TRUCE: TRUCE: Bondy prave v uzasnem i kdyz mirne roztresenem Lednu na Vsi mluvi o koncentracnicke spolecnosti nebo primo o koncentracich jako o chvili, kdy rozumny jedinec ztraci jakekoli vstemene i vlastni moralni hodnoty a soustredi se na Boha-puste preziti.
Da se srovnat napriklad s etologii psi smecky, ktera se koncentraku podoba velmi povrchne, ale vlastne velmi vecne. Vzyd existuje jedinec, jehoz moc nad zbytkem smecky je dominantni, aby ostatni, nize postaveni, jedinci dosahli jeho mista, jsou veskrze ochotni vest valku proti vsem a jakymikoliv prostredky. Vzhledem ale k tomu, ze na rozdil od lidske spolecnosti je tento proces dlouhodobe stabilni, nedochazi k regresi, jen k napodobovani, coz muze mimo jine souviset i s tim, ze bezmocnost je u lidskych mladat casto velmi podporovana [a socialne proklamovana], ktezto u jedincu smecky je naopak podporovana soutezivost.
Je to jako pravidla silnicniho provozu, tam kde se striktne dodrzuji, je velka nehodovost casto s nasledkem smrti, narody, ktere jezdej jak se da jezdi sice vic otlucenymi auty, ale neumiraji na silnicich tak casto.
Muj oblibeny priklad podporujici [mozna demagogicky] tuhle teorii je napriklad sexualni zneuzivani a obtezovani. Nerikam, ze driv se jen vic nemlcelo, ale bylo napriklad bezne v Japonsku, ze zena muzum drzela, asi jako jsi to tady popsala [proste se v pripade sexualniho chovani odevzdala a uvolnila]... Bezne bylo, ze napriklad v dopravnich prostredcich muzi osahavali zeny na intimnich mistech a to i dost verejne [JP ma nejmensi diskretni zonu na svete mmchodem, mene nez 45 cm]. Do priblizne sedumdesatych let se defacto v JP nevyskytovala instituce brutalniho znasilneni, jejiz procento, diky "feminizaci" spolecnosti vzrostlo zcela neumerne k predchozim statistikam.

Tedy tvrdim, ze jedna-li se o jedince, kteri byli vychovavani v komunite ne prilis diverzifikovanych roli a zaroven nutneho boje o preziti by dosahli v techhle pokusech daleko jinych vysledku, nebo spise jine casove krivky vedouci k regresu. Nenastal by mozna ani tak strmy pad jejich moralnich hodnot, ackoliv to se tezko posuzuje, protoze asi nikdy nevideli krasu v sose krale, jako spis v plnym brichu.

Samozrejme vsechno co jsem napsal muze byt blbost, pac nemam zadny vedecky zaklad pro sva tvrzeni, vzdy me spis zajimaly cesty typu Leary, ktery se snazil odstranovat zabrany a vsechny vtisknute jistoty pomoci vysokych davek psychoaktivnich drog a nasledovny reimprint za pomoci pozitivniho podminovani [mj set and setting].

dluzno podotknout, ze ideu vetsi pes jebe nepovazuju za nemoralni nebo neco takoveho, proste je v danem momente vyhodne prijimat mimikry silnejsiho a ziskat si jakousi moznost stat se jeho "mazlickem", nez se proste nechat zabit a umucit. to ze venkovni svet v tom vidi nejakej problem je spis dane tim, ze vnekovni svet proste nedostava prez drzku nebo alespon ne tak, aby si to uvedomoval.

Obdobné reakce a změny byly zaregistrovány v jiných mezních situacích, například v chování jedinců podrobených násilným výslechům nebo tzv. vymývání mozků (brainwashing). V počátečních stadiích takových výslechů se jedinec snaží vzdorovat tlaku, jemuž je vystaven. Poté se objevuje zdánlivá regrese k infantilnímu chování. K resocializaci dochází tehdy, když se objeví nové rysy chování, jejichž vzorem se stává ten, kdo je v dané situaci nositelem autority - vyslýchající. William Sargant, který se zabýval různými typy mezních situací, poznamenává: .Jedním z nejhroznějších následků těchto bezohledných výslechů, který popisují jejich oběti, je skutečnost, že náhle začínají cítit sympatie ke svému mučiteli..." (Sargant, 1959, str. 192)
V mezních situacích zřejmě dochází k tomu, že nastává regrese v procesu socializace. Socializované reakce jsou bezohledně odbourány a jedinec prožívá podobnou úzkost jako malé dítě připravené o ochranu rodičů. Pak je jeho osobnost de facto proměněna. Zásadní změny osobnosti a chování, které vidíme v mezních situacích, představují pouze extrémní verzi normálních projevů socializace v jiných prostředích. Osobnosti, hodnoty a postoje lidí nejsou nikdy dány jednou provždy, ale mění se na základě jejich zkušeností v celém životním cyklu.
Ilustrací z poměrně nedávné doby je zkušenost mladých Američanů, kteří byli posláni v šedesátých letech nebo na počátku sedmdesátých do války ve Vietnamu. Pod extrémním tlakem, jaký představoval boj v neznámé džungli proti odhodlanému a vynalézavému nepříteli, došlo u mnoha vojáků ke změnám osobnosti podobným tomu, co popisují Bettelheim a Sargant. Byli resocializováni do drsné a brutální reality, v níž se nacházeli. Po návratu do Spojených států veteráni těchto bojů zjistili, že stojí před novým procesem resocializace, tentokrát do mírového světa, do kterého se už nehodili.

Bettelheim, pujcit si z knihovny po zkouskovem.

Podle Bettelheima došlo u všech vězňů ke změnám osobnosti, které probíhaly v určitém sledu. Na začátku byl šok ze samotného uvěznění, způsobený surovým odtržením od rodiny a přátel; mnozí byli cestou do tábora mučeni. Většina nových vězňů se snažila vzdorovat působení podmínek v táboře a pokoušela se udržet si způsob chování, jaký měla v předchozím životě, ale to se ukázalo jako nemožné. Strach, deprivace a nejistota vedly k tomu, že se osobnosti vězňů začaly hroutit. Někteří z nich se stali „živými mrtvolami", jak je nazývali ostatní, neboť se zdálo, že ztratili veškerou vůli, iniciativu i zájem o vlastní osud.
Tito muži a ženy brzy zemřeli. Jiní se začali chovat jako děti - ztratili představu o času a schopnost „myslet dopředu" a na zdánlivě triviální záležitosti reagovali výraznými změnami nálady.
Většina „starých vězňů", kteří byli v táborech více než rok, se chovala zcela ji¬nak. Staří vězni prošli procesem resocializace, jímž se vyrovnávali s každodenní brutalitou života v táboře. Často si už nedokázali vybavit jména, místa a události ze svého předchozího života. Proměna osobností starých vězňů byla založena na napodobení postojů a chování těch jedinců, kteří při příchodu do tábora vzbuzo¬vali jejich největší odpor, totiž dozorců samotných. Opičili se po nich a dokonce se pokoušeli pomocí rozervaných cárů napodobit jejich uniformy. Bettelheim napsal:
„Staří vězňové cítili velké uspokojení, jestliže při počítání vězňů, které probíha¬lo dvakrát denně, stáli opravdu dobře v pozoru nebo se řádně zahlásili. Byli hrdí na to, že jsou stejně ,tvrdí chlapi' jako esesáci, anebo ještě tvrdší. Ve své identifika¬ci s nimi zacházeli tak daleko, že kopírovali i esesáckou formu zábavy. Dozorci se bavili mimo jiné tím, že zkoušeli, kdo vydrží nejdéle dostávat rány, aniž zasténá. Totéž provozovali staří vězňové, jako by jim nestačilo, že jsou biti dost často i teh¬dy, když tuto zkušenost neopakují formou hry."

hodi se mi sem tento text, kdyz uz o te romantice ;)


Ve středověké Evropě byly sňatky z lásky naprostou výjimkou. Existovalo dokonce přísloví, které tvrdilo, že být zamilován do vlastní ženy je stejně hříšné jako cizoložství.
Existovaly i sexuální vztahy mimo manželství, ale málokdy k nim patřily pocity, jaké obvykle spojujeme s láskou. Láska byla považována přinejlepším za nevyhnutelnou slabost a přinejhorším za chorobu.
Romantická láska se poprvé objevila v dvorských kruzích jako průvodní jev mimomanželských milostných dobrodružství, do nichž se příslušníci aristokracie pouštěli. Až do doby před asi dvěma sty lety byla omezena výlučně na tyto vrstvy a přísně oddělena od manželství. Vztahy mezi manželi z aristokratických kruhů byly často chladné a formální - přinejmenším ve srování s tím, co od manželství očekáváme dnes. Bohatí lidé žili ve velkých domech a každý z obou manželů měl svou ložnici i vlastní služebnictvo; v soukromí se stýkali jen zřídka. Soulad v sexuálním vztahu byl věcí náhody a z hlediska manželství nebyl považován za důležitý.

„moderní průmyslová společnost je doslova posedlá romantickou láskou... Málokterá tradiční kultura by souhlasila s názorem, o němž jsme na Západě tak nezvratně přesvědčeni, totiž že pro muže je smyslem života láska k ženě, a naopak. Většina lidí jindy a jinde něco takového považovala z hlediska hodnoty člověka za téměř nicotné!"

Ani romantickou lásku, ani její spojení s manželstvím tedy nelze chápat jako „přirozenou" součást lidského života, ale jako něco, co je výsledkem mnoha společenských a historických vlivů.

OVERDRIVE: ne z trestu, ale z dusledku
musis mit pocit, ze si jaksi lajsnes i ty dusledky se stejnou gracii, jako zlocin
nebo ze z nich dokazes vybruslit

ja treba hodne pocituju vinu, a strach z trestu, zato kdyz mam ten pocit opravnenosti, je ze me zrudicka. nevim zda ocekavam od lidi to same. nikdy mi to nikdy nedal. vsichni sou humanisti. krom dyleru, ty mam rada, tam vis na cem ses - chteji te ojebat. :)
ti inteligentnejsi chtej na prvnim miste dobre prodat, ale taky te budou chtit ojebat.
drsna ale krasna zivotni matematika.

http://www.youtube.com/watch?v=x3ZvJ7V5rgw

dejte si, je to veselka s temnym podkladem lyrics ;]

bozi, bavime se o tematu, ktre mi zas zacalo hrat na last.fm:

Budam: Stories of Devils, Angels, Lovers and Murderers [pisnicka snake charmer]

... mmchodem velmi dobre

SHASHA_KRASTY: jedna moje kamoska, aby netloustla, kdyz ma hlad ji vatu...

reportaz z Haiti
a pekne fotky

ne o zemetreseni
o zivote tam

http://www.jansochor.com/reportaz/slunecni-mesto.html

_ELPH_: no mne casto prijdu tie pocity oddelene akoby v inej vrstve
ktora sa moze shodovat s dejom, ale nie je na nom kauzalne zavisla

TRUCE: to ja to tak praveze nemam. ja aj v sne pocitujem velmi silne emocie. napr ked niekomu mlatim hlavu o chodnik alebo tak, tak pri tom pocitujem hnev a strach celkom intenzivne. ale ako kedy asi. pri vrazdeni rodicov/surodencov to bol len strach, a len z toho ze mi na to dojdu (akoze policia a tak)...

OVERDRIVE: jo, vicemene jo.
tak uvidime, zda by ze me byla dobra bosorka
mam na tyhle znakove veci dobrou pamet, mozna mi to pujde. kdysi jsem se byla schopna ucit slovo od slova text na zkouseni, za prestavku. ;)

TRUCE: latinskou

OVERDRIVE: kterou verzi, kralickou ci latinskou?
ja se nemohla rozhodnout kterou se mam naucit tak jsem na to zapomela zatim ;)

TRUCE: sem si myslel, aj sem to chtel smaznout, ale nakonec jsem si rrek, ze kdyz uz to nekdo cet, necham to tak...

jinak ja se ted ucil otcenas pozpatku a jestli tohle nedky reknu zpameti, tak budu vazne dobrej ;]

OVERDRIVE: no tvoje znam a na to co si myslis o mejch jsem se taky neptala ;]]]
nikomu se nechce psat.. jeste ze tobe jo

3x30 krat LBR a uvidis jak ti pujde ;) udelas ho v mziku mysli na konci

prisel mi spm k tematu :]

Women love making love with monsters even when it hurts.

a zaroven mi zacal hrat do usi Patric Catani : Risky sexual practice

TRUCE: vyvedeme ;] [blbost, myslim, ze zrovna moje postoje k tomu znas, a pravda neni uplne jiste, zda je mozne Te znasilnit, kdyz me znas... to uz neni znasilneni uplne v pravem slova smyslu]
jinak ano a obcas se mi o tom zda. non konsensualni sexualni prozitky jsou pro me velmi pritazlive. potazmo mimo otazku znasilneni: treba nevadi mi, kdyz spolupracuje ba naopak, jen proste nechci ji rikat co ma delat, to mi pripada hloupy. nemam treba rad, kdyz neco trva dlouho a je to moc promysleny [opakjute 30 dni basnishing ritual a uvidite co se stane... brrr] ;]

dik za ty citace tady, zajimave, ze skoro do vseho jsme se nejak trefily v nasich postovnich komunikcich, zda se, ze minimalne nekdo ma semnou stejnou zkusenost. nesnasim cteni manualu, mmchodem ;]

[ MLICKO @ Básničky, texty, citáty... ]

Charles Bukowski
Poslední dny mladého sebevraha

už se vidím
po všech těch sebevražedných dnech a nocích,
jak mě vyváží z jednoho z těch sterilních domovů
pro důchodce
(samozřejmě jenom pokud budu slavný a budu mít
to štěstí)
duševně zaostalá a znuděná ošetřovatelka...
sedím si vzpřímeně na vozíčku...
skoro slepý, oči se mi protáčí do temné části lebky
kde hledají
milosrdenství smrti...

„není dneska nádherně, pane Bukowski?“

„jo, jo, to je...“

děti chodí kolem a já ani neexistuju
a krásné ženy chodí kolem
s velkými žhavými boky
a teplými zadky a těsným horkým vším
touží být milovány
a já ani
neexistuju...

„poprvé za 3 dny nám svítí sluníčko,
pane Bukowski.“

„jo, jo, to jo.“

sedím si vzpřímeně na vozíčku,
bělejší než tenhle list papíru,
bezkrevný,
mozek pryč, riziko pryč, já, Bukowski,
pryč...

„není dneska nádherně, pane Bukowski?ů

„jo, jo, to je...“ chčiju si do pyžama, kaše mi teče
z pusy.

kolem běží 2 školáci –

„hele, viděls toho dědka?“

„panebože, viděl, je mi z něho nanic!“

po všech hrozbách, že to udělá
někdo jiný za mě konečně spáchal
sebevraždu.

ošetřovatelka zastavuje vozík, trhá růži z nedalekého keře,
vkládá mi ji do ruky.

ani nevím
co to je. je mi platná
jako moje
péro.

najlepsie na tom je, ze v tom sne ti vsetko pride ako uplne normalna vec ;]
emocie su dost nezavisle na provadenych vecech ;]