Studium německejch časopisů jako Audio, Stereoplay nebo Image Hifi, resp. především jejich žebříčků komponentů v každým čísle a pak sehnání si recenzí těch kterých věcí, co vás zaujaly, ideálně z více zdrojů včetně amerických magazínů, je dobrej způsob, jak se aspoň v základu zorientovat v problematice. Když pak člověk nasampluje, co je podle (konkurenčních) žebříčků dobrý, přečte si detailní recenzi dvě a pak si to sám ještě jede poslechnout, dokáže už zkorelovat jazyk použitej pisálkem se svýma vjemama. Od toho se dá odrazit a při čtení jiné recenze na jiný přístroj ve stejné kategorii se často narazí na zmínku o tom prvním přístroji a rozdíly mezi nimi, v tu chvíli si už lze představit, jak se tyto rozdíly odrazí poslechově, a kdyby to náhodou psal stejnej člověk, je vymalováno. Pár let studia a objíždění ČR a Evropy za účelem poslechu krámů, jejichž rezenze má člověk doma, a víte, jak co hraje, a co víc, víte, jak co bude hrát, i když jste to neslyšeli, případně stačí si přečíst recenzi a mezi řádky hned odhadnete skutečnej charakter zvuku a jestli by vám vyhovoval.
Pravda, nikdy jsem tuhle snahu nevyvíjel na věci jako Dali Ikon nebo cokoli podobnýho, ale hádám, že v jakékoli kategorii to bude stejný, pouze ty levnější budou víc zaneřáděný sračkama, protože toho prostě obsahují víc. Začátečníkovi fakt ale vědomí, že pan Jan Novák z Prahy má doma Vincenta XY a Tannoye ZQ, nepomůže zhola k ničemu.