CYBERWOLF: tahle interpretace není z mý hlavy ;-) ty bys chtěl zpátky do lodi, u který budíky za letu ukazovaly, že každou chvíli může přestat být ovladatelná? ;-)

SUMAC: další možnost je, že chování lodi ty dva tak vyděsilo, že do ní prostě odmítají (min. jeden z nich) znovu vlézt... ale nebo čekali tak dlouho, že zbytek hélia utekl.

KAERO: dobře, tohle jsem přehnal, ale na začátku se jim rozhodně nedařilo každé přistání a přistávali s raketami, které nebyly navržené na vícenásobné použití a používali je nejvíce 2x, ale budiž. Pravděpodobně se poučili, a na začátku ale šli buď špatnou cestou (korek, padáky) nebo se svými ranými plány účelově mlžili, aby zmátli konkurenci. Firem, který svůj koncept reuse zásadně změnily, bylo víc - např. Rocket Lab vzdali zachycování vrtulníkem jako příliš nebezpečné pro posádku vrtulníku a místo toho se rozhodli, že jejich raketa dočasné vymáchání ve slané vodě prostě přežije, apod. Reuse Neutronu mají mimochodem vymyšlený skvěle a když se nad tím člověk zamyslí, tak je to popravdě právě hodně podobný koncept, který říkám, že by pro větší rakety měl smysl, akorát zkrácený o jeden stupeň.

Neutron se svým integrovaným aerodynamickým krytem se mi hodně líbí jako 2.stupeň nějakého budoucího nosiče. No ale nepředbíhejme události. Bude dost napínavé, jestli dřív poletí Neutron (raketa třídy Falcon 9) nebo New Glenn (raketa třídy Falcon 9 Heavy, v podstatě, i když teoreticky o něco větší). Obě jsou to rakety s metalox motory, v případě Rocket Labs dosud nevyzkoušenými za letu. Testovací let Neutronu byl odložen na rok 2025. měl proběhnout letos.

Jinak s těmi čísly pracuji, ne že ne. II.stupeň Saturnu V letěl po úctyhodné trajektorii, dosahoval asi 3/4 orbitální rychlosti a dopadal pod 2000 km od místa startu (tedy v případě reuse by to znamenalo náročné přistání uprostřed Atlantiku). Je ale třeba si uvědomit, že kinetická energie v případně 3/4 orbitální rychlosti je poloviční, to znamená, že i zahřívání při návratu potrvá (asi, zhruba) poloviční dobu a teoreticky (ne nutně pro ty 3/4 orbitální rychlosti, ale pro podobný zlomek?) by mohlo jít zvládnout bez tepelného štítu.

Spíš než čísla, která mluví jasně, může být problém někde jinde: tvar 2.stupně je takový poměrně pitomý, těžiště bude mít prázdný stupeň někde poblíž motorů, motorama napřed zpět do atmosféry (padalo by se z výšky větší, než 100 km) to jednoduše nepůjde, jakékoliv přídavné "plácačky" taky zvýší hmotnost... ano, není to jednoduchý úkol a ten 2. stupeň by se komplexitou blížil Starship, ale navíc by se (asi?) nevracel sám na rampu, což vylučuje rapid reuse. Ale zase kdyby to přistání bylo motorické... samotný fakt, že palivo pro přistání by se neurychlovalo na orbitální rychlost, by pomohl strašně moc. (stejně tak palivo pro přistání 1.stupně, kterého je potřeba víc, by se taky neurychlovalo až tak moc, apod.)

Ale právě rapid reuse takového monstra jako Starship+Superheavy mi popravdě docela vrtá hlavou. Start takového monstra několikrát denně asi ta oblast nebude moc dobře snášet, že ano. I jednou za den je sakra hodně. Kromě nákladů jsou zde negativní externality. Cokoliv, co potřebný počet startů obřích raket sníží, by se podle mě mělo zvážit...

SEJDA: rád bych podotkl, že na cestě ke znovupoužitelnosti _prvního_ stupně Falconu 9 bylo kolik... asi 50 jednorázových startů? Problém je, že zkušební start Starship není trochu dražší, než u Falconu 9... je řádově dražší. Je jasné, že někdo to musel udělat, že zejména u 1.stupně je to správná cesta... a u toho 1.stupně asi k zachycení dojde při příštím letu, což je úctyhodné, o tom žádná. Problém je skutečná efektivita toho 2.stupně. Kolik skutečně unese užitečného zatížení. Udávaný zlomek hmotnosti stupně vůči celkové hmotnosti u samotné Starship vychází asi jako u Centauru, což vzhledem k tepelnému štítu téměř určitě nemůže být pravda (jasně, objem roste s třetí mocninou, plocha s druhou... ale stejně)