Jsou lidi, kteri nesleduji FB ani konsky forum, tak to nrepastuju jeste sem. Timto si plnim achievement repost your duckface a gazillion times. (ve skutecnosti tam jen zeru jablko :)
Tenhle vikend bylo vsude kolem strasne moc akci, ale mne vsechny odpadly, protoze jsem se v sedum rano dohrabala po nocni na prycnu a opetovne procitla az v pet vecer. No co, ozdravny desetihodinovy spanek mi alespon dodal dost energie delat blbosti. Takze jsem se sebrala a vypravila za Sol, abych udelala kratkou navstevu do blizky vesnice. Priblizne dvanactikilometrova streka, pricemz jsem neznala cestu (je neco jinyho si to nastudovat na mape a neco jinyho pak courat krajinou).
Ale to by bylo porad moc softcore, takze jsme si to strihly v noci. Zabalila jsem si suchy ponozky, halenu a deku a houni, a nejake to jidlo pro obe. V Osum jsme vyrazily z mastale, a pozorovaly cestou zapad slunce. Zbytek cesty uplne cernym nocnim lesem byl epesni. Nejvetsi opruz byla posledni faze cesty, kdy jsme musely po silnici. Priznam se, ze odrazky na kone jsem nekde potratila, takze jsem vytahla alespon baterku a sly jsme po poli podel silnice, pokud to slo.
Zaver dne byl korunovan uspechem, kdyz jsme dorazily na misto. O pulnoci.
Dostaly jsme box pro konske hosty, jeho jediny problem byl, ze byl v jine casti statku, nez ostatni kone, takze Sol byla sama a nestastna. Taky to dala najevo, kdyz jsem ji na dve minuty opustila, abych ji nanosila vodu a seno. Zurivy rehot a kopani do dveri mne presvedcily, ze musim spat s ni. Vyspala jsem se doruzova, ovci houne na sene pode mnou a vlnena deka nade mnou, kun klidnej a ja utahana - protoze kobyla jeste obcas divoci, kdyz na ni jedu a ja mela na zadech krosnu s vecma, sla se streka na misto pesky s konem na spagatu.
Druhej den, po ranni idylce, snidani, cajicku a posezeni, byl cas na cestu zpatky. Kobyla byla supernedockava, a ja lina jit pesky tech dvanact kilasu zpatky, takze plan byl zanechat na miste moji epesni krosnicku bezinkovejch prutu a vzt si jen malej pytel na zada, a cestu na koni zpet absolvovat konmo.
Bylo to nemene dobrodruzne nez nocni prochazka, obzvlast za polovinou cesty, kdy uz to kobylu nebavilo a ja byla maximalne utahana. Takze mne setrepala a vydala se na cestu domu po svych, s nadsenym vyskanim a cvalem. Ja jsem se po chvili seskrabala z louky a vyrazila pesmo. CHvili jsem zavahala, protoze jsem si nebyla jista, jestli kobyla nenabrala spatnej smer a neztratila se, ale jak se pozdeji ukazalo, vedela dobre, co dela.
Z one nestastne louky zvolila spravnou odbocku do lesa a po ceste, po ktere jsme prisly (v noci, v ABSOLUTNI tme a opacnym smerem!) se vydala domu. Nutno rict, ze jsme byly od domaci staje stale tak pet kilometru. V tom lese jsem si take dala crashcourse ve stopovani. Ale byl to level total noob, hlina byla rozmekla a stopy byly krasne videt - podle nich jsem poznala, ze kobyla uz jen sla a sla spravnym smerem.
Na konci lesa mi ji nakonec vedli houbari, ze pry hledali houby a nasli kone. Ze pry kun stal na konci lesni cesty, kde zacina vesnice a asfaltka, stala tam a cumela. Zkratka uz si nebyla tak jista cestou a cekala, az ji nekdo (ja, az ji dojdu) poradi.
Podekovala jsem houbarum, a vydala se na posledni staci do staje. Kobyla vypadala stastne, ze mne vidi, ns zaborenej v mym podpazdi a nalepena na mne, aby mne neztratila. Toz me srdce z kamene pookralo.
Zaverecna rovinka byla bez dalsich dramatickych eskapad a tak jsme stastne dorazily domu.
Fast recap: totalne rozmrdane prave rameno od padu, rozmackane kolacky z batuzku diky temuz. Rozedrena prdel, a jeste neco, co nebudu jmenovat. Osoupany nozicky. Unavenej, stastnej a zkusenejsi kun, a absolutne jak blecha stastna ja. Byl to masakr, a ja mam samozrejme absolutne nejlepsiho kone na svete.
Prikladam absolutne dementni video!
solimov 05
http://www.youtube.com/watch?v=80Y4DbuzzBA
