MAJA: Ony ty RD špatně nehrají, jen prostě zvuk sám o sobě není adekvátní ceně a hodně připlácíš za design. Tyhle větší širokopásmáče omezuje fyzika, kromě hlasitosti mají třeba i problémy s breakup módy (tj. od určité frekvence už nekmitá celá membrána naráz, ale vzniká vlnění na ploše té membrány), které způsobují rezonance. Ale taky třeba to, že na rozdíl od menších širokopásmáčů zpravidla nemají rovnou fázovou charakteristiku a někde uprostřed pásma se fáze otáčí hodně podobným způsobem jako na dvoupásmových bednách s výhybkou. Což podle mě zvuku nijak neubližuje, ale oni se na webu chlubí tím, že výhybku nemají a k otáčení fáze nedochází, tak mi to přijde trochu hloupé :).

Vždycky když jsem byl na výstavě v jejich místnosti, pouštěli Muddy Waterse, ten na nich zněl výborně :).

WADER23: Číňan neplatí R&D a Marketing ... je to více či méně kopie nebo často i originál, který vyrábí pro značku a jsou to výrobní náklady + marže. Před pár dekádama zase kopírovali japonci americký vývoj v elektronice a dneska to nikdo neřeší :-)


VOZKA: Zrovna ty RD mi na výstavě zněly překvapivě dobře, i když jejich design bych doma v obýváku nesnesl :-) Ale dali si práci alespoň trochu upravit akustiku hotelového pokojíku a asi vědí, co na tom pustit, aby to dobře znělo :-) Na Zeď od Pink Floydů by se tvářili asi dost špatně :-)

AQ mají dobrou technologii výroby, CNC stroje a snaží se vymanit z role oem výrobce a výrobce levných beden ... ale já jim ty drahé bedny nějak nevěřím :-)

MAJA: Ad ty marže za top věci, nedokážu říct jak moc to takhle funguje v hifi studiích, ale v posledních deseti letech bylo znát, že na to hodně najeli výrobci (a někdo to od nich překupovat asi musí). Velmi přibylo výrobců, kteří mají pár modelů s docela normálním stupňováním ceny a pak jeden top model za násobně víc (což může být klidně milion), který ale vývojově skoro nikdy a často ani designem nenabízí vůbec nic nového, ani kvalitou srovnatelného se srovnatelně drahými modely zajetých značek (v cenové relaci třeba Kef Blade).

V ČR na to trochu najeli třeba RD Acoutic - v archivu z roku 2015 mají 3 varianty beden dle osazení měničů, nejlevnější za 120 000 Kč a nejdražší za 235 000 Kč. Nehraje to špatně, má to klasické nedostatky velkých širokopásem - zvlněná chára, mizerná směrovost a nižší maximální hlasitost - ale zároveň tyhle bodové zdroje znějí přirozeně, není tam výhybka v kritickém pásmu a na nižších hlasitostech to zní docela dynamicky. Za těch 120k to je trochu předražený pokud bychom se bavili jen o zvuku, ale jako dyzajnovka je to dobrý.

No, ale (spekulace) lidi asi odrazovalo že ta nejdražší verze je o 115 000 Kč dražší přestože je to úplně ta samá bedna jen s dražším měničem, jehož cena tvořila myslím "jen" asi polovinu z té přirážky. Tak začali prodávat jen tu nejdražší verzi, přestali říkat co v ní je konkrétně za měnič a o dalších zhruba 100 000 zdražili, což lze na webu vidět dnes. Chcete-li si zvuk doprasit dle chuti, můžete si k bednám pořídit dopřednou horničku za 2000 € nebo zlacené kontakty za 940€.

Topmodel českých Acoustique Quality za půl mega je podle mě podobná kategorie. Dobrý, ale tak 4x dražší než spousta srovnatelně hrající konkurence a navrch trochu ošklivý.



LOPIK: K tomu že prodejce nerozumí produktu - za mě naopak prodejce, který řekne parametry z katalogu a nechá zákazníka ať si sám poslechne a rozhodne se podle toho, patří určitě k těm lepším, takže takhle jsem to nemyslel. Ale mimo objektivní parametry si výrobci v propagačních materiálech často vyloženě vymýšlejí.

Konkrétně mi třeba jeden majitel studia vysvětloval, že když si člověk alokuje budget, tak je super nápad vyhradit si víc na bedny než na zesilovač, protože se tím bednám zlepší zvuk daleko víc, než kdyby si člověk radši koupil dražší bedny, což je v dnešní době totální nesmysl a naopak tím zákazníka o lepší zvuk připraví. Nebo na High Endu měly tehdy jakýsi velký 2.5-pásmový Tannoye hrozně zaduněný basy, což jsem decentně řekl kolegovi a vystavující mi začal vysvětlovat jak to je tím, že jsou nerozehraný, a vůbec ho nenapadlo (nebo nenapadlo říct), že to je spíš tím že vystavuje bedny laděný do místností který mají aspoň 30m2 v místnůstce která má tak půlku a ještě je strká do rohů.

imo je živí spíš ta normální spotřebka, když prodá něco drahýho tak je to fajn, ale ani obyčejný reprobedny si někde v Datartu nemáš šanci prohlídnout nedejbože poslechnout.. Spíš asi nejsou moc zvědavý na lidi, co si tam jdou poslechnout bedny za milion a je jasný že si nekoupí vůbec nic..

S lidma co si nosí svoje věci, že si to budou nějak zkoušet - to trochu chápu, když se vžiju do toho obchodníka, že na to nemají často náladu - náročnej zákazník, budeš mu věnovat hodinu času a zase to z 99% skončí na tom, že "hmm tohle má horší to vykreslení prostoru než jsem čekal" a pak si to koupí někde přes net..

Že tomu nerozumí - možná tomu rozumí naopak až moc dobře a ví že se s těma fantaziema nemá cenu zatěžovat víc nad to, aby odrecitovali, to co je v katalogu.. Já jsem onehdá pár měsíců prodával u jednoho Sony prodejce, ještě v době když dojížděli i ty trochu víc hifi věci a co tam občas předváděli ty "poučenější" zákazníci bylo hrozný, s těma se moc nechceš bavit - představte si ty flamy, co neustále jedou na internetu, celý menu, včetně jmenování toho co kdy měl a má, co mají doma kamarádi, kde co o tom vyčet, ale na živo s tím, že nemáš kam utýct a navíc s tím, že vídíš ty věci trochu z druhý strany, kolik se toho vrací, nebo co je jak naceněný a kolik je toho jen plků, co vymysleli markeťáci - já na to neměl, ale je fakt, že jsme tam měli kluka, co se v tom zas vyžíval..

Vzdycky se najde nejakej idiot co si koupi kabel za desetisice…

Já se s až takovým přístupem nesetkal, ale už je to pěkných pár let nazpátek ... možná se časy mění. A to jsem v mládí rozhodně nevypadal na to, kolik jsem za hifi utratil.

Marže na top věcech budou asi docela velké, možná takovému průměrnému studiu stačí fakt chytit jeden takový top prodej do měsíce a maj vyděláno ... celkem by mě zajímalo, jak se to v dnešní době prodává.

DAVE_PAGE: To je fakt hrůza, jako vysvětlení mě napadá akorát že hlavním zdrojem jejich příjmů jsou pracháči co si přijdou kupovat top of the line produkty s nejvyšší marží jako status symbol a na lidech co mají budget jim nezáleží, ale potom proč ty budgetové věci vůbec mají v nabídce...

Moje zkušenost je taky hrozná, ještě jsem na výstavách nenarazil ani na jednoho prodejce který by na venek aspoň trochu rozuměl technické stránce toho co prodává, i když nedokážu poznat jestli tomu fakt nerozumí nebo jestli oblbuje naschvál aby prodal. Pravděpodobnější mi přijde první možnost - opakuje co přečetl v marketingových materiálech výrobců bez hlubšího zájmu o věc, tak nebo tak, běžně a sebevědomě říkají fakt nesmysly.

Ale většinou se aspoň trochu snaží. Na High Endu jsem byl poprvé když mi bylo asi 24 a vypadal jsem sotva na dvacet, takže jsem pro většinu vystavujících zjevně nebyl potenciální zákazník. Přesto byla spousta z nich slušná a pár z nich se se mnou aktivně dalo do řeči a zjevně to viděli jako výchovu budoucí hifi generace. No, a na nějakém z dalších ročníků jsme si s kámošem kterému tehdy bylo okolo třiceti, single, bez dětí či dalších významných výdajů a s příjmy okolo 100k, nechali pustit vlastní hudbu v místnosti s B&W bednami, majitel studia do toho celou dobu nahlas kecal s nějakým kamarádem a jeho žena nám při odchodu po dotazu jak se nám to líbilo blahosklonně řekla "tak si střádejte do prasátka" :)).

Protože jsem bastlíř a nejsem tudíž jejich cílovka ani dneska, tak si to vůbec osobně neberu, ale přijde mi to z byznysovýho hlediska nesmyslný a z hlediska toho že většina z nich "jen" přeprodává věci s vysokou marží o kterých ví hovno docela úsměvný.

DAVE_PAGE: Něčím podobným jsme si prošli, když si kamoš sháněl repráky. V jistém studiu v Brně, kde jsme měli domluvený poslech jsme se prvně setkali s nepochopením, že pán nám náš zesilovač nepřipojí, protože by ty konektory co měla Yamaha pomačkala banánky na jeho kabelech a naši dvojlinku razantně odmítl, že to by nehrálo... To byl začátek, pak byl problém s přehráním CD, který si kamoš poskládal ze všech stylů, a které měl "příliš citlivý" (slova majitele studia) přehrávač problém vůbec načíst. Při Queen naznal, že to je tak hudba na vaření a oblažil nás sbírkou "audiofilních" kokotin co hrají na Audio-Video v pomale každé místnosti a co budou znít dobře i na repro značky Logitech. Navíc z výšek na těch Aurum Cantus mě normálně začaly bolet zuby! To se mi fakt ještě nestalo, nebo jsem jich měl možná plný keců toho borca...