Tak on s tím ten pičus zdaleka nepřišel první. Otázka militarizace a demilitarizace kosmického prostoru se řeší někdy od šedesátých let. Taky se řeší kosmické právo (jako že si třeba nikdo nemůže nárokovat kosmické objekty jako své území a tak). OSN k tomu vydává rezoluce a tak (třeba:
https://undocs.org/A/RES/65/68 ). A jakkoliv je teď moderní si vytírat zadek s mezinárodním právem a OSN zvlášť, tak mi to prostě nepřipadá jako dobrej nápad.
Problém je, že jak se z toho jednou stane běžná praxe, už to nepůjde vrátit. Že jsou ve vesmíru satelity, o kterých nikdo neví, není novinka. Možná jsou špionážní, možná je to součást protiraketové obrany, možná mají sloužit k likvidování satelitů protivníka a tak. Takže by se chtělo říct, že už militarizováno máme. Jenže je rozdíl, když se to jede jako black ops (protože se to dá jet jen v omezené míře a celkově je to náročnější a pak se do toho začnou srát s OSN rezolucema jako v příkladu výše) a když se to legitimizuje.
Pak totiž můžeme začít ignorovat další věci - třeba to prohlašování kosmických objektů za svoje území. Američani řeknou, že Měsíc je jejich a nikdo tam nesmí. Sbohem, plány na cesty dál do sluneční soustavy s mezipřistáním na lunární základně (jo, tyhle plány maji hlavně amíci, ale stejně). Číňani pošlou kosmonauta na Mars, zapíchne tam vlaječku a Mars patří Číně. A kdo by jim tam lez, toho sestřelej. Musk si s těma svejma raketama může dělat tak akorát balistické taxi.
Jinými slovy, ke všem voserům technického a ekonomického rázu nám do dobývání vesmíru a kosmonautiky hodí vidle ještě rachtání zbraněma, v dalším plánu nejspíš územní nároky. V tomhle kontextu bych rád připoměl veselé příhod s ostrými testy protidružicových raket 10 let zpátky, které udělaly desetitisíce 1cm fragmentů a tisíce větších. A teď si představte toho svinčíku, že by chtěli střílet na nějaké ostré cíle.