Připomenulo mi to dvě historky z naší rodiny. Sice lehce OT k tomu klubu, ale svým způsobem zase až tolik OT není.
Když naši ještě nebyli sezdaní, tak otec bydlel na "svobodárce" s dalšími kolegy co přišli stejně jako on na jižní Moravu za prací. No a postupně se kolegové ženili a sdělovali si čerstvé poznatky z prvních dnů a týdnů v manželství. A zaujal kolega, který jednou celý překvapaný přišel s tím, že si celou dobu myslel, že ženy mají tolik nádobí a hrnců, aby měli v čem vařit, kdežto ve skutečnosti to dle něj mají, aby mohli neustále něco předávat z většího hrnce do hrnce menšího. :)
Jinak teda výstavba nových bytů pro mladé rodiny dostala pořádný skluz, jak ostatně bylo tehdy zvykem, tak se ze "svobodárky" stal dům, kde postupně místo svobodných mládenc žilo v dosti stísněných podmínkách spousta mladých rodin.
A jedno letní nedělní dopoledne byl otec pracovně někde na Slovensku, matka šla věsit prádlo a já zůstal doma s úplně malou sestrou. A napadlo mne, že si budu hrát s otcovým nářadím, co měl ve skříni hned vedle vstupních dveří. Měl to úplně ve spodním šupleti, které ale bylo dost těžké vytáhnout. Nakonec se mi to ale podařilo. Leč nastal nečekaný problém, když se matka chtěla vrátit domů. Neměl jsem dostatek sil šuple zase zasunout a to úspěšně blokovalo vstupní dveře. Nebyla šance se dostat do bytu. Takže matce nezbylo než se vydat za nedaleko sídlícími požárníky (tehdy hasiči), aby vyjeli ven, přistavili auto pod okna, vysunuli žebřík a jeden z nich se tak přes okno dostal do bytu a šuple zasunul. To vše samozřemě za zájmu sousedů. Bohužel si toho nějak nevšimli sousedi pod námi, kteří zrovna usedli k nedělnímu obědu. Užívají si ho, když tu spatří jak se za oknem objeví požární žebřík a následně po něm vybíhá vzhůru i hasič. Na nic nečekali, popadli děti a vkladní knížky a vyběhli ven. Samozřejmě za všobecného nadšení všěch těch, co už tenhle zásah sledovali.
Prý dost dlouho trvalo, než se s našima usmířili. :)