KOUDY: Čína neexistuje? Jejich měsíční raketa si vystačí s 2 starty a navíc je vícenásobně použitelná, což SLS není.
2 starty jsou naprosto rozumné, v 60tých letech se s nimi počítalo, akorát géniové s NASA přišli na to, že setkání na dráze kolem Měsíce jim ušetří tolik
Dotankování je koncept z 50tých let. Koroljov s ním nejdřív počítal, prvním záměrem byl oblet Měsíce pomocí Sojuzu a asi 5 (!) startů nosiče R7, s tím, že by získali cca ekvivalent Artemis 2, ale rakety tehdy byly strašně nespolehlivé a měli s pilotovaným programem víc štěstí, než rozumu (to ostatně obě strany space race...). Potom vymyslel N-1, ale i tam program přistání na Měsíci počítal s tankovacími starty a trochu připomínal Starship.
Příčetné koncepty pak vesměs počítali s 2 starty, u těch Rusů se neví, jestli by si bývali troufli posadit lidi přímo do 7K-L1 (Zond) posazeného na Protonu, který tehdy ještě poměrně často bouchal (ostatně, konstrukční vadu 3.stupně našli a odstranili až někdy po roce 2000, když už ta raketa byla v podstatě vyřazená...), nebo do LOK (varianta Sojuzu) posazeného na N1 - do poslední chvíle zuřivě nacvičovali přestup z lodi do lidi, který by potřebovali určitě na dráze kolem Měsíce (!) ale možná s ním od začátku počítali i na dráze kolem Země, protože jejich jediná man-rated raketa byla pořád jen R7.
Zkomprimovat Apollo do jediného startu byl husarský kousek, který ještě asi do poloviny 60tých let nepřipadal nikomu reálný. Bylo to možné mj. i díky vynálezu počítačových čipů, apod. Předchozí koncepty počítaly vesměs s tím, že Apollo nebo Sojuz budou dopraveny přímo na povrch měsíce (v jedné sovětské verzi by tam dokonce návratová kabina Sojuzu stála vzhůru nohama, na přistávacím modulu!)
Superrakety ale nejsou nijak extra efektivní, jejich hlavní síla spočívá v tom, že se nemusí čekat třeba na vhodné počasí na další start (to byl větší problém na Floridě, než v Kazaschstánu... tam je to hodně deterministrické, tam odklad kvůli počasí nebyl snad nikdy). Specialitou Saturnu V bylo, že to byla opravdu geniální raketa, jediná svého druhu, optimálně kombinující tah a specifický impuls ve všech stupních. N1, SLS, ale i Superheavy/Starship mají tohle hodně popletené. Obří SRB nejsou moc cesta, pokračující vývoj SLS taky počítal s kapalinovými boostery, což je i cesta, kterou půjde Čína.
Dva starty, kdy jedna raketa nese přistávací modul a druhá návratovou loď a setkají se buď na dráze kolem Země, nebo kolem Měsíce, jsou asi optimum. Výhodou je, že jedna z těch raket ušetří hmotnost systému pro zachování posádky. Pokud navrhneš dobrou trajektorii, tak můžeš jeden 2.stupeň využít pro první zvýšení oběžné dráhy - asi jako u Artemis 2 ta eliptická parkovací - a druhý 2.stupeň pro jeho dokončení.
Další optimalizace, kterou měli Sověti na neuspěšném komplexu N1-LOK a počítá s ním pokud vím i Čína, je ta, že horní stupeň použitý pro TLI slouží pak ještě jednak pro brždění u Měsíce, ale hlavně pro brždění lunárního modulu během sestupu. Není to vícenásobně použitelné, samozřejmě, ale je to v současnosti jediná varianta, která by aspoň trochu dávala ekonomický smysl.
Čína bude 1.stupně recyklovat, 2.stupně zahazovat, přesně jako teď Falcon 9 vypouštějící Starlinky - akorát to bude metalox architektura, jako Starship. Žádné složité šachy s dotankováním, na které dojede Blue Origin i SpaceX, protože to prostě není vyzkoušené a objeví se nečekané problémy. Čína jednoduše přistane na Měsíci dříve, než to zopakuje NASA. A ISRO předvede oblet Měsíce do 10ti let, a to ještě úspornějším způsobem, než Artemis 2...