JIMIQ: ???
Typy motorů drážních vozidel
Spalovací motory lokomotiv či motorových vozů jsou principiálně shodné s motory automobilovými (či spíše s motory nákladních automobilů). Některé lokomotivy a motorové vozy (ty zejména) jsou osazeny přímo automobilovým motorem - např. to jsou stroje řady 714, 842, 843. Zajímavostí je použití motoru z traktoru v lokotraktorech řady 799 nebo lodní motor pro remorkéry, který našel uplatnění v motorových vozech řady 831. Dnes se používají výhradně naftové (vznětové) motory, doba benzínových (zážehových) agregátů odezněla ještě v první polovině 20. století. Oproti benzinovým motorům mají naftové motory vyšší účinnost, která se pohybuje od 30 do 42%, zatímco benzinové motory dosahují účinnosti pouze 20 až 33%. Podle Carnotova cyklu je maximální možná účinnost vznětového motoru 73%, benzinový motor má 65%. I nižší spotřeba (navíc levnějšího) paliva mluví ve prospěch naftových agregátů. I negativa vznětových motorů (vyšší hmotnost vyplývající z konstrukční složitosti, nutné žhavení, klepavý zvuk) jsou ve drážním použití snáze akceptovatelná nežli v automobilovém. Proto se dá říct, že dieselový motor je pro použití v kolejových vozidlech ideální. V padesátých letech se ale na obzoru objevilo nové, slibně vypadající řešení pohonu lokomotivy tepelným motorem - jednalo se o turbínovou trakci. ŠKODA Plzeň nechtěla zůstat pozadu za rychle se rozmáhající výrobou prototypů turbínových lokomotiv ve světě, a tak v roce 1958 vyrobila první turbínovou lokomotivu TL 659.0. Jednalo se o mohutnou šestinápravovou lokomotivu, osazenou plynovou turbínou, poháněnou spalinami vznikajícími hořením mazutu. Tato lokomotiva se stala nejvýkonnější lokomotivou s mechanickým přenosem výkonu na světě. Spotřeba topného oleje byla ale obrovská, a tak musela lokomotiva vozit speciální cisternový vůz naplněný palivem. Navíc byla lokomotiva neúměrně hlučná. Proto se od vývoje turbínové trakce v ČSSR i ve světě upustilo.