S dovolením se vložím do debaty, ačkoli nejsem v oboru jazykovědném vzdělána :-)
Já mám tak nějak zažito, že když píšu, mám psát spisovně - což jak patrno už v této větě, nedodržuju stoprocentně, ale jsou věci, u kterých se prohřešků v psaném projevu dopouštím záměrně jen výjimečně, a je přitom úplně jedno, jestli píšu na papír, do mobilu nebo na internet. Velká písmena, interpunkce a diakritika (je-li dostupná) patří mezi ně a dodržuju je i v SMS. Obecně bych řekla, že v diskusích se snažím psát tak, aby se to dalo číst jako souvislý text a dávalo to smysl kdykoliv, kdekoliv a komukoliv. Používám hovorové výrazy, ale v zásadě spisovnou strukturu věty a dodržuju většinu gramatických pravidel (snad až na koncovky sloves v první osobě).
V chatu to beru víc jako převedení mluveného vyjadřovaní do textu a píšu méně formálně, kratší věty, používám víc smajlíků a obecně víc přizpůsobuju projev aktuální náladě, situaci a kontextu, takže po pár dnech občas sama nevím, co tím vlastně básník chtěl říci.
Co se archaismů a méně obvyklých slov nebo obratů týče, já jich poměrně dost používám naprosto přirozeně (kupříkladu spojky "ježto" a "neb(oť)" patří k mým oblíbeným) a nepřipadám si proto nijak trapně ani snobsky. Není to snaha se předvádět, prostě se mi ta slova líbí a přjde mi škoda nevyužívat možnosti, které jazyk k přesnému vyjádření myšlenky nabízí, jen proto, že se na mě občas někdo dívá jako bych spadla z višně :-) (Ono třeba "neboť" je holt trochu něco jiného než "protože", ačkoli to spousta lidí nevnímá.)