Vázání K300 jsem si užil na tradičním lyžáku v 7. třídě. Všechny jeho přednosti už tu zazněly, ale měl jsem to o to lepší, že moje výbava čítala i lyžáky Botas se zavazováním tkaničkami. Zatímco lyže ujetá do údolí při nastupování byla jevem poměrně běžným, můj záznam v dějinách školních lyžařských výcviků zahrnuje scénku, kdy při nácviku stromku po sjezdovce my lyže začaly couvat, zapíchly se patkami do sněhu a nepovolilo tzv. bezpečnostní vázání, naštěstí ani koleno, ale povolila značka Botas, a z těch bot jsem prostě vypadnul.

Mně srali zkurvení komunisti.

Mně sral háček a mastný lano.

Tohle je nejbliz, co se mi povedlo najit. Na lyzich vpravo je to, kam se to upinalo, alespon myslim.

A na takovy ty "ramecky" blizko u spic lyzi si pamatujete? Rikalo se tomu "stabilizatory", pry to melo zabranovat prekrizeni lyzi. Ale certvi, jaky byl origos nazev, nic jsem nevygooglil.

jeste se mi z ty doby vybavily takovy plastovy nastavce na spicky lyzi, aby nebyly moc spicaty, ale nemuzu najit zadnej obrazek

Taky se dost často stávalo, že místo vyhození toho Gertsche se prostě rozepla patka a lyže ti upadla z boty, přičemž brzdičky nevyskočily, jelikož zůstaly na lyži i s tím vázáním.

Já to měl ještě ke všemu na lyžích Artis Monzun, které měly šroubované hrany. A ty šroubky se na svahu samovolně uvolnily a hrana se pak vychlípla z lyže proti sněhu, zaryla se do něj, způsobila pád přičemž se urvala. Fakt pekelná kombinace.

Pamatuju si, že na dalších ročnících lyžáků vysloveně bylo v podmínkách, že v žádném případě nesmíme mít vázání Gertsch.

A to mělo ještě několik verzí - tohle cos postoval, byla ta nejmíň hrozná. Pak byla věc s takovým pérkem místo paty

https://aukro.cz/retro-lyzarske-vazani-6962077308

a pak ještě další verze K300, která měla zas místo špičky ohnutý drát

https://aukro.cz/retro-bezpecnostni-lyzarske-vazani-k-300-6977381916

A to ještě mělo brzdičky jen pokud jsi měl štěstí. Taky jsi místo toho mohl mít kolem bot řemínky, kterým se říkalo "sychráky" (v tom prvním odkazu v pytlíku) a ty tě při pádu a vyhození téhle zrůdnosti bezpečně zmasakrovaly lyží, která se ti omotala kolem nohy a vletěla ti klidně i do ksichtu. Za tohle měl jít někdo sedět.

PLOMBDENTIST: kamarad si na lyzaku sjel jednou kopec, pak komplikovana zlomenina, kvuli tyhle sracce a uz nikdy nelyzoval.. Jako nepochopis, kdo tohle vymyslel

před pár dny jsem si na horách vzpomněl na příšerné lyžařské vázání zvané Gerče, které jsem bohužel rovněž vlastnil, deklarováno bylo jako bezpečnostní (na což rodiče slyšeli), ale nechápu jak mohl někdo takovou hrůzu vymyslet, snoubilo se tam hned několik konstrukčních zásadních vad:

1) při přenášení lyže nedržely pomocí brzdiček u sebe, nespočítám kilometry co jsem se jich nanosil cestou na sjezdovku a neustále mi díky tomu padaly z ramene

2a) při pádu a vypnutí vázání zůstala na přeskáči spodní část vázání, na které velmi dobře ulpíval sníh a vázání pak nešlo nasadit zpět, pomocí hůlek jsme si navzájem mlátili do podrážek ve snaze sníh odstranit

2b) pokud člověk při nasazování (ve svahu) rezignoval a sundal spodní část z boty a pokoušel se ručně, hrozilo, že mu po vložení do druhé části sjede lyže ze svahu, což byl častý úkaz

3) z důvodu plastu pod botou bylo vázání zbytečně těžké

K tomu Favoritu, co tu teď proběhl, mám docela veselou vzpomínku. Byl únor 1989, s naší partičkou jsme v deset večer vypadli z hospody, která zavírala, a protože byl pátek a my jsme neměli dost, rozhodli jsme se, že pojedeme do další, vzdálenější hospody, která měla otevřeno přes noc. Přešli jsme na zastávku autobusu a museli jsme chvíli čekat. Bylo nás asi 6. Po chvilce jsme se zadívali na druhou stranu přes cestu, kde byla mototechna. Před ní fronta asi 100 lidí. Napřed jsme nechápali, ale pak jsme dospěli k tomu, že čekají na pondělí až otevřou a budou si moct objednat nového favorita. Už jsme byli trošku posílení alkoholem, a toto zjištění v nás vyvoĺalo bujarý smích. Stáli jsme naproti nim, ukazovali si na ně prstem a řvali smíchy. Pak jsme se /nás šest/, nikdo jiný na zastávce nebyl, začali stavět do fronty, předbíhat se, nadávat jeden druhému kvůli předbíhání a furt jsme se chechtali. Ti lidi tam stáli od pátku večera, v mrazu, a trpělivě čekali na pondělní ráno... Bylo vidět, že pár se jich stydí, ti se dívali jinam, ale některé jsme fakt nasrali a oni na nás začali hrozit pěstmi. Nicméně rozhodně nehrozilo, že by se někdo z nich rozhodl odejít z řady a dát nám do držky, protože by ztratil místo. Dodneška mám z téhle vzpomínky dobrou náladu :)

tady k tomu mi přijde fakt vtipné ocenění Hrabovského o 33 let později slovy „O Jiřím Hrabovském můžeme prohlásit, že byl jedním ze dvou pionýrů krizové komunikace v Čechách (...)“

Ten jel krizový PR Škodovky ještě jako zaměstnanec Č(S)T. :-]