Aby to nebylo jak ty Rolexy, který i v Bangladežu do pěti minut prodáš na ulici za polovinu jejich ceny.
Mám kamaráda, automobilovýho závodníka, jehož autem snů je Renault Alpina A110. Má spoustu Alpin-autíček strategicky rozestavěných po bytě, snad deset, všechny v tradiční modré. Některé z těch modýlků byly levnější, některé dražší, a na jeden si speciálně pamatuju, protože stál skoro dvacet tisíc a pomáhal jsem mu ho koupit na eBay. Ten se vyznačuje tím, že jeho výrobcem je slavný autíčkář, dnes tuším už mrtvý, který s neuvěřitelným citem pro tvar dělal autíčka tak, že neaplikoval sprostou zmenšovací metodu na velikost kupř. 1:20, ale místo toho jemně, neviditelně upravoval některé prvky a jejich proporce tak, aby výsledný dojem z pohledu na autíčko vyvolával stejný efekt, jako pohled na skutečné, velké auto. Tu protáhl kapotu, tu zvětšil kola, tu zmenšil zadní okno... ve finále tohle autíčko, i když ne-přesné, poskytuje mozku mnohem lepší iluzi skutečnosti než všechny ostatní matematicky přesně zmenšené modely. Jistě ten model bude jednou prodejný za původní kupní cenu, možná i za víc.
Takovýchto modelů autíček má kámoš po bytě desítky, různých. Ferrari GTO 250, výherního Miníka z Rally Monte Carlo, atd. atp. Všichni se mu smějeme, že kdyby všechny ty peníze za autíčka nevrazil do modýlků, tak si za ně mohl koupit svého vysněného Catterhama a kdyby ještě trochu přihodil, tak možná i tu Alpinu.
Beru tuhle obsesi miniaturním hifi jako ekvivalentní chování, jen vražené do jiného koníčku. My ostatní se prostě raději svezeme doopravdy.