RUTHER: riskuju, že tady budu prohlášený za offtopic, takže zvu k pokračování debaty ve svém extravagantně zaměřeném klubu [Kvazičástice: největší revoluce ve fyzice od vynálezu kvasarů, kvarků a kvasnic? + kvantizovaná setrvačnost (QI)] , kde je povolená fringe fyzika (ale nikoliv crackpot, ovšem debaty, kde vede hranice mezi fringe a crackpot tam povolené jsou :-)

Ale shrnutí: ano, to, že kosmický horizont a mikrovlnné záření kosmického pozadí znamenají něco jiného, než byl převládající populárně-vědecký výklad v 2.polovině 20.století, je docela reálná možnost. Změřený dipólu kosmického mikrovlnného pozadí i jeho různých anisotropií je taky v podstatě jedno velké WTF (jak se můžeme "pohybovat vůči velkému Třesku? není to spíš důkaz anizotropie rychlosti rozpínání? či třeba rotace dostatečně velké části pozorovatelného vesmíru okolo nějakého "středu"?).

Co se samotného kosmického horizontu týče, tak podobně jako u pádu do černé díry, jde o to, že se od nás objekty vzdalují rychlostí světa. Objekt, který se vzdaluje rychlostí světla, ovšem díky relativistickým efektům nikdy zcela nezmizí - žádné efektní "plop", jako když kosmická loď ve Star Wars přeskočí do hyperprostoru (hyperprostor je úplně jiný básnický koncept, tak jim to ale promineme). Objekt vzdalující se rychlostí světla se redshiftne a zůstane v daném směru navždycky zakonzervovaný na místním kosmickém horizontu jako šlápota v betonu, který ztvrdnul. Od téhle úvahy je jen krůček k úvaze, že mikrovlnné pozadí není "ozvěna velkého třesku", ale prostě souhrn veškerého redshiftnutého záření daleko větší části vesmíru, než je ten pozorovaný - akorát jde o tu část vesmíru, která se od nás vzdaluje rychleji, než světlo.

To, že JWST nejvzdálenější redshifnuté galaxie odhaluje jako v podstatě podobné těm později vzniklým, nepřekvapuje úplně všechny: existovala menšina kosmologů, kteří očekávali přesně tohle, ale dokud neměli v ruce důkazy, tak o tom dost dobře nemohli mluvit nahlas.

Přesto všechno existují závažné důkazy, že se vesmír vyvíjí v čase: např. máme epochu kvasarů a astrofyzikálních jetů, které se v blízkém (nedávném) vesmíru spíše nevyskytují (tam ale možná jde o antropický princip - kdyby se vyskytovaly, nemohl by se možná v této části vesmíru vyvinout život). Navíc Velký třesk potřebujeme kvůli zdůvodnění, kde se vlastně v našem vesmíru vzaly základní prvky a jejich izotopy v poměrech, které pozorujeme - některé věci, jako deuterium a lithium, prostě jinak, než při velkém třesku (vodík, tzn. proton, je trochu speciální případ - sám od sebe vznikat může, což o to...)

To, že velký třesk podle jedněch pozorování nejspíš vůbec nebyl nebyl, nebo minimálně ne tak nedávno, jak si myslíme, zatímco podle jiných "logicky" musel nevyhnutelně být, je spektakulárním teologickým sporem dnešní kosmologie a je to... neuvěřitelně zábavné. Kdyby to bylo jednoznačné, tak by věda byla šílená nuda a nemělo by smysl ji vůbec dělat.