THX_1138: Ono ani tak nejde o to, jakým způsobem je načítání dat z CD realizováno, ale k jakým vede výsledkům. A ty jsou takové, že u (správně) vypáleného CD jsou data identická s původními. Kdyby tomu bylo jinak, pak by vypalovaná CD nikdy nemohla sloužit jako paměť na programy apod., kde i změna jediného bitu může mít fatální následky.
Rozdíly v průbězích signálu na obrázku sice vypadají impozantně, ale i z takového průběhu, jako je u CD, lze jednoznačně detekovat jedničky a nuly, což postačuje, protože případné časové nepřesnosti okamžiků překlápění jsou irelevantní. Veškerá data jsou tak jako tak ukládána do bufferu (v podstatě posuvného registru), přičemž jejich načítání z bufferu je řízeno přesným hodinovým taktem (kolísání o několik řádů menší než u gramofonů). Hezky to je vidět u discmanů, jejichž buffer proti otřesům dokáže pojmout data třeba na 100 vteřin, během kterých normálně hraje hudba, i když se disk např. násilím zastaví.
Tohle všechno platí samozřejmě pouze pro správně vypálený disk a to nikoli v jednom z prvních typů vypalovaček, které trpěly problémy s jitterem. Sám jsem jednu z nich měl, to lupání bylo otravné a možná odtud pochází výhrady proti výpalkám, které se tradují dodnes. Pokud si to pamatuju dobře, tak první vypalovačka, která v tomto ohledu fungovala bezproblémově, byl Teac, někdy v polovině devadesátých let. Minulého století... :)