PMČ, str.349, § 569, odst. 6. - 8.:
"...Vztahuje-li se předložka k několika substantivům, je nutné ji opakovat, a to zejména ve stylu odborném, pak tehdy, jsou-li substantiva spojena jinak než spojkou a jsou-li v jiném poměru než slučovacím: Přemýšlel tu o práci, tu o dovolené; Díval se hned na ni, hned na matku; Přemýšlel nejen o Bohu, ale i problémech veskrze pozemských. Opakování předložky je rovněž na místě, je-li mezi několikanásobně spojenými větnými členy vložen jiný člen nebo věta: Mířil zjevně ke keřům, které ho mohly skrýt, ba snad přímo k našemu domu.
Předložku není nutno opakovat, jsou-li jednotlivé členy spojeny synonymní nebo významově paralelní: Bydleli v malých domcích, chalupách i chatách; Považoval za podivína a individualistu. Pokud předložku opakujeme, zdůrazňujeme význam jednotlivých substantiv a text se poněkud rozvolňuje (Putovali přes hory a doly; Putovali přes hory a přes doly, kolem panských sídel i kolem chatrčí atp.). Opakování předložky u atributu (přívlastku) je možné v uměleckém stylu, zejména v poezii, lidových písních apod.: Za tú horú, za vysokú mám frajárku černojokú; pod strom, pod zelený atp. Hovorově je běžné opakovat předložku u spojení ten všechen v různých pádech: s tím se vším, z toho ze všeho, při tom při všem, k tomu ke všemu atp.
V ustálených rčeních se obvykle předložka neopakuje: bez ladu a skladu; Stýkal se s pány i kmány."