BOBASH: US Navy je prasárna. Opravdu si myslíte, že vaši posluchači (připomínám, že prošli českým školstvím), které angličtinu učí bývalá ruštinářka, nyní již ne dvě lekce před nima, ale stejně, rozumí vašim anglickým výrazům? Dovolím si citovat svého oblíbeného Roberta Adama:
"Vedle oficiální terminologie jsou anglicismů plné i nejrůznější slangy a profesní mluvy
(srov. Svobodová 2010, s. 161). To je v češtině doména přejímek tradičně; hlavní rozdíl
spočívá nejen v tom, že dřív šlo o přejímky z němčiny, kdežto dnes z angličtiny, nýbrž
i v tom, že dřív se tyto sociolekty utvářely v dvojjazyčném prostředí, v těsném komunikačním
kontaktu s Němci, zatímco dnes se do nich výrazy přejímají na dálku. Narůstá přitom neschopnost uživatelů sociolektů rozeznat, v jaké komunikační situaci nebo sféře se nacházejí
a ke komu mluví.2
Nebo je to možná tak, že uživatelé se v komunikaci orientují dobře, ale na
posluchačích/čtenářích jejich komunikátů jim nesejde a vynakládat jazykové úsilí ve prospěch
snadného porozumění nejsou ochotni. Ať tak, nebo onak (patrně však „obojak“),
sociolektismy anglického původu opouštějí komunikaci v omezených společenstvích
a (především prostřednictvím médií) sublimují do veřejného komunikačního prostoru, kde si
s nimi my laici musíme nějak poradit. Opět několik příkladů:
Kdysi jsem se studenty rozebíral texty z kulturní dvoustrany radničního zpravodaje.
V pozvánce na hudební festival se tam psalo o tom, kteří interpreti vystoupí na které
stagei/stagi/stage, a když jsme to opravovali na scénu, jedna studentka protestovala, že
příznivci dotyčného žánru by scéna nikdy neřekli. Jak autorka textu, tak studentka podlehly
představě, že když noviny píší o prostředí, v němž existuje slang, mají psát v tom slangu, a ne
spisovně, preferujíce zvyklosti popisovaného prostředí před potřebami adresáta."