chjo, pan K. zas pise))))
SUBJECT: FW: KRITIKOVA ŽEŇ (ŠEŇ)-prosinec 2013
Milovnice a milovníci divadla milí.
Čas péefek skončen jest, a já jsem vám před Silvestrem slíbil při vlně fotografií sněžných zátiší a v těžké depresi a deziluzi z roku právě uplynulého:
Příště vám zase jednou možná ocituji Jana Skácela. O české malosti věděl a napsal své.
Otevřte tedy oči, přichází:
„Jsme divný národ a často o tom smutně přemýšlím. Často dusíme sami sebe. Asi nám chybí moře, otevřená dálka. I náš takzvaný ´demokratismus´ je mně podezřelý. Nedokážeme mít úctu k talentu, charakteru, čistotě myšlení. Naši lidé negují a vysmívají se všemu, co sami nemají. Chtějí si být ve všem rovni, a kde nemohou, tam, ničí a negují, buď silou, nebo intrikou, či výsměchem. J.S.“
(Z dopisu Vítězslavu Kocourkovi. ROK – Revue otevřené kultury 1/1992, číslo věnované nedožitým sedmdesátinám Jana Skácela, str. 1)
Pozoruhodný byl konec roku aspoň v divadlech.
Vladimír Morávek s Husou vynesli až na nebesa asi šestou verzi (Husa, Hradec, Čs. televize, New York, Husa, Husa) Pitínského Betlému, tentokrát s kongeniálními kolážemi Miroslava Huptycha. Nepodařilo se mi dopátrat, proč někteří duchové jeho vystřihovánky, ale ani jeho poezii nemají rádi?! Jak to napsal Skácel o té věčné české malosti? - Hezkým nápadem je dračí Hej, mistře!, spojení nejkrásnější vánoční mše s osudem lyžaře Bohumila Hanče, ze kterého v Krkonoších zbyla jen Vrbatova bouda. – Činili se klicperovci. David Šiktanc nastudoval v Besedě Cestu dlouhého dne do noci, SKUTR na Hlavní scéně originální, invenční a jímavé Labutí jezero (to jsem ještě nenapsal, tak až příště). – Ve Slováckém divadle mne vystavili na pranýř za to, že jsem před měsícem v Žni (šni) neuvedl, kolik procent jsem nadělil Lucerně. Poslal jsem totiž recenzi, která vyšla v Literárních novinách, a tam se procenty nehýří. Ale nadělil jsem jí rovnou stovku. Důkaz posílám zařazením recenzní glosy, která vyšla v Právu. – Nezklamala Jezerka, která do repertoáru zařadila Komedianty Arnošta Goldflama. Ten mne opravil řka, že vlastních dramat má už víc než čtyři desítky, a k tomu ještě pěknou řádku adaptací. – Protikladné názory sklízí P.Š.T.! Anny Petrželkové v Huse na provázku: od chvály k zatracení. Přikláním se k tomu prvnímu. Strýčka Jedličku i Štěpánku jsem znal osobně. Dáda mne žalovala, že jsem jednou napsal, že s dětmi šišlá. Doložila lékařsky, že mluvidla má v pořádku. Já zase, že publicistika není lékařská zpráva. Soud její žádost o omluvu smetl ze stolu. – Slož mě něžně i Smrtihlav z Ostravy potvrzují, že Národní divadlo moravskoslezské nemělo šťastný rok. Vyhroceně kritický Ost-ra-var by ale kvůli tomu zatracovat neměli. Ukázal jen, co bylo. V NDM by měli spíš přemýšlet, aby rok 2014 byl z jejich strany lepší. Nebo se chtějí izolovat? Jako Česko od Evropy?! - V Literárních novinách, které se mění na měsíčník, mi vyšla zpráva o nevyvedené dramatizaci, ale zdatné Khekově inscenaci Markety Lazarové v ABC.
NEKAMENUJTE KRITIKY!
Mají na Tři krále uzávěrku tipů nejlepších uměleckých výkonů roku 2013 pro Svět a divadlo. Bývaly to zároveň Ceny Alfreda Radoka. Nadace téhož jména svěřila uvažování o proměně systému Petru Christovovi, vedoucímu katedry divadelní vědy Univerzity Karlovy. Neměla to dělat. Christov myslil, myslil, nic ale nevymyslil. Že by o Radocích rozhodovala nějaká komise? Lidé, které za celý rok v divadle nepotkáte? Nebo volení delegáti. Podle partajního zastoupení v parlamentu, jak jsou do zblbnutí skládány grantové komise na pražském Magistrátu?! - Jsem na straně šéfredaktora Karla Krále: Radoky určuje prostý součet hlasů zúčastněných kritiků. Ano, víc jich žije v Praze než v Brně, Olomouci nebo Ostravě (v Plzni vede nákup-prodej titulů jenom fakulta právnická, jinde jsou univerzity spíš na úrovní horších středních škol). Nic věrohodnějšího nevymyslí Christov ani za rok, na to vemte jed..
Když si to rozházet, tak s každým...
Zatím posílám odpověď do výroční ankety Divadelních novin (zařazeno jako poslední příloha). Výsledky se dovíte z prvního čísla. Zpracovává je – prostým sečtením hlasů – a s vlastním komentářem Vláďa Hulec.
Nebojte se. Zima přijde: v dubnu a v květnu.
Hezky
XXX
P.S.: Zajděte do Krytového divadla Orfeus Radima Vašinky v Plzeňské ulici 76 na Smíchově na Ferlinghettiádu. O ní ale až v únorové Žni (šni). Zašel jsem, bavil se a o vlastní duši se chvěl 3. ledna. A s tím neumětelem Huptychem (podle Varyša) jsem se tam potkal.