Samostatná kategorie jsou pro mě jazzové nahrávky, přijde mi že málokterá kapela umí předat energii z živáku na nahrávce. Už dostkrát se mi stalo, že hudba která byla naživo skoro vzrušující najednou působila naprosto unyle, a to pak jistou hrubost zvuku živé nahrávky s radostí přijmu.

HOWKINGU, máš to tak hozené napříč žánry?

Pro mě na tom žánru hodně záleží, dobrá studiová nahrávka může být úžasná, ale je to jak u kterého stylu a nesmí to být jen o té čistotě a dokonalosti. Třeba často vychvalovaní Steely Dan mi přijdou jako totální nuda (teda i hudbou, ale tady myslím hlavně zvuk) protože se nesnaží třeba vytvořit nějaký dojem reálného akustického prostoru, a jsou to jen superčistě nahrané nástroje/hlasy v "ničem". Ale zároveň třeba u metalu, kde jsou základem zvuku masivní kytary, se nějaký "reálný akustický obraz" většinou neřeší protože na to není prostor, a taky to nevadí.


Chcete se podělit o nějaké povedené zvukově zajímavé živáky?

HOWKING: ziva nahravka ma neco do sebe, kdyz se to dela na urovni jako treba Josh Rogosin, ktery stoji za stovkami "Tiny Desk" koncertu na NPR Music. .)

tenhle clovek ma takovy rozsah, slysel jsem toho uz tolik a neprestava me prekvapovat jak to dela..

David Crosby & The Lighthouse Band: NPR Music Tiny Desk Concert
https://youtu.be/-ZZYXlJ8-k0?t=356

HOWKING: To je docela vtipná stránka sama o sobě. Ono ale asi high-end-istum nezbývá než si vymyslet podobné definice.

Já si myslel, že úkolem reprodukované hudby je přenést hudbu co nejvěrněji, ale to asi bylo jen v historii, když si nemohl každý zajít/zaplatit na koncert/operu/vystoupení a tak byla levnější alternativa pustit si hudbu reprodukovanou. Dnes se situace změnila, zajít na živou hudbu jakéhokoliv stylu si může dovolit kdokoliv, tak už to není in. In je teď vytahovat se kdo má dražší kabely, a diskutovat nad jejích vlivem na kvalitu reprodukce, než si poslechnout tu skutečnou nezkreslenou hudbu ;-)

totální highend může být pro znalce i jen notový zápis :-)

PLAYER: Vůbec nedráždí, jen informuju že to není reálně 10 Hz :). Konkrétní graf ti nedoložím protože do 10 Hz vyjma výzkumů nikdo neměří, ale graf harmonického zkreslení na basech zpravidla vypadá tak, že do určité frekvence (u větších high end beden to bývá okolo 30 Hz) se drží zkreslení na hranici nižších jednotek procent a pak najednou ustřelí do nebes. A první harmonické frekvence deseti hertzů jsou taky pořád nejhlubší subbasy, takže to tak i zní, ale ten fundament tam moc není, na to bys potřeboval násobně větší skříň nebo rotary woofer.

MAJA: Ony ty RD špatně nehrají, jen prostě zvuk sám o sobě není adekvátní ceně a hodně připlácíš za design. Tyhle větší širokopásmáče omezuje fyzika, kromě hlasitosti mají třeba i problémy s breakup módy (tj. od určité frekvence už nekmitá celá membrána naráz, ale vzniká vlnění na ploše té membrány), které způsobují rezonance. Ale taky třeba to, že na rozdíl od menších širokopásmáčů zpravidla nemají rovnou fázovou charakteristiku a někde uprostřed pásma se fáze otáčí hodně podobným způsobem jako na dvoupásmových bednách s výhybkou. Což podle mě zvuku nijak neubližuje, ale oni se na webu chlubí tím, že výhybku nemají a k otáčení fáze nedochází, tak mi to přijde trochu hloupé :).

Vždycky když jsem byl na výstavě v jejich místnosti, pouštěli Muddy Waterse, ten na nich zněl výborně :).