Videla jsem Babel.
Presne vystihuje muj soucasny zivotni pocit.
Babylon.
Byla jsem na Ceskych Lvech. Ceremonii nevidela, protoze v Kavarne Lucerna nebyly monitory ktere by ji prenaseli.
Lucerna cela uzavrena. Dresscode. Hvezdy. Dechberouci. I v tom spatnem slova smyslu.. snazila jsem si vsechny predstavovat v pyzamu. Abych nebyla nervozni - trochu se o slovo hlasila prvni signalni. Nebo jak to je.
Proste jste na vecirku, kde nikoho neznate. To za prve.
Za druhe vite, ze se nemuzete jen tak s nekym bavit, protoze to proste nejde. Je tam vsude cejtit hierarchie, prachy. Jasna vec. Vetsina lidi tam chodi z pracovnich duvodu.
Za treti kali vnimani to, ze spoustu lidi znate "jakoby" - ale nemuzete se jen tak zacit seznamovat. Jasne. Libil se mi vas film. A to jste produkoval sam? Jste fakt dobry zvukar! Skvele zpivas, nezajdem na drink?
Z potreby nenucenosti me boli hlava.
Nejradsi hulim brka v saku! zvyskne Hejsa.
A Sofie dycha zhluboka a nepripousti si pocity divnosti. Jsou to jen lidii.
Ja viim. Ale moje telo to nevi. Tak se vzdycky dohadujem, nez se srovname.
Ja bych se to hrozne chtela naucit.
Co by ses chtela naucit?
Byt na vecirku a bavit se s lidma.
Neodchazet a neprichazet uplne uhozene nelogicky, kdyz zabava jeste neni, nebo uz neni. Nebo neodchazet nez zacne.
Neusmivat se krecovite.
A pak, chci nekym byt. Chci vedet sama pro sebe, kym jsem. Zatim to nevim. Umim jen docela dobre delat par veci.
A ja vim ze mi to bude trvat treba 10 let.
Mam strach --> strach filtruje slabe a nerozhodne.
Dobre.
Me se libi film protoze to je medium, kde jsou videt vysledky.
Ktere vyuzije mnoho ruznych talentu.
Mam moznost se divat jak se rodi takovy film, nebo dokument, nebo reportaz. Bavi me to.
Neznam jeste (svoje) moznosti. Nenaucila jsem se, kde omezeni jsou, a kde naopak nejsou. Kde jsou me silne a kde slabe stranky..na co se mam soustredit, co delam dobre? Same otazky, odpovedi jen a jen ve me. Nekde skryte. A jsou to samozrejme blbosti. Tyhle veci vzdy proveri nejaka situace, a clovek ma jasno.
Nevim jak zvladnout svou ambicioznost.
Asi sklonit hlavu a jednat a mluvit, a nechat si zbrousit kridla napadu - ty velke, ze sadry, ktere pokryvaji me zlate kridylka.
Uznat svou malost, ale nepoustet ambice.