NJAL: tak on si nějak naběhne skoro každý autor - třeba Alfred Bester v Hvězdy, můj osud, nechá hlavního hrdinu zapálit palivo vesmírné lodi pomocí sodíku a vody, protože přece "každý ví", že sodík s vodou = plamen. Akorát to jaksi provede ve vakuu, ba dum ts.
V Planetě Eden jsou zase všudypřítomné jaderné reaktory jako zdroj energie pro pohon (od rakety po tank), jasný znak dobového optimismu. Ale je to přesně jak píšeš... dobré literatuře tohle imho nemůže uškodit, jen to pro současného čtenáře přidává další vrstvu, o které se dá přemýšlet (co si mysleli, že bude, co je, není, proč).
MILKOV: Lem toho věděl spoustu o spoustě věcí, a kybernetika byla tehdy těžce in :-) (beru to jako připomínku, že si musím konečně znovu přečíst jeho Summu technologiae - silně utkvěla úvaha o tom, jak v jeho době je každý vědecký objev učiněn v lepším případě dvakrát - poprvé, když na to někdo přijde, a podruhé, když je to někdo náhodou schopný dohledat v knihovně. A ta úvaha pokračuje skepticismem, jestli nám s tímhle pomůže nástup výpočetní techniky, a hlavní otázka zní, na jak dlouho. A když se teď podívám, jak jsme úplně zavalení informacemi, a problém zase je v tom hledání... inu, pálilo mu to, a tu Nobelovku měl imho dostat.)