoct.
Protoze, jsem verna doktrine cistoty. Nemam integrovanou, nejsem vyporadana se skutecnou obscennosti = prehnane vernym zobrazenim vseho, s cim mam zabraneno se vyporadat oralne. Zapach indikuje toxiny, nepozivatelnost, otravu, konecne rozkladne stadium, varuje nas pred uspechanim procesu na konci ktereho bude opet materie vhodna k pozreni a zpracovani, extrakci syntezovatelneho.
Takze posedlost cistotou, ktera indikuje moc, dokonaly obraz stvoreny k ucelu, ne k pojmuti ziti v jeho celku, obraz, k nasi smule je nase spolecnost obrazy bombardovana, az jsme prestali verit v existenci mimo nej - je treba bit se za pravo existovat mimo obraz, protoze uz nam neni prirozene. dokonce i zivot takove existence byva velice casto prezobrazen, a znova zapadne do toho vuci cemu vymezenim byl.
ergo.
jsme posedli ucesanosti, a ja jen premyslim, jestli je Stern posedly ucesanym slovem. Jestli ty jeho dekompozice ve skutecnosti neznamenaji neco jineho nez se nam zda.. i kdyz, muzu ja vedet, jestli to, co se mi zda, je uz prvotni impuls, nebo zatim jen jeho vedomim zpracovane uvedomeni?
pokud je Freudian, nepopre, ze hleda vysostne postaveni v tlupe, a jelikoz ma nadmiru vybaveny mozek, da se bud predpokladat ze fyzicky je na tom mnohem hur a nezmlatil by takzvane ani meho byvaleho, nebo predpokladejme, ze uz je plne adaptovan a pesteni fyzicke schranky si udrzuje jen jako dekadentni konicek, pricemz hlavnim tezistem jeho cesty k moci je pole intelektualni.
Zaroven vi, ze pro samicky ktere se mu vyrovnaji postavenim i potencialem, bude toto jeho chovani zatracene sexy.

Je zajimave, ze pokud si tyto dve veci uvedomime, osvobodime se od vize cile, a muzeme se vratit k zakladni stavebni hmote naseho sveta, kterou je Hra.
Pojmenovani integrovanych cilu hru taky nezkazi, naopak, doda ji lehce pikantni blazeovane snazeni, a zaklad pro tvrdsi pouzivani nove soustavy metafor, vzhledem k te stare vypadajici mnohem vic ostre. a dokavad nad nami zustava neodhalena rovina, bavime se.

Hovno se v lidské kultuře pochopitelně prosazuje především jako vulgarismus, který se nutkavě, díky svému hlubokému významu, tlačí do naší řeči. I tento článek si snad přečte více lidí než mé předchozí články právě jen díky tomu, že je o hovně. Přesto tabuizace přímého pojmenování lidského výkalu není vůbec univerzálním a zákonitým jevem. Slavný dánský lingvista Louis Hjelmslev napsal: „Nejznámějším příkladem tabu je fakt, že se považuje za nevhodné nazývat jevy týkající se pohlavního života nebo zažívacího procesu jejich jménem. Toto tabu není, jak by se snad mohlo myslit, obecně lidské. Je vázáno na určitá společenství a v mnohých společenstvích mimo současnou Evropu je nenacházíme. V Starověkém Řecku bylo neznámo.“ Takové zjištění je pochopitelně obrovskou výzvou pro každého psychoanalytika. Je zjevné, že naše kultura na sebe prozrazuje ve své řeči a jejích tabuismech kód své kolektivní neurózy. Ano, jsme civilizací bytostně anální, nacismus to na nás křičel, komunismus se z tohoto prokletí nedokázal vymanit. Jsme civilizací zakletou do moci a násilí, submisivně-dominantních vztahů (proto máme stále kapitalismus, nikoli kvůli lidské „přirozenosti“). Čím nepřípustnější je vyslovit slovo hovno v našich televizních zprávách, tím častěji se v nich budeme muset dívat na mučení a šikanu v Abu Graibh a jiné euroamerické zábavy. Slovní fetiš “freedom” v každé druhé Bushově větě tuto sadomasochistickou podstatu naší kultury nemůže zažehnat.

Je pozoruhodným výsledkem odporu, že se hovno stalo v řeči též synonymem prázdnoty. Jde o zastření, že je zjevně artefaktem k prázdnotě zcela inverzním. Až budete tedy sledovat nebo číst nějaký „neotřelý pohled na naši současnost” a budete mít tendenci konstatovat, že „je to o hovně“, pamatujte, že hovnu velmi křivdíte. Kdyby to opravdu bylo o hovně, mohli bychom si my i autor gratulovat.

Stern, Uvaha O Hovne
http://www.sprcha.com/story/2005/3/8/91058/46704

TRUCE: jo rapidshare. tak se muzes mrknout po dalsich, jestli chces, viz

http://www.presentationzen.com/presentationzen/2008/12/if-you-could-recommend-only-one-book-on-graphic-design.html

Karel Marx říkal, že zbavit se iluzí znamená opustit pozici, v níž je zapotřebí iluzí. Jenže pozice, v níž je zapotřebí iluzí, je pozice lidská.
Ke zbavování iluzí je vždy nejméně důvodů. Za rozbitými iluzemi nikdy nečekalo vykoupení, ale jen chaos, bolest a rozpad. Iluze se vždy vyplatí, iluze jsou vždy rozumné a rozumbradovské, iluze mají na rozdíl od jejich rozbíjení snadno dokazatelný smysl. Proto svět nespasí rozum. A když tak jen rozum třeštící a tříštící, rozum třeštící rozpornostmi a tříštící hněvem desky Zákona. Rozum, který už je spíše nerozumem. Rozum Nachšona, který vstoupil
do vln Rudého moře dříve, než se rozestoupily. Mrtvoly ryb z toho moře byly onoho dne na trhu
jistě ty nejčerstvější.

nevim jak se ta kknizka dostala do uhledneho pdf volne na net, ale urcite si ji koupim i vytistenou - tj.dobry tah, s tim zverejnenim, v tomto pripade

--me se spis hezke veci moc nelibi, podeziram je.. -

BEZROZPORNOST
Herbert Marcuse již kdysi dávno pochopil, že jazyk kolonizovaný symbolickými impérii zachvacuje vnitřní ideologie operacionalismu. Pojmy jsou redukovány na souhrn odpovídající řady operací a neoperacionální myšlenky systém znásilněného jazyka vyvrhuje. Marcuse však ve stejné analýze především zdůraznil indoktrinační funkci reklamy v systému industriální
společnosti. Indoktrinace spočívá v produkci a šíření potřeb, které Marcuse označuje jako falešné. Jejich plnění vyvolává „euforii nešťastných“. V těchto potřebách je zakotvena i nová forma sociální kontroly. Individuím byla odcizena existence a vložena do umělé existence věcí.
Nyní ve druhé fázi umělá existence individua pohlcuje, a to právě prostřednictvím reklamní vlády obrazů, s její kouzelnou schopností reifikace, zvěcnění. Díky ní se lidé ve své odcizené existenci nalézají, zpětně se s ní identifikují, každá dávka této identifikace se zvěcnělou
existencí je odměněna euforií, kterou jsou pak vděční lidé dokonce ochotni definovat jako svobodu. Jde o novou, vrcholnou formu odcizení. Identifikace se svým odcizeným obrazem začarovaným do zvěcnělého světa, to je popis horečnatého bludu vrcholné industriální éry.
Individuum není kritickým rozumem, okupovaným fabrikovaným mýtem, mentálně schopno zformulovat obžalobu této skutečnosti. Narkotizace vlastní alienací se tak mnohdy interpretuje jako konec ideologií (Daniel Bell) či konec dějin (Francis Fukuyama).
Rozvinutá industriální společnost je však daleko ideologičtější než její předchůdkyně, píše Marcuse. Její ideologie se přesunula do samotného výrobního procesu a je to ideologie technologické racionality. Výrobní systém prodává a vnucuje sociální systém, jež je jeho
obrazem, jako celek. Reklamní produkce tak v každé chvíli prodává s inzerovanými produkty systém, který zplodil, a sociální systém, který se tomuto systému produkce podřídil. Tento systém je zakódován právě v tom, co v reklamách tancuje a bliká kolem inzerovaných produktů. Znakem všeho tančícího a blikajícího (mytologií) je jednorozměrnost, která následně
fabrikuje jednorozměrné chování i myšlení jako sociální normu. Jakákoliv přesahující, nepohodlně rozporná tendence je buď vyvrhnuta, anebo brutálně integrována.

PROBLEMATIKA A SYMPTOMATICKÉ ČTENÍ TEXTU
Přijmeme-li tuto představu, k mechanismu uplatňovaní dominantní společenské ideologie v reklamě nám může mnoho říci koncept Louise Althussera. Je třeba náhoda, že reklama rozsévá pravidelně do nádherné krajiny a krásných přírodních scenerií takové produkty jako automobil?
Louis Althusser v této souvislosti hovořilo problematice textu a symptomatickém čtení. Vyzýval k hledání odpovědí, které nám text vnucuje, aniž by prozrazoval, na jaké otázky odpovídá.
Neprozrazuje tyto otázky z důvodu, že na ně v hranicích dominantní společenské ideologie (či ideologie textu) neexistují skutečné odpovědi. Historik kulturálních studií John Storey ilustroval tento mechanismus právě na reklamách ekologicky sporných produktů – automobilů, které jsou v reklamních obrazech záměrně umísťovány do čisté krajiny. Tvořený mýtus zde říká:
automobil do krajiny prostě patří, neohrožuje ji, splývá s ní. Storey dokazuje, že reklamy začaly nabízet automobily v krajině od chvíle, kdy se rozproudila společenská diskuse o ekologické neúnosnosti automobilového průmyslu. Reklama zamlčí původní otázku o vztahu automobilu a životního prostředí, zamlčí, že v rámci dominantní společenské ideologie je tento vztah
neřešitelný, a místo toho nabídne rovnou odpověď, odpověď bezrozpornou, mytickou, čistou, nevinnou, zdůvodněnou kosmickou harmonií a řádem, jehož zpochybnění je vraždou krásy. HAHAHA :)))))
to je nadherne :))))

-porad jeste Stern -

http://vimeo.com/1504589 krasny video od id duiome
divka, vlaky, podlaha