Zvířatům jsem nikdy nezkřivil ani tykadlo, ale jinak ještě k té "zábavné" pyrotechnice - řeknu jen pár slov: travex, cukr a lešenářská trubka.

ONDRASK: Nejlepší prodejna pyrotechniky byla na Příkopech v suterénu Domu deti, nebo jak se to jmenovalo. Nikdo neresil vek, tak když jsme se slozili, daly se tam poridit solidni pekla a kdyz zůstala trocha penez, přešli jsme ulici, kde byl takovej ten divnej obchod, kde prodávali gumovy masky, falešnou krev a podobný legrace.

ONDRASK: tak ten teplovod vedl okolo vesnice, kde bydlel deda. Kdyz si vezmu, jak jsme skakali mezi trubkama a dole pod nama par metru dira, kde bychom skoncili rozplacli na asfaltu, tak ted si rikam ty voe.


Nebo na tom teplovodu bratranek zapadl mezi ty dve trubky a ja ho nemohl vyndat... Tak jsem sprintoval kilometr domu, tam byl jeho tatik, rikam mu, ze tam je zapadlej, nastartoval trabanta a jel zachranovat synatora. A mam pocit, ze jsme ani do drzky nedostali :)

ONDRASK: já vyrůstal ve Slaném, kde byly (resp. stále jsou) rozsáhlé podzemní chodby, kanály a cesty. Dalo se tam našlapat pár kilometrů. Pak se tam jednou někdo ztratil, už ho nenašly, tak rodiče zavřeli všechny vchody, dveře a vstupy a nesmělo se tam :) na pár let, pak se tam zas chodilo

NAGASAWA: ja bohužel žab vyvraždil slušnou hromadu, ale navedl mě k tomu propadlík - spolužák Vykoupil, že prý po nakladení vajíček už děláme službu přírodě, fakt jsem mu věřil. Chytil nás porybnej, potom mne hlásili ve školním rozhlase. Spolužák Vykoupil potom ve 14 vyloupil trafiku u zastávky a byl odvelen do pasťáku.

ja byl takove svedomite dite. Takze kdyz jsem doma dostal nakazano, ze na stohy se neleze. Ja se salamounsky zeptal proc, tak prej, ze se to muze propadnout a udusim se. To mi jako vysvetleni stacilo, takze vsichni na stohu, ja pod stohem :)

NAGASAWA: Tak podle mejch slusnackejch meritek jsem se o toto vysostne privilegium zaslouzil uz mnohem mene vyznamnejsimi zalezitostmi... ;-)
Malo toho nebylo.
Jen zkratka zviratka jsem nikdy moc netrapil. Ja je mam docela rad.
Ale to je jina pohadka.

Tech zapalenejch veci ale kupodivu taky moc nebylo.. ;-)

BLACKHEAD: Slabej odvar? Za to prijdes do pekla :))

NAGASAWA: Ja byl teda slabej vodavar - dle vasich meritek asi "posranej slusnak"... :-D
Ale co si pamatuju, tak super bylo nocni kino: opatrne chytnout par much, utrhat jim kridylka (aby nikam nezdrhly pri dalsi manipulaci) a pak je nacpat do takovy ty plochy "baterky", do ty svitilny, hezky do toho prostoru mezi zarovkou, sklickem a reflektorem.
V noci se rozsvitilo, smerem na strop a pozorovaly se stiny lezoucich much...

(asi nejkrutejsi vec, co jsem kdy zivemu tvoru udelal)

MISTR_CHVEJ: stohy byly super. coby spratci ze Stodulek jsme chodili smer Zlicin, kde byly tehdy akorat vesnice a sady, kde byly vysokansky stohy. Dolovali jsme v nich chodby a sem tam se nejaka zritila. Sam se divim, ze jsme to tehdy vsechno prezili, kor kdyz jsme meli nad hlavou par tun sena a sem tam to nekdo rozverne zapalil i kdyz byl stoh plnej decek.

NAMATHUR: hele jasny ale cely prazdniny na smetaku tak tam ty lybarky hazis a je to prdel ale pak nekdo prinese malou plynovou lahev a nic se nedeje a ty to jdes omrknout co se pokazilo...

obcas nekdo vypustil i rybnik....kua dnes by z toho byl titulek v blesku a vlaceni zumpou medii...

Lybar, zapálená špejle (potřená KanagoNem :) a vosí hnízdo na kamarádově balkoně, osmé patro. Nejen, že nebylo kam zdrhnout, ale ta hořící koule se urvala a poctivě otloukla o všechny partaje pod náma. Takový chytrý kluci a přitom tak tupý hovada...

RSZ: nene vubec, ale vypada to brutalne. navic ta holcicka s ovazanyma rucickama tomu dodava uplne novej rozmer.

a tohle znáte? kapsliky do špuntovky, nacpalo se to normálně dopředu jako špunt a vybuchlo tlakem vzduchu, té výbušniny v tom bylo nehorázný množství. Jednou jsem to oloupal, dal do čelistí kolíčku a hodil z okna (dělal jsem to často), bohužel nevybuchnul, než jsem doběhl dolů, bylo to pryč.
Odpoledne přišla nasraná maminka s holčičkou, holčička propálený šatičky a ovázaný ručičky. Dodnes mi z toho běhá mráz po zádech, naštěstí se to tehdy řešilo fackou a ne soudem o bolestné. Původ tuším polsko.