THOMASMORTA: Řekl bych, že použil jako podmět těch "10". A nebo nad tím nepřemešlel.

Ale co čekat od člověka, kterej o editaci článků prohlásil, že "čárky neřeší, protože tomu stejně nikdo nerozumí".

Každopádně díky za ujištění, že ten debil z nás dvou nejsem já :)

ad 10 aut, co předběhlo svou dobu a doplatilo na to: Myslím, že když využije nesklonné zájmeno, pořád ho to zavazuje dodržovat shodu přísudku s podmětem. Někdo by mu měl vysvětlit, že když "co" používá jako vztažné zájmeno, tak nemůže zároveň plnit roli podmětu, takže 10 aut, co předběhla svou dobu a doplatila na to.

BOBASH: Ptal se odborníků na gramatickou správnost - jenže to je ta nejnižší vrstva. Gramatika potřebuje dostatečnou bohatost jazykových prostředků - už jenom proto, že čestina má pravidlo o střídání synonym, což není úplně obvyklé a spousta jazyků prostě vesele opakuje spojovací výrazy několikrát v jedné větě. Měl se ptát na stylistickou vhodnost - věřím, že tam by už dostal mnohem skeptičtější odpověď.

Na druhou stranu, současná lingvistika preferuje deskripece před preskripcemi, nejsou žádné závazné stylistické příručky... Takže normu konkrétního periodika vyvtváří samo periodikum.

BOBASH: US Navy je prasárna. Opravdu si myslíte, že vaši posluchači (připomínám, že prošli českým školstvím), které angličtinu učí bývalá ruštinářka, nyní již ne dvě lekce před nima, ale stejně, rozumí vašim anglickým výrazům? Dovolím si citovat svého oblíbeného Roberta Adama:

"Vedle oficiální terminologie jsou anglicismů plné i nejrůznější slangy a profesní mluvy
(srov. Svobodová 2010, s. 161). To je v češtině doména přejímek tradičně; hlavní rozdíl
spočívá nejen v tom, že dřív šlo o přejímky z němčiny, kdežto dnes z angličtiny, nýbrž
i v tom, že dřív se tyto sociolekty utvářely v dvojjazyčném prostředí, v těsném komunikačním
kontaktu s Němci, zatímco dnes se do nich výrazy přejímají na dálku. Narůstá přitom neschopnost uživatelů sociolektů rozeznat, v jaké komunikační situaci nebo sféře se nacházejí
a ke komu mluví.2
Nebo je to možná tak, že uživatelé se v komunikaci orientují dobře, ale na
posluchačích/čtenářích jejich komunikátů jim nesejde a vynakládat jazykové úsilí ve prospěch
snadného porozumění nejsou ochotni. Ať tak, nebo onak (patrně však „obojak“),
sociolektismy anglického původu opouštějí komunikaci v omezených společenstvích
a (především prostřednictvím médií) sublimují do veřejného komunikačního prostoru, kde si
s nimi my laici musíme nějak poradit. Opět několik příkladů:
Kdysi jsem se studenty rozebíral texty z kulturní dvoustrany radničního zpravodaje.
V pozvánce na hudební festival se tam psalo o tom, kteří interpreti vystoupí na které
stagei/stagi/stage, a když jsme to opravovali na scénu, jedna studentka protestovala, že
příznivci dotyčného žánru by scéna nikdy neřekli. Jak autorka textu, tak studentka podlehly
představě, že když noviny píší o prostředí, v němž existuje slang, mají psát v tom slangu, a ne
spisovně, preferujíce zvyklosti popisovaného prostředí před potřebami adresáta."