VOZKA: obecně mě zaujaly projevem víc některé menší expozice, než ty ve velkých pokojích za několik milionů. Snad s výjimkou slovenského Dream audio, to nejen vypadalo dobře, ale i hrálo dobře. Příjemně překvapily repro v sádrokartonu, poměrně vyvážený příjemný zvuk, byť žádný hiend.
Pokojů bylo obsazeno hodně, za 5 hodin jsem to nestihl všechno projít tak, jak bych si představoval. Fajn byl výklad u repro Sroll, zřejmě majitel (?) vypadal, že tomu dost rozumí a i když se mi design spíš nelíbí a akustika místnosti nevyřešená, tak bych to zařadil mezi to nejlepší z výstavy.
Na výstavě mě vadily, či spíš přímo sraly dvě věci. Jednak všudypřítomný posraný jazz, o kterém si zřejmě mnozí vystavovatelé myslí, že to všichni audiofilové poslouchají a druhak ukecaný lidi se svými "chytrými" dotazy a připomínkami. Jako fakt chceš sedět v malém pokoji a za zády poslouchat diskusi o tom, co si tazatel může dohledat během pár vteřin na internetu. Snad jediný Sroll byl natolik inteligentní, že když odpovídal na dotazy, tak reprodukci jednoduše zastavil a po Q&A zase pustil a už do toho nevstupoval. Vrcholem všeho pak byla místnost s horny a kabely ve dřevě za nepochybně astronomické částky, kde vystavovatel vytvořil rovnou cosi jako bar s občerstvením, takže se tam akumulovali užvanění návštěvníci a strašně moc si museli na místě sdělovat dojmy z výstavy a protože jich tam nebylo málo, tak museli mluvit nahlas, aby se dobře slyšeli, zatímco horny měly volume na nižší úrovni, než nejmenší regálovky v hotelu Diplomat^^
Nicméně jsem rád, že jsem tam byl, odnesl jsem si 4 bazarová CD, vydaná v osmdesátých letech, kdy se ještě nekurvil při masteringu zvuk a pozdravil se s Danem Vávrou :)